Boss 2

14 (Boss2)

"Bohužel pane. Pro obnovení jeho paměti nemůžeme nic dělat, ale je možné, že si vzpomene sám." vysvětloval doktor Joeymu a já vůbec nechápal o co jde. Věděl jsem, že jsem ztratil paměť, ale proč Joey tak šílí?

"Možné? Víte kolik toho zapomněl? A vy si řeknete, že je to možné, jako by to bylo úplně v pohodě!"

"Já s tím bohužel nemůžu nic dělat." řekl omluvně doktor. Joeyho naštvaný výraz se změnil na smutný.

"Omlouvám se. Jen mě to rozhodilo." řekl Joey. Doktor odešel. "Jak se cítíš?" otočil se na mě.

"Celkem dobře." usmál jsem se. "Co se za ten rok stalo?" zeptal jsem se. Joey se smutně usmál a odhrnul mi vlasy z obličeje. Maličko mě to překvapilo. Byl jsem z jeho dotyku nervózní. Toužil jsem ho políbit, ale to jsem nesměl. 

"Radši bych, aby sis na to vzpomněl sám, takže počkáme a jestli si nevzpomeneš, budu ti všechno vyprávět, ano?" přikývl jsem. Nebylo mi jasné, proč mi to prostě neřekne, ale asi ví co dělá. Trápilo mě,že jsem nevěděl, co jsem celý rok dělal, ale snad si vzpomenu.

"Obejmeš mě?" zeptal jsem se stydlivě. Bylo mi to trapné, ale potřeboval jsem podporu. Joey se naklonil a objal mě. 

"Co ten tvůj přítel? Jste pořád spolu?"zeptal jsem se tiše do jeho ramene.

"Mám někoho lepšího." jeho odpověď mě píchla u srdce. Doufal jsem, že mě má třeba rád a že bychom mohli být spolu. Asi si jeho chování jen špatně vykládám. Nejspíš se jen snaží být milý.

"Koho?" zeptal jsem se zvědavě a snažil jsem se zakrýt můj zklamaný výraz. Měl bych se smířit s tím, že s ním nikdy nebudu a nedělat si pořád falešně naděje.Možná bych se měl začít rozhlížet jinde.

"Tebe." odtáhl se a podíval se mi do očí. Zíral jsem na něj jako blázen. Nechápal jsem o čem mluví, ale než jsem se stačil zeptat přisál se mi na rty. Zavřel jsem oči a vychutnával jsem si tu chvíli. Nikdy bych nevěřil, že se něco takového stane. Došlo mi, že to mezi námi nic nemění a tohle je jen hloupý vtip. Odstrčil jsem ho.

"Přestaň si se mnou hrát. To není legrace." řekl jsem rozzlobeně. Joey se nevinně usmál.

"To nebyl vtip. Pár dní po posledním dni co si pamatuješ jsme spolu začali chodit. Promiň, že jsem to na tebe tak vybalil, ale potřeboval jsem si zase chvilinku přivlastnit tvé rty." zasmál se.

"Myslíš to vážně?" ujistil jsem se a Joey přikývl. "Dokaž to." řekl jsem vyzývavě a šibalsky jsem se usmál. Joey se zamyslel. Nakonec vytáhl z kapsy telefon a podal mi ho.

"Zavolej tvému tátovi." usmál se. Začal jsem hledat. Nakonec jsem v kontaktech našel kontakt s názvem 'Lukyho táta'. Usmál jsem se a klikl jsem na něj. Telefon začal vyzvánět.

"Ahoj Joey. Jak je Lukovi?"  ozvalo se z telefonu.

"Mám se fajn díky. Jen si nepamatuju nic za poslední rok."

"Takže ani nic z toho co se stalo s Joeym?" zeptal se ustaraně. Podíval jsem se na Joeyho, který mě bedlivě sledoval.

"Ne. Co se stalo?"

"Unesli tě a Joey tě zachránil a šel k nim dobrovolně aby ochránil tebe." řekl táta.

"Díky tati zavolám později." zavěsil jsem. 

"Už mi věříš?" zeptal se s úsměvem na tváři.

"To není důkaz, že jsme spolu." řekl jsem se smíchem. Joey protočil očima.

"Prohlédni si SMSky a galerii." vybídl mě. Docela mě překvapilo, že mi dovoluje takové věci. Otevřel jsem SMSky a našel jsem sebe. Moc jsem se v těch zprávách nevyznal, ale stačilo mi to. Podíval jsem se i do té galerie. Bylo tam několik desítek nás dvou. Usmál jsem se.

"Upřímně nevím, jak bych měl reagovat. Mám radost, že jsme spolu, ale už je to něco přes rok... I když si to nepamatuju. Tahle situace je vážně divná." zasmál jsem se. Joey mě chytl za ruku. "Řekneš mi alespoň, co se mi stalo? A kdo je Eric?" žadonil jsem

"No... Byli jsme spolu na horách v Rakousku. Byl tam jeden kluk. Eric. On tě opil a potom ti nalhal, že si se s ním vyspal. Rozašli jsme se. Málem si se zabil. Potom se to vysvětlilo a jednou když si šel do školy, přepadl tě." vykulil jsem na něj oči.

"Já jsem se pokusil zabít?" zeptal jsem se vyděšeně. Joey vzal moji druhou ruku a vyhrnul mi rukáv. Prohlédl jsem si několik alých jizviček na mém zápěstí. Podíval jsem se na Joeyho. V jeho tváři byl smutek. "Páni. Muselo to tu být docela zajímavý." řekl jsem a zasmál jsem se. Joey se na mě usmál.

"Ani nevíš jak moc."

---

Vyvěste prapory, dokopala jsem se něco napsat! :D (díky Jani :'D) 
Tak doufám, že se Vám to alespoň líbilo.

Moooc děkuju za komenty u minulého dílu a omlouvám se, že jsem neodpovídala. (všechny jsem si přečetla)