I See You[CZ]

1.×

Procházela jsem se chodbou ve škole a šla směrem k mojí skříňce, koukala jsem se na lidi okolo mě a přemýšlela o mé budoucnosti až udělám maturitu.

Zastavila jsem se u mojí skříňky a otevřela jí, podívala jsem se na sebe do malého zrcadla které bylo pověšené na dvířkách mojí skříňky. Povzdechla jsem si a dala do ní učebnice, moje skříňka vypadala jako sklad našeho Chemikáře, aneb naprostý chaos.
,,Ahoj Viktorie" ozval se pisklavý hlas mojí nejlepší kamarádky a nebudu lhát trochu jsem se lekla.
,,Ahoj Nello" usmála jsem se a zavřela skříňku, otočila jsem se zpět na ní a usmála se, s Nellou se známe docela dlouho ale moc si nerozumíme.
,,Jdeme??" Zeptala se a už mě táhla do třídy za rukáv od mé bundy.

Sedli jsme si jako obvykle do zadní lavice a učitel začal psát na tabuli příklad.
Moc jsem ho neposlouchala a dívala se ven z okna, ale něco mě tam zaujalo. Neznámý kluk v kapuce který se na mě díval, dívala bych se na něj dál ale Nella do mě šťouchla.

,,Co?!" Řekla jsem docela nahlas a celá třída se zasmála.
,,Slečno! jděte na chodbu! Až se uklidníte můžete se vrátit!" Zařval učitel a ukázal na dřevěné dveře od naší třídy. Skvělý! Pro sebe jsem si zamručela.
Vstala jsem ze židle a vyšla ven z učebny.
,,Blbec" zamrmlala jsem si pod nos a sledovala hodiny které visely na zdi na proti mě.
Z ředitelny se ozval křik našeho naštvaného ředitele a následně z ředitelny vyšli dva kluci, oba se začali smát a poté si dali placáka, šly směrem ke mě a oba se na mě zaměřili pohledem a nepřestavali se usmívat, dost mě to znervózňovalo.
Tyhle kluky znám jsou ze třeťáku, neboli samý problém.
,,Nazdar kočko" usmál se jeden z nich ale pokračovali dál v cestě.
Jen jsem se pousmála a dál se věnovala pozorováním hodin.
,,Blbečci"..

Tak vám řeknu něco o sobě ne?
Je mi 17 let jsem v prváku na střední škole v L.A, jsem jedináček a moje rodiče moc nevidím pořád pracujou..ale nevadí mi to.
Moje nejlepší kamarádka je Nella už od asi od 4 třídy, i když mám nejlepší kamarádku a spoustu jiných přátel, jsem samotářka navíc jsem stydlivá a svoje problémy si nechávám spíš pro sebe, nemám potřebu do svého života zatahovat další lidi.Celým jménem se jmenuji Viktoria Vega, žiju poklidný život v L.A a snad to tak i zůstane, do L.A jsme se totiž přistehovali po smrti mého kamaráda, rodiče si mysleli, že bych to nezvládla tak jsme prostě odjeli..

***

Zazvonilo na konec školy, konečně..
"Hele Vik" zavolal na mě někdo když jsem byla na cestě domů.
Otočila jsem abych věděla kdo to byl.
Stál tam ten kluk z chodby jak mě zdravil, nadzvedla jsem jedno obočí a zastavila se, přišel ke mě a usmál se, zajímalo by mě kdo mu řekl moje jméno,jestli to byla Nella tak ji jednu střelím.

,,Odkud znáš moje jméno?"Zeptala jsem se ho, vážně mě to zajímalo.
,,Od Nelly" zasmál se , měl vážně nakažlivý smích navíc jak jsem říkala, Nellu fakt střelim.
,,Nechtěla by si někam zajít, třeba na zmrzlinu?"Usmál se, vzhledem k tomu, že nemám co jiného na práci tak sem souhlasila. ,,Dobře, půjdu" usmála jsem se a pramen mích hnědých vlasů jsem si dala za ucho. Spolu jsme vyrazili do parku, cestou jsme si povídali ovšem možným. Jmenuje se Daniel, s rodinou se sem přistěhovali když mu bylo 9let, podobně jako já, ale s rodinou nežije, pohádal se s rodiči a žije se svými přáteli.

