Boss 2

16 (Boss2)

Joey.

Za týden jsme s Luke udělali dost práce na jeho vzpomínkách. Už si pamatoval všechno do našeho výletu do hor. Možná se to zdá, jako kus práce, ale pořád je řádný kus před námi, ale i tak jsem na něj hrdý. Všechno skvěle zvládá a zotavuje se rychle. Jeho rány se pomalu, ale jistě léčí a jeho paměť vrací.

"Joey? Budeš mi zase vyprávět?" ozval se jeho milý hlásek. Možná jsem si to jen nalhával, ale zdálo se mi, že se náš vztah po tom incidentu zlepšil. Chci říct, že se mi zdá, že k sobě teď máme tak nějak blíž.

"Nebudeš se zlobit když odmítnu?" zeptal jsem se tiše. Luk se pousmál a zavrtěl hlavou.

"Jasně že ne. Chápu to. Musíš být z toho vypravování unavený." zasmál jsem se a dal jsem mu pusu na čelo.

"Miluju tě." řekl jsem s úsměvem.

"Já tebe víc." řekl Luk a úsměv mi oplatil. Ještě jsem se ho zeptal, jestli něco nechce koupit a vydal jsem se do obchodu. Cestou jsem přemýšlel o všem, co se za posledních několik měsíců událo a uvědomil jsem si, jak dlouhá doba se to zdá být. Nebýt Luka nikdy bych nic neprožil. Žil bych nudný život, jako majitel baru. Neměl bych vzpomínky a život by mi utíkal před nosem. S Lukem jsme zažili tolik krásných i méně hezkých věcí a máme na co vzpomínat. Vše od doby kdy jsem ho poznal je tak... zajímavé. Vstoupil jsem do supermarketu. Lukovi jsem vzal bonboniéru ve tvaru srdce. Nakoupil jsem něco k jídlu, co by se dalo jíst, protože ta nemocniční strava, kterou Lukovi dávali se nedala jíst. A vydal jsem se k pokladně. Přihodil jsem k nákupu noviny a zaplatil jsem. Když jsem se na noviny lépe podíval zjistil jsem, že na titulku stálo: 'Zločinec Eric Followe utekl ze státní věznice' začal jsem číst.

Eric Followe (22) odsouzený za pokus o vraždu mladého Lucase Petersona (16), utekl z nejchráněnější věznice ve státě. Tento čin se ještě v minulosti nikomu nepovedl. Proto tímto varujeme veřejnost. Mějte se na pozoru, protože tento muž je podezřelý také z několikanásobné vraždy a sexuálního zneužívání. Naposledy byl viděn v okolí věznice, ale v současné době se může pohybovat kdekoliv. Prosíme o veškeré informace a kdyby jsem ho náhodou viděli volejte na policii.

Rychle jsem se vrátil do nemocnice a ukázal jsem článek Lukovi. Původně jsem mu to nechtěl říkat, ale stejně by se to nějak dověděl, tak bude lepší když budu upřímný hned. Vešel jsem do pokoje a hodil jsem mu noviny.

"Joey co to.." začal zmateně Luk, ale já ho zarazil.

"Čti." řekl jsem prostě a Luk zabořil oči do článku. Viděl jsem, jak se jeho očka naplnila slzami. Rozplakal se. Přistoupil jsem k němu a obejmul jsem ho. Věděl jsem, že je vyděšený. Taky jsem měl strach. O něj. Na mě nezáleželo. Kdybych dostal na výběr mezi mým životem a Lukovým, nechal bych se bez váhání zabít. Udělal bych cokoliv, aby byl v pořádku a to mohla být moje slabina, ale nikdo to netušil. Probral jsem se ze zamyšlení a začal jsem vnímat svého třesoucího se přítele. Hladil jsem ho po zádech a snažil jsem se ho uklidnit.

"Neboj se, lásko. Nic se ti nestane. Zůstaneš tady. Nedostane se k tobě." ujišťoval jsem ho a on se rozplakal silněji.

"Ale co když se dostane k tobě?" zašeptal mi do hrudi.

"Na mě nezáleží. Ty jsi důležitější než já... Já budu v pořádku, dokud budeš v pořádku ty." řekl jsem a položil jsem se spolu s ním na postel. "Víš. Když jsem tě poprvé uviděl okouzlil si mě. Snažil jsem se ti odolat, ale nedokázal jsem to a zamiloval jsem se. A stále se do tebe zamilovávám víc a víc i po té době a neopustím tě. Nikdy." řekl jsem tiše a nechal jsem Luka, aby si našel pohodlnou pozici. Položil si hlavu na moji hruď.

"Obdivuju, že si stále se mnou. Po tom všem." zašeptal.

"Já myslím, že to ještě prohloubilo moji lásku k tobě. Ta nejistota a strach, že tě ztratím mě nutili přemýšlet a uvědomit si, jak moc mi na tobě záleží. Nikdo a nic nás nerozdělí." zašeptal jsem a pohladil jsem ho ve vlasech.

"Slibuješ?" ujistil se a propletl si se mnou prsty na mé druhé ruce.

"Slibuju."

---

Táák... po dlouhém a vyčerpávajícím týdnu je tu další kapitolka. Poslední dobou nemám vůbec náladu na psaní, takže jestli je to totální bullshit tak se omlouvám :/ :)