I See You[CZ]

30.speciál!

-Ta písnička je tu jen tak :D protože si jí pořád broukám jinak se story nemá nic společného :))

Všechno vypadalo, že se obrací k lepšímu, já a Justin jsme šťastní, děťátko pomalu ale jistě roste a Philip s Jimmym spolupracují, každý se mě snaží přesvědčit o tom že ten čip je ztracený, zatím se mi ho daří skrývat, nikdo nemá nejmenší tušení že jé už pryč, nebo spíš že ho nemám v krku, jen tiše čekám kdy někdo navrhne mi ho vyndat, Justin se o mě stará jako kdybych byla nemocná, do školy nechodím ale mám soukromou školu přes internet, samozřejmě to zařídil Justin nechce abych se stresovala, Justin teď hodně pracuje a vydělává, nechce mi sice říct jak se dostává k penězům ale věřím mu, věřím že skončil s Gangem, a že má slušnou práci, aspoň se snažím v to doufat, nikdo nikdy neví..

O volných dnech mi chodí dělat společnost Cameron nebo Oliver, vždy když mají kluci poradu musím být v pokoji u Justina, nemám ani zájem vědět co tam řeší.
Kluci vědí o mém stavu proto se ke mě tak chovají jsou na mě opatrný a co víc brání mě, vždy když se chci jít projít musí semnou jít aspoň dva jako ochranka, čí jiný nápad než Justina.
Myslím že takovýhle dohled neměl ani Obama.

Zrovna jsem dopsala poslední slova referátu na Literaturu, když třískli hlavní dveře od domu, do vnitř vešel naštvaný Justin a za ním Chaz a Charlie dle jejich oblečení hádám že měli zápas, všichni tři měli na sobě mikiny s nápisem naší školy a tepláky, navíc byli mírně spocení.
"Co se stalo?" Zeptala jsem se s mírným úsměvem.
"Prohráli jsme zápas! To se stalo!" Štěknul po mě rozzuřený Justin, mělo mi to dojít.
Jen už beze slova jsem se Otočila zpět ke stolku a uklízela si psací potřeby, po tváři mi stekla malá slza ale nedala jsem nic znát, jsem mnohem více přecitlivělá než předtím, nesnáším když brečím přijdu si hrozně slabá.
S referátem v ruce jsem se zvedla ze židle a odešla z místnosti, za bočila jsem ke dveřím a chtěla sáhnout po klice od hlavních dveří, ale zarazil mě Cameron.
"Udělám to" už se natahoval pro papíry, když jsem se na něj vražedně podívala, není nic horšího než když někdo pořád chce dělat všechno za vás.
"Myslím že dojít ke schránce a zpátky ještě zvládnu" Mrkla jsem na něj a on dal jen ruce na horu na znamení že se vzdává.

Otevřela jsem tedy dveře a hned mě ovanul studený vzduch což mi také připomíná, že už nastal podzim, pomalu jsem šla až ke schránce a užívala si to že mi nikdo nestojí za zadkem, a teď mi to došlo nikdo mě nehlídá můžu jít kam chci, otočila jsem se směrem k domu, podívala jsem do stran a do všech oken, můžu jít kam chci, otočila jsem se a šla směrem ze zahrady, zabočila jsem a šla směrem kamsi nevím kam, prostě jsem si jen užívala to že mě nikdo nehlídá, pomalým krokem jsem procházela mezi ulicema, kolem mě procházelo spoustu lidí ale ani jedna známá tvář, sedla jsem si tedy na lavičku a jen tak jsem dýchala listopadový vzduch a pozorovala co se děje kolem mě, na levo odemě se hádal mladý pár na druhé straně stála partička kluků kteří pokuřovali cigarety, pár kroků od nich stáli holky co je pozorovali,nebudu lhát vypadají jako kurwy.
Zaujala mě starší paní sedící na proti mě na lavičce, v ruce držela oříšky a házela je za sebe, nechápala jsem proč je za sebe hází, chvilku jsem jí pozorovala než jsem se bezmyšlenkovitě zvedla a šla přímo k ní, stála jsem před tou starou dámou, a všimla jsem si že jsou za ní asi dvě veverky které ty oříšky sbírají, pousmála jsem se a přisedla jsem si kté postarší dámě, ona se na mě otočila a já se nani usmála, ona mi dala do ruky malou krabičku a zvedla se, usmála se na mě a vydala se pryč, celou tuhle situaci jsem nechápala.

Zadívala jsem se na tu krabičku a prohlížela si ji, byla to kovová stará krabička s kytičkovaným vzorem na víku. Otevřela jsem ji, ve vnitř byla obálka s mím jménem a fotka mě a mé mamky, zvedla jsem do ruky tu obálku s fotkou a prohlížela si to, na té fotce jsme byli s mou mamkou tak šťastné.. byla to moje první dovolená, fotil jí táta, v krabičce bylo ještě něco, byla tam fleška a peníze, rozhodla jsem se otevřít obálku s tím že se tam snad dočtu, kdo byla ta dáma a co má tohle znamenat.
Otevřela jsem tedy obálku a začala číst mě určený dopis.

