Boss 2

1 (Boss2)

Lucas

"Vstávej princezno." Budil mě Joeyho jemný hlas. Nespokojeně jsem zamručel a otevřel jsem oči. "Dobré ráno." Pozdravil mě a položil přede mě tác se snídaní.

"Ahoj. Tos nemusel." Řekl jsem s pohledem upřeným na nádherně vypadající palačinky polité čokoládovým sirupem.

"Já vím, že ne, ale chtěl jsem." S úsměvem jsem se pustil do jídla. Joey na mě celou dobu fascinovaně koukal.

"Děkuju." Řekl jsem tiše, když jsem dojedl a naklonil jsem se pro polibek. Joey se něžně natiskl na mé rty. Odnesl jsem si tác do kuchyně a umyl jsem si po sobě nádobí. Chtěl jsem být alespoň k něčemu. Jsou to dva měsíce, co je Joey zase doma a já se jeho přítomnosti nemůžu nabažit. Nechci dopustit, aby mi znovu zmizel za života. Teď je všechno nádherné. Náš vztah je perfektní a navíc se blíží vánoce. S Joeym jsme se dohodli, že si nebudeme dávat dárky, takže mám o problém méně. Nikdy jsem nebyl zrovna dobrý ve vybírání dárků, takže jsem byl s naším rozhodnutím více než spokojený... Když jsem umyl všechno nádobí, vrátil jsem se do ložnice. Joey stál u skříně jen v boxerkách a asi si vybíral co se vezme na sebe. Chytl jsem ho za ruku a odtáhl jsem si ho do postele. Joey si bez odporování lehl. Lehl jsem si nad něj a políbil jsem ho. On jen něco zamumlal a přetočil nás tak, že on ležel na mě.

"Kdo je tu šéf?" Zeptal se přísně.

"Vy pane." Odpověděl jsem se smíchem. Jeho kamenná tvář byla k popukání.

"A kdo je nahoře?" To už se musel smát i on, protože to už prostě nemohl říct s kamennou tváří. Vím že to nemyslel, tak jak si myslím, že to myslel, ale vyznělo to tak... Dostal jsem záchvat smíchu.

"V-vy pane." Dostal jsem ze sebe se smíchem a natáhl jsem se pro polibek. Ten mi byl odepřen. Udělal jsem psí očka a natáhl jsem krček co nejblíž k němu. Joey se na mě podíval hraně nechápavým pohledem.

"Co bys rád?" Zeptal se nevinně. Začínal jsem být zoufalý. Vždyť on moc dobře ví co chci!

"Pusinku." Zakňučel jsem jako malý děcko co touží po bonbónku.

"Ty jsi moje naivní pískle, viď?" Něžně se usmál a pohladil mě po tváři.

"Hmm. Jenom tvoje." Potvrdil jsem.

"Správně. Jenom moje." Zopakoval, jako by si to užíval. Potom mě konečně políbil. Jeho hebké rty se dotkly mých a mě naskočila husí kůže. Jeho ruce jemně zkoumaly mé tělo. Po chvilce se odtáhl a já se na něj zklamaně podíval. Lehl si vedle mě na bok a majetnicky si mě přitáhl tak blízko, jak jen to šlo. Miluju, když se chová majetnicky... Spokojeně jsem zavřel oči a usnul jsem.

Probudil jsem se v pevném objětí mého spícího anděla. Opatrně jsem se k němu otočil čelem a prohlížel jsem si ho. Je tak nádherný. Pár pramínků jeho havraních vlasů mu padalo do obličeje a na tváři měl spokojený úsměv. Jeho očka se malinko pohnula a nakonec se otevřela úplně.

"Ahoj, kolik je?" Zeptal se chraplavým hlasem a prohrábl si vlasy. Myslel jsem, že se udělám jen z pohledu na to, jak sexy je po ránu.

"Netuším. Ty jsi byl zajímavější než hodiny." Zasmál jsem se. Joey zatřásl hlavou a podíval se na hodiny.

"Jsou dvě. Nemáš hlad?" Zeptal se a posadil se. Okamžitě mi začalo chybět, jak mě jeho tělo zahřívalo. Začal jsem se třást zimou.

"N-ne." Zadrkotal jsem zuby. Hlavně, že Joey pořád říkal, že není potřeba topit, že je prej ještě teplo... Zachumlal jsem se do peřiny a snažil jsem se zahřát. Joey mě vzal i s peřinou do náruče a přitiskl si mě k hrudi. Okamžitě jsem mu omotal ruce kolem krku. Joey si mě položil na klín a hladil mě po zádech. Ležel jsem mu na klíně asi deset minut.