Boss 2

5 (Boss2)

Joey

Malinko jsem se zdržel, protože jsem spadl, ale Luka jsem dojel. Sjeli jsme si ještě párkrát modrou sjezdovku a vydali jsme se na hotel. Převlékli jsme se a pomalu jsme se vydali na večeři. Začínalo se stmívat, ale bylo ještě dost brzo, tak mě napadlo, že bychom si mohli zajít do restaurace ve městě. Luk nadšeně souhlasil a vydali jsme se do města. Bylo krásně. Cestu nám kromě lamp ozařoval také měsíc, který byl zrovna v úplňku a v jehož světle se nádherně leskly vločky dopadající na již tak zasněženu krajinu. Zhluboka jsem se nadechl palčivého zimního vzduchu a objal jsem Luka kolem ramen. Došli jsme k jedné celkem dobře vypadající restauraci. Vešli jsme a posadili jsme se do nekuřácké části. Pečlivě jsme si prohlíželi přehledné jídelníčky. Luk řekl, že si dá palačinky s čokoládou, tak jsem se pro ně rozhodl taky. Přišla k nám servírka. Bohužel nemluvila česky, tak k nám zavolali jinou.

"Dobrý den, přejete si?" Zeptala se drobná brunetka v zástěře s logem restaurace.

"Dvakrát palačinky s čokoládou a kofolu." Objednal jsem za nás a mile jsem se na blondýnku usmál. Otočil jsem se na Luka, protože jsem se ho chtěl na něco zeptat, ale zjistil jsem, že zaujatě kouká někam za mě a usmívá se. Otočil jsem se tím směrem a viděl jsem tam nějakého černovlasého kluka s zářivě modrýma očima a dvěma piercingy ve spodním rtu. Přemohla mě žárlivost. Neříkám, že nebyl pohledný, ale jediný, na koho se Luk může koketně usmívat, jsem já.

"To už ti nestačím?" Zeptal jsem se podrážděně a upřeně jsem se na něj podíval. Luk sebou lehce trhl a podíval se na mě.

"Promiň. Nechal jsem se unést myšlenkami na---"

"Toho kluka, jo to mi došlo." Přerušil jsem ho naštvaně a odešel jsem na toalety. Slyšel jsem drobné cupitání za mnou. Vešel jsem do místnosti a zabouchl jsem mu dveře před nosem. To ho zdrželo asi na dvě vteřiny. Vešel za mnou a chytl mě za ruce.

"Uklidni se ano? Jen jsem se na něj usmál. Nic to neznamená a ani nebude. Mám tebe." Řekl omluvně s pohledem upřeným do mých očí. Něžně jsem ho políbil.

"Jsi můj. Nezapomínej na to." Vyšli jsme ruku v ruce z toalet a usadili jsme se zpět na naše místo. Luk už se na toho kluka naštěstí ani nekoukl. Po chvilce nám drobná servírka donesla naši objednávku a s přáním dobré chuti odešla. Pustili jsme se do jídla. Luk se jen letmo podíval na toho černovláska. Neřešil jsem to, ale dál jsem ho hlídal. Ano vím, že jsem žárlivý, ale nemám rád, když někdo bere co je moje. Ano jem i trošku majetnický. Dojedli jme a vydali jsme se zpět k hotelu. Když jsme dorazili, sundali jsme si promočené oblečení a vlezli jsme si do postele. Oba jsme okamžitě usnuli.

***

Probudil jsem se a koukl jsem se na Lukovu polovinu postele a se zděšením jsem zjistil, že je prázdná. Vyskočil jsem, hodil jsem na sebe nějaké oblečení a běžel jsem ho hledat. První jsem běžel do jídelny a samozřejmě tam byl. Ulevilo se mi, ale to mě přešlo po tom, co jsem si všiml, že není sám, ale sedí s tím černovlasým šmejdem. Smáli se a Luk vypadal spokojeně. Musel jsem na vzduch. Rychlým krokem jsem vyšel z jídelny a následně i z hotelu. Sedl jsem si na lavičku a snažil jsem se vydýchat, co jsem právě viděl. Moje žárlivost narostla do neuvěřitelných rozměrů. To se Luk radši baví s ním než se mnou? Proč nepočkal na mě, nebo mě nevzbudil? Chtěl tam vůbec jít se mnou? Byl s tím klukem domluvený, nebo to byla náhoda? Hlavou se mi honilo milion nezodpovězených otázek.

"Joey? Ty už si vzhůru?" Zeptal se s úsměvem Luk a přisedl si ke mě.

"Páni ty ještě víš s kým tu jsi? Já myslel, že sis našel lepší společnost." Řekl jsem pohrdavě a otočil jsem se k němu zády.

"Joey... Tak to není. Sedl jsem si ke stolu pro dva a myslel jsem si, že za mnou přijdeš, ale přišel on. Bylo mi hloupé ho vyhazovat..." Zůstal jsem otočený zády a znovu jsem promluvil.

"No rozhodně si nevypadal, že by ti jeho přítomnost vadila." Luk si stoupl přede mě a zvedl mi hlavu.