Milá Viktorie.

Je mi vše tak líto, i to že jsem ti musela lhát,tvého otce jsem nikdy nemilovala, byla jsem sním jen kvůli tobě, kvůli tomu že to byl otec mého dítěte, brala jsem ho jako spolupracovníka, celý život jsme byli partneři až se to na jedné misi zvrtlo a narodila se krásná malá holčička, bohužel si byla jen součástí naší práce, slíbili jsme že až nastane čas předáme tě našim šéfům kteří tě do všeho zasvětí a půjdeš v mích šlépějích, to jsem ovšem nemohla dopustit, byla jsi má malá holčička, nedovolila jsem to a když si pro tebe přišli, zastavila jsem se, a teď si pro mě jdou, miluju tě Viktorie, a vše co jsme s tvým otcem získali, teď náleží právem tobě, ve flešce jsou další informace.
Pamatuj že já jsem tady vždycky a navždy s tebou.

Druhý den.

"Máte podvíživu slečno, musíte více jíst aby děťátko mělo ty správné živiny" usmál se doktor, a já na něj jen kulila oči, mám podvíživu?
"Dobře" Přikyvovala jsem protože jsem chtěla vědět víc.
"Napíšu vám jídelníček co jíst kvůli miminku" Myšlenkami jsem byla jinde, Bojím se, bojím se kvůli Justinovi, celej den jsem jo neviděla a ráno někam beze slova zmizel, bojím se toho co se děje, nebo jaká je je jeho práce.

Vycházela jsem z ordinace od mého osobního doktora, byla jsem zabraná do čtení si svého nového jídelníčku, pozorně jsem si četla řádek po řádku, zatím co jsem vycházela z nemocnice, když mě tam překvapila brokolice na kterou jsem vysoce alergická, proto jsem se Otočila zpátky k nemocnici kvůli tomu aby to můj doktor přepsal, ale když jsem se otáčela narazila jsem do něčí hrudi, podívala jsem se nad sebe, na dotyčného co přede mnou stál, měl na sobě masku klauna, s pootevřenými rty jsem se Otočila za sebe ale stál tam další s šátkem přes pusu, hrozně jsem se lekla takže jsem úplně zapoměla že zamnou stál ten druhý a udělala krok do zádu, dotyčný s maskou klauna mě chytl kolem pasu a zvednul, začala jsem kopat ale nemělo to cenu, byl vyšší a silnější, hodil mě do černé dodávky co stála opodál, než jsem se stihla vzpamatovat auto se rozjelo.

Jeli jsme tak cca, půl hodiny než auto zastavilo, slyšela jsem hlasy a kroky, ti dva otevřeli dodávku a přes hlavu my dali šátek, oba mě chytli za ruce a vytáhli z auta i přes moje výkřiky a kopání mě táhli dál.
Z ničeho nic mě pustili a já neváhala a sundala si šátek, stála jsem uprostřed místnosti bez oken a nikde nidko, nahlas jsem dýchala když jsem uslyšela hudbu z vedlejší místnosti, šla jsem za tou hudbou..
Byli tam svíčky a pár růží, v pozadí hrály housle, nechápala jsem celou tuto situaci, na zemi směrem ke dveřím na verandu byla šipka, proto jsem tam hned šla, otevřela jsem skleněné dveře s bílými futry, vešla jsem na úžasnou dřevěnou verandu s obrovským výhledem na moře, všude po zemi byli lístky růží a po zábradlí byli rozmístěné svíčky.
"Wow"Šeptla jsem a do toho se mi zatajil dech když jsem se otočila, stál tam Justin ve smokingu a s kyticí růží v ruce. Nemohla jsem tomu uvěřit, vlasy měl jemně uhlazené do zádu a jeho oči zářili v odrazu svíček.
"Slečno Viktorie Vega" Řekl Justin a přistoupil ke mě blíž, do pravé ruky mi dal kytici a levou vzal do svých rukou, klekl si na jedno koleno a chvilku šmátral v kapse.
"Slečno Viktorie Vega, prokážete mi tu čest a stanete se mou ženou?" Koutky jeho úst vystřelili na horu a v očích měl jiskřičky.
Už po druhé se mi zatajil dech a slzy už tekli po mé tváři, hned jsem začala přikyvovat a Justin mi na prst navlékl krásný zlatý prstýnek s diamantem.
Hned co vstal jsem na něj skočila a objala ho, se slzami v očích jsme se políbili.Nikdy jsem nečekala že by to mohl takhle vymyslet.

Pokračování příště ^^
-AnonymOff