I See You[CZ]

11. ×

Hned jsem litovala, že jsem Dylana neposlechla, v předsíni stál totiž Justin po boku nějaké blondýny která ho podpírala a Justin se jí snažil strčit jazyk do pusi.
Vedle mě se objevil Dylan už neměl u obličeje kus masa a vypadal stejně naštvaně jako já. Do očí se mi pomalu hrnuly slzy. Když si konečně Justin všiml, že stojíme před ním, podíval se na mě překvapeně a šermoval pohledem s té holky na mě.
"Tori já, tohle je jen" Nevěděl co má říct, já jen sklonil hlavu a nadchla se, bez jediného slova jsem prošla kolem něj a vzala si své boty, vyšla jsem ven kde jsem si boty obula a vydala se od domu pryč, šla jsem pomalu doufajíc, že zamnou Justin po běží, ale nestalo se.

Ohlédla jsem se na okno od Justinova pokoje a u toho jsem si utírala slzy.
Šla jsem po travnaté cestě až jsem se dostala na silnici kde jelo jedno auto za druhým, rozhodla jsem se jít normální chůzí podél silnice a zkusit myslet na něco jiného než Justin, myslela jsem na to jaký o mě asi musí mít otec strach když jsem nebyla skoro dva dny doma.

Po nějaké době, už mi slzy natekly a já sledovala svoje nohy, už se těším až budu doma a dám si sprchu. Ovšem auto které zastavilo těsně předemnou mě donutilo zastavit, prohlédla jsem si auto a měla jsem takový pocit, že jsem ho viděla u vily, když konečně z auta vystoupil kluk tak o něco starší než já a já konečně uviděla jeho tvář.
Byl to Johan, ten co mě včera večer našel na schodech jak špehuju Justina.
"Není to snad naše špiónka?" Zasmál se a zapálil si u pusy cigaretu. "Kam cestuješ?" Rekl a u toho otevřel kufr svého auta. Začal tam něco hledat a já k němu přešla blíž, zřejmě neví co se stalo.
"No já-" Polkla jsem a přes rameno se podívala co má v kufru byli tam různé zbraně a hlavně odpadky.
"Utekla?"podíval se na mě a z kufru vyndal pití. Potahl si ze své cigarety a foukl mi kouř přímo do obličeje.
Příkývla jsem a on jen nazvedl obočí. "A chceš někam odvést?" Chápavě se na mě podíval a cigaretu někam zahodil.
Malinko jsem přikývla a on se usmál "Kde bydlíš?" Přešel ke svému autu a naznačil ať jdu za ním, šla jsem tedy za ním.
"Hodím tě domů ale nejdřív musím vědět kde bydlíš " Podíval se na mě když jsem mu to neřekla. " Jo promiň zamyslela jsem se" lhala jsem "budu tě navigovat" usmála jsem se a on přikývl, otevřel mi dveře od spolujezdce a sám se posadil na místo řidiče. Oba jsme se připoutali a Johan nastartoval.
Moc sme si ne povídali, Johan se sice snažil o nějakou konverzaci ale já na to neměla náladu.
Dokud ovšem Johanovi nezazvonil telefon, Johan to vzal "No?" Řekl do telefonu, po nějaké době kdy byl zticha a jen poslouchal podíval se na mě, a olízl si rty "Tak to si debil brácho" Řekl a podíval se na cestu před námi. Po chvíli Johan řekl do telefonu "Nevím kde je brácho ale měl by ses jí omluvit" Podívala jsem se na Johana, možná mu volá Justin. Johan se rozloučil a rychle to stočil na odpočívadlo u silnice "Tak to vyklop, co se stalo?" Sklonila jsem pohled a koukala na své ruce. "Justin mě podvedl tak jsem se sebrala a odešla" Podívala jsem se na něj a on mi věnoval lítostný pohled "Justin tě všude hledá, teď mi volal, řekl mi, že prý udělal chybu a že ho to mrzí" Jo to mě taky mrzí, pomyslela jsem si "Johane jsem unavená, nechtěl by jsi už jet prosím" Trochu rozklepanym hlasem jsem řekla a z očí se mi spustili slzy, nechtěla jsem na něj myslet. Johan se ke mě naklonil a obejmul mě, ovšem oba jsme byli připoutaní takže to moc nešlo ale snažil se mě aspoň nějak uklidnit.