"Jsem jenom tvůj. Vzpomínáš?" Řekl tiše a já se musel usmát.

"Promiň. Vím o sobě, že jsem žárlivý a majetnický, ale nedokážu s tím nic udělat." Vstal jsem a krátce jsem ho políbil...

***

Odpoledne jsme se vydali znovu na sjezdovku. Moc lidí tam nebylo, takže jsme si docela dobře zajezdili. Už asi po desáté jsme seděli na lanovce a společně jsme si užívali výhled na zasněženou krajinu. Miluji ten pohled na krásně zasněžené stromy. Jak sníh přesně kopíruje každou větvičku a krásně se třpytí v horském slunci... Lanovka dojela až na vrchol a mi vyskočili. Luk se jako první rozjel ze svahu dolů a já jel nějaký kus za ním. Omylem jsem zajel na nějakou lesní stezku, ale myslel jsem si, že mě dovede k lanovce. Omyl. Jel jsem pořád dál, ale nějak jsem nevybral zatáčku a skutálel jsem se dolů lesem. Zastavil jsem se až o strom. Jednu lyži jsem měl zlomenou, druhá byla neznámo kde. Měl jsem několik odřenin, jednu dost velkou na ruce a bolela mě hlava. Ztěžka jsem se posadil a vydýchával co se vlastně stalo. Rozhlédl jsem se kolem a zjistil jsem, že nemám tušení kde jsem. Viděl jsem jen stromy... Rozhodl jsem se vydat dolů a doufat, že narazím na ten lyžařský areál... Vyzul jsem si i tu polovinu lyže, která mi na noze zůstala a v lyžařských botách jsem se vydal z kopce. Nešlo to zrovna snadno, ale pomalu jsem scházel. Bohužel ani po hodině jsem na lyžařský areál nenarazil. Začínal jsem mít strach. Byla čím dál větší tma a mě docházeli síly. Narazil jsem na nějakou pěšinku a vydal jsem se po ní. Pěšinka mě vyvedla z lesa na pole. Šel jsem pořád dál. V dálce jsem uviděl světla. Zaradoval jsem se a přidal jsem do kroku. Ocitl jsem se v nějaké malé vesničce. Našel jsem nějaký obchod. Vešel jsem a vydal se do části s botami. Muse jsem vypadat jako idiot s těma lyžařskýma botama. Koupil jsem si normální obyčejné tenisky, ty lyžařské boty jsem dal do igelitky a vydal jsem se na autobusovou zastávku. Z uličky proti mě vyšla nějaká skupinka lidí. Vypadali trošku opile, takže jsem předpokládal, že se tu konala nějaká akce, kde se hodně pilo. Po pár desítkách metrů jsem vážně slyšel hudbu. Neřešil jsem to, protože už jsem viděl zastávku. Přistoupil jsem a se zklamáním jsem zjistil, že nejbližší autobus jede až ráno. Lehl jsem si na lavičku a usnul jsem.

Lucas

Probudil jsem se s hroznou kocovinou. Po tom co se Joey nevracel jsem se vrátil do hotelu a čekal v restauraci. Přisedl si k mě ten černovlásek- Eric a dali jsme do řeči. Byl vážně milý. Povídali jsme si o všem možném a on koupil pár panáků... Otočil jsem se na druhý bok a strnul jsem. Ležel tam Eric... Rychle jsem si sedl.

"Doprdele!" Zašeptal jsem si pro sebe. Eric se v posteli zavrtěl a otevel oči. "Co se včera stalo?" Zeptal jsem se rychle.

"Uráží mě, že si to nepamatuješ, protože lepší sex už nezažiješ." Usmál se.

"Kurva, kurva, kurva..." Složil jsem hlavu do dlaní. To ne... To bych Joeymu neudělal ani v opilosti. Nebo ano? Rozbrečel jsem se. To se nemělo stát... "Měl bys jít." Řekl jsem s pláčem a Eric odešel. Svalil jsem se na postel a stále jsem brečel. Joey se to nesmí dozvědět. Zničilo by ho to... Jak jsem to mohl udělat? Vždyť miluju Joeyho. Nikdy jsem nikoho nemiloval tak, jako jeho. To není možné. To se nemělo stát. Uslyšel jsem odemykání dveří. Joey! Rychle jsem schoval hlavu do polštáře.

"Lásko? Jsem tu. Trošku jsem se ztratil, ale jsem v pohodě... Děje se něco?" Zeptal se zaraženě, když mě viděl s obličejem v polštáři.

"Není mi dobře... Běž na snídani sám. Určitě máš hlad." Zamumlal jsem a Joey mě políbil do vlasů a odešel. Jsem takovej debil...

---

Táák... už se nám to kazí. Huhaha :D Lukýsek nám začíná zlobit!

Jinak Ericův vzhled je podle: SweetieZelo a povaha (Kterou bych sama tak dobře nikdy nevymyslela :P) je od: EeweeHowrse. Takže děkuju holky :)