I See You[CZ]

13.×

Z pohledu Justina:
Přišel jsem domů, byl jsem na sebe tak naštvaný, jak jsem to mohl dopustit?
Přemýšlel jsem jak se Victorii omluvit když jsem do někoho vrazil.
"Bacha kam šlapeš" podle hlasu jsem poznal, že to byl Dylan.
"Jó byl jsem až moc zamyšlenej" Rekl jsem a pousmál jsem se ale hned mi zase usměv zmizel když jsem si vzpomněl na Victorii jak leží v nemocnici.
"Tak co? Našel si jí?" Ptal se mě Dylan a já malinko přikývl.
"A?" Přišel za námi Karlos "hrozně si to posral ani bych se jí nedivil kdyby se už k tobě nevrátila " Přidal se do hovoru Login, co si o sobě myslej!? Začínalo to ve mě vřít ale zůstával jsem klidný.
"Victorie je v nemocnici" Řekl jsem se skloňenou hlavou.
"Cože?!" Zvýšil hlas Karlos. "Jak se to stalo?!" Překřikl ho Dylan.
"Johan jí našel a vybourali se, oba dva jsou na tom zle" Prohrábnul jsem si vlasy a na chvilku jsem zavřel oči jakobych se snažil najít klid.
"Zvládnou to neboj" uklidňovali mě kluci.

Z pohledu Viktorie:

Ocitla jsem se ve velkém domě, celý byl vymalovaný do bílé barvy, nábytek byl bílý, zdi byli bílé, všechno bylo bílé z jedné místnosti šly hlasy a z okna byl vidět déšť.
"Mami! Maminko!" Běželo na proti mě malé dítě, chvíli jsem myslela, že mluví na mě ale to dítě proběhlo skrz mě. Vyděsilo mě to a rychle jsem se otočila za tím dítětem. Dítě zaběhlo za roh, následovala jsem ho. Predemnou se objevila už barevnější místnost, byla tam pohovka na které seděl muž s ženou.
Žena vzala dítě do náruče a podívala se na muže, celou dobu ke mě byli zády, proto jsem se rozhodla stoupnout si tak abych na ně vyděla.
"Justine?" Řekla ta žena ale už se nedívala na muže, ale na mě. Celá jsem zkameněla když jsem se jí podívala do očí, vypadala jako já opravdu do detailu stejná ale měla jen delší vlasy a malinko vrásek na obličeji.
"Ano Vic?" Řekl ten muž sedící vedle ní a najednou měl podobu Justina.
To jsem já a Justin?
Nahnalo mi to slzy do očí, hrály si s tou malou holčičkou, smály se a hrály různé hry, celou dobu jsem to pozorovala.
Najednou se rozrazili dveře a všechny místnosti jakoby z černali, ve dveřích se objevil Jason a Danny s ostatními.
Justin si stoupl a ochranářsky si stoupl za starší podobu mě s holčičkou, Jason na Justina namířil zbraň a řekl "Pozdravuj v pekle MCcan!" celá místnost už nebyla černá ani bílá, ale červená skoro až rudá a jediné co v místnosti bylo, tak to bylo Justinovo tělo a já. Z očí mi šly slzy, bylo to tak živé!
"Vic?" natáhnul ke mě Justin ruku, já si k němu sedla a za ruku ho chytila.
"Jsem tady Justine" Plakala jsem čím dál tím víc.
"Za to můžeš ty!" Šeptl a z pusi mu šla krev.

Otevřela jsem oči a prudce si sedla, zhluboka jsem dýchalo a do pokoje vešla sestřička, přiběhla ke mě a začala mě uklidňovat, ja ovšem měla jen plnou hlavu Justina a toho jestli je v pořádku.
"Byl tady Justin?" Zeptala jsem se sestřičky která se na mě podívala jako na blázna.
Sestřička zakoupila hlavou na náznak že nebyl a podala mi sklenici s vodou abych se mohla napít, sklenici jsem vypila celou a poděkovala, chtěla odejít z pokoje ale já ji chytla za ruku "Prosím vážně tady nebyl?" Sestřička se na mě smutně podívala a zakoupila na náznak hlavou, že ne.
Sestřička odešla z pokoje a já si lehla na postel.