***

Přijeli jsme do naší ulice, všude stálo spoustu lidí, nechápala jsem proč, uviděla jsem hasiče a spoustu policejních aut, když jsme přijeli na místo kde měl stát můj dům, spadla mi brada, z domu kde jsem vyrůstala zbyly jen trosky, přišla jsem o všechno, o domov, o své věci, oddechla jsem si když jsem si vzpomněla, že táta je už na služební cestě o které mi říkal takže jsem se strachovala zbytečně aby se o mě náhodou nebál.
"To ne" šeptla jsem a hned co Johan zastavil jsem se odpoutala a vystoupila z auta. Johan udělal to samé a jen jsme si vyměnili tázavé pohledy.

Vydala jsem se k prvnímu policistovi s Johanem v patách.
"Pane, prosím co se tu stalo? " Zeptala jsem se milé pana policisty.
"Promiňte nemohu vám poskytnout žádné informace slečno" Mile se na mě usmál.
"Aha, omlouvám se ale já v tom domě co tu stál bydlela a dnes sem se vrátila a najednou je pryč, co mám dělat? " Malinko jsem popotahla, musela jsem mít už hrozně oteklé oči, za dnešek jsem toho hrozně moc vyplakala.
Policista se na mě lítostně podíval. "Moc se omlouvám, nevěděl jsem, že jste majitelka, dům byl zřejmě zapálen úmyslně, někdo do něj vlezl otevřeným oknem a zapálil tušíme že záclonu, v domě nikdo naštěstí nebyl, hasiče zavolali až sousedé" řekl policista, kdo tohle mohl udělat?
"Dobře moc vám děkuji " Podívala jsem se na dům a povzdechla si, policista odešel a já se otočila na Johana "Všechny vzpomínky jsou pryč"
" Třeba se něco zachránilo" Řekl Johan, netrvalo dlouho a objevil se u nás policista se kterým jsem před chvílí mluvila, podal mi krabici s věcmi které nespálil oheň, poděkovala jsem mu a on s úsměvem odešel.

"Tak co?" Zeptal se mě Johan když jsem si prohlížela krabici.
"Jen nějaké papíry které jsou stejně z půlky ohořelé a pár fotek" Povzdechla jsem si "Co teď semnou bude" Opřela jsem se o auto a povzdechla jsem si "Nemám kde spát, kde žít a jsem naprosto bez peněz a bez jediného kontaktu s mým tátou" Přemýšlela jsem na hlas
"Můžeš bydlet u mě" Řekl Johan který stál předemnou s cigaretou v ruce.
"To není dobrý nápad, do vily nechci je tam on" Povzdechla jsem si.
"Ale né, ve vile spím jenom když máme ráno akci, mám kousek odsud byt " Řekl s úsměvem.
Já se na něj podívala "Vždyť tě ani neznám." Prohrábla jsem si vlasy.
"Možná mě neznáš ale nemáš kde být a myslím, že na nějakou dobu mi spolubydlící vadit nebude" olízl si dolní ret a potáhl že své cigarety.
"Fajn ale jen na jednu noc než si najdu nějaký hotel" Johan příkývl a usmál se.

Spolu jsme nasedli do auta a Johan vyrazil ke svému bytu kde bydlel.
Celou cestu jsem přemýšlela,kdo mohl zapálit náš dům, proč to Justin udělal a jak to oznámím tátovi že náš dům shořel, pokud to teda už neví.

Z mého přemýšlení mě vytrhl prudký náraz, z ničeho nic mě rozbolela hlava a jako bych přestala cítit své tělo. Z bolesti mi vyprskli slzy až sem zavřela oči a viděla jen tmu.

Kratší část :( omlouvám se ale mám toho teď nad hlavu..
Snad se část líbila :)
-AnonymOff