Daniel mi objednal citrónovou zmrzlinu a on sám si vzal čokoládovou.
,,A Vik máš přítele?" Zeptal se zatím co olizoval kornout se zmrzlinou.
Málem jsem se udusila vlastní zmrzlinou a hned potom jsem vybuchla do smíchu.
,,C-co" zasmála jsem se ,,ne nemám" znovu jsem se zasmála a olízla zmrzlinu.
,,A co ty máš holku?" Zeptala jsem se zvědavě, když on tak já taky, ale přitom mě to nezajímalo, nelíbil se mi, jen jsem mu oplatila jeho otázku.
,,Ne nemám" zasmál se a vyhodil kapesník od zmrzliny.
,,Holky u nás ve škole jsou, jak bych to řekl slušně" odmlčel se "coury?" Poškrábal se na zátylku.
Jen jsem příkývla a vyhodila papír od zmrzliny, tajně jsem doufala že tím nemyslel mě protože mě to trochu zamrzelo že si tohle myslí.
,,Mužů se tě na něco zeptat??" Usmál se a dal mi ruku na stehno, celkem mě to znervóznilo, nejsem ten tip holky co se nechá osahávat a hraje si s klukama ačkoliv nemá zájem.
,,No můžeš"usmála jsem se a Daniel se nadechl a zároveň mi stlačil stehno, přišlo mi to divné a nepříjemné.

,,Potřeboval bych doučování" podíval se na mě vážným výrazem nebudu vám lhát ale zaskočilo mě to.
,,Vždyť jsem o rok mladší" Podívala jsem se nechápavě do jeho modrých očí.
,,To sice ano ale ty zvládáš pokročilou fyziku, potřebuju to kvůli zkouškám na vysokou" podíval se na mě prosebným pohledem Nechápu to možná zvládám pokročilejší předměty ale pořád to nemění ten fakt, že jsem mladší než on.
Nakonec jsem ale přikývla a dala jeho ruku z mého stehna pryč, nechci s ním nic mít jen ho budu doučovat.
Hned se usmál a obejmul mě, trochu mě to překvapilo a zůstala jsem překvapeně stát.
Nakonec jsem mojí rukou poklepala po jeho zádech a odtáhla se.
,,Opravdu moc ti děkuju" usmál se a doslova svítil jako Vánoční stromeček.
,,Dobře dobře v klidu" zasmála jsem se a prohrábla si svoje vlasy.

***

Po asi další hodině povídání mě Daniel doprovodil domů a já konečně mohla být v klidu doma aniž by mě někdo pořád neosahával nebo na mě nevrhal takový ty sváděcí pohledy.
Šla jsem po schodech do mého pokoje kde jsem se svlékla a hned se šla osprchovat, nechala jsem kapky vody aby dopadali na mé tělo zatím co hrál můj mobil.
Počkat! Mobil!
Někdo mi volal, ale to jste asi pochopili, vypnula jsem vodu a obmotala si kolem těla ručník, popadla jsem do ruky můj mobil který byl až v pokoji a bez toho aniž bych se podívala kdo mi volá jsem to zvedla.
,,Ano?" Řekla jsem zadýchaně do telefonu.
,,Ahoj zlatíčko, dneska s tátou přijedeme později z práce trochu se nám to prodloužilo" Zasmála se mamka do telefonu.
"Jo dobře" Bylo jediné na co jsem se zmohla, tohle je pokaždé, vždycky to takhle skončí rodiče se nikdy nevrátí na čas a já musím být doma sama, když se to stane párkrát za čas nevadí to ale každý den?
"Dobře Viktorie, zatím pa" pozdravila máma a hned zavěsila.
"Jo jasně" zamrmlala jsem si pro sebe a šla zpátky do koupelny, stoupla jsem si před zrcadlo a opláchla si obličej. Vlasy jsem si stáhla do drdolu a vzala si tričko které mi sahalo až pod zadek, nandala jsem si kalhotky a podívala se znovu do zrcadla ale někdo zamnou stál, hrozně jsem se lekla. Chtěla jsem zakřičet a otočit ale dotyčný mi zacpal pusu a otočil si mě k sobě, chytl mě pod zadkem a vysadil na linku před zrcadlem.
"Když dám tu ruku pryč slíbíš mi, že nebudeš křičet?" Zeptal se. Chvilku jsem váhala ale nakonec sem přikývla.
Dal ruku pryč a já zhluboka dýchala.
"Kdo jsi?" Zeptala jsem se nejistě.
"To není důležité Viktorie, musíš na sebe dávat pozor, nevěř nikomu ano? Slib mi to" celou dobu se mi díval do očí, měl je hnědo zelené.
Přikývla jsem a on mě pohladil po tváři, přiblížil se ke mě ale zase se oddálil, přešel k oknu a vyskočil ven.

Tak co na první část? :)
Doufám že se zatím líbí, pokud chceš něco změnit napiš do komentářů.
_____________________
-AnonymOff