Neuběhlo ani pět minut a už někdo ťukal na mé dveře, zaradovala jsem se, že to bude Justin.
"Můžu dál?" Ale nebyl to Justin, ale jeho bratr.
Jason nečekal až mu odpovím a vešel do pokoje, posadil se na židli vedle mé postele, upřímně se cítím divně, mám z Jason špatný pocit a lhala bych kdybych řekla že nejsem nervózní.

"Jak je ti?" Zeptal se s úsměvem na tváři Jason.
"Líp díky" Falešně jsem se usmála a zkousla si ret, nechci s Who ptát hned na Justina abych nevypadala divně. "Jak je na tom Johan?" Zeptala jsem se tedy na otázky netýkající se Justina ale Johan mě opravdu zajímal.

"Nebudu ti lhát, dobře na tom není, hodně odpočívá ale snad to zvládne" Usmál se a já přikývla.

Jason se zvednul a šel směrem ke dveřím.
"Kam jdeš?" Zeptala jsem se ho s nechápavím výrazem.
"Ještě si musím něco zařídit ale ještě se sem vrátím" Usmál se, sotva sem přišel a hned už odchází to je divný.

Po pár hodinách koukání na televizi znovu někdo přišel, ve dveřích se objevil Daniel, proč když chci vidět Justina tak nepřijde ale když ho vidět nechci je tady pořád?
"Danieli?" Řekla jsem nevěřícně a s úsměvem, tentokrát moje nadšení bylo opravdové protože jsem Dannyho opravdu dlouho neviděla.
"Ahoj Vic" pozdravil Daniel, a usmál se na mě, ovšem úsměv se mu z tváře vytratil a spíše teď vypadal nervózně.
"Danny? Něco se děje? " Ptala jsem se nervózně Daniela který mě ale naprosto ignoroval.
"Musíš vědět pravdu" Řekl Daniel a začal malinko brečet.
"Co musím vědět?" Znepokojeně jsem se ptala a čekala co mi řekne.

Z pohledu Justina:

Přišel jsem do nemocnice a rovnou jsem si to namířil do pokoje 38 kde právě leží Victorie. V hlavě jsem si projížděl mojí připravenou omluvu pro Vic, byl jsem hrozně nervózní! Jason říkal, že je už vzhůru a vypadá v pořádku a mnohem líp, až půjdu od Vic musím se stavit u Johana.

Už jsem stál u jejího pokoje, ze kterého vycházeli hlasy.
Otevřel jsem dveře a uviděl Vic jak sedí v posteli a pláče. Hned jsem k ní rychlým krokem přišel a ptal se jí Co se stalo?
Vic mi neodpověděla ale hned mi vklouzla do objetí, proto jsem své ruce obmotal kolem jejího pasu a snažil se jí utěšit.
"Vic" šeptal jsem jí do ucha tak aby to slyšela jen ona " já jsem tu pro tebe, miluju tě a hrozně moc mě všechno mrzí, už nikdy nic takového neudělám" Vic už plakala mnohem méně a tak jsem se od ní odtáhl a konečně spojil naše rty, po tolika dnech jsem nic jiného nechtěl než zase cítit její rty na těch mých.
"Řekneš mi co se stalo? " Zeptal jsem se když už byla v klidu a neplakala.
"Daniel a Jason" Odmlčela se a vydechl aby se nerozplakala.
"Co je s nimi? " Victorie se mi podívala do očím
"T-to oni zabili mou matku" podívala se mi do očí a já polkl.
V jejích očích byla taková bolest, zlost a smutek zároveň.
Na sucho jsem polkl a díval se jí do očí, v hlavě jsem si nadával.
"Věděl si o tom že jo?" Řekla chladným hlasem, nedokázal jsem jí na to odpovědět jen jsem na ni koukal, Vic se spustili z očí slzy a odvrátila odměně oči.
"Vic já ti to vysvětlím-"
"Nic neříkej prosím" Řekla chraplavim hlasem a otočila se ke mě zády.

"Jdi pryč chci být teď sama" šeptla a já souhlasil, že odejdu, v hlavě jsem myslel na jedno jediné a to na slib který jsem Victorii dal. Zabiju toho kdo zabil její matku..

Ták pokračování příště :D jak užíváte prázdniny? :)
Já jsem ve Španělsku a upřímně se těším domů :D nerada jezdím k moři jsem radši na procházky a památky ale aspoň se opálím :D

No nic snad se část líbila :)
-AnonymOff