Boss 2

2 (Boss2)

Probudil jsem se docela brzo. Okamžitě jsem skočil na Joeyho. Hned se probudil a podíval se na mě.

"Děje se něco? Jsi v pořádku?" Zatvářil se vyděšeně. Zasmál jsem se.

"Veselé Vánoce!" Vykřikl jsem. Na Joeyho tváři se rozlil úlevný úsměv.

"Veselé Vánoce." Políbil mě na tvář a společně jsme odešli na snídani. Dali jsme si cukroví a celé dopoledne jsme se koukali na pohádky. Po skončení Popelky se Joey zvedl a odešel. Neměl jsem tušení kam jde. Asi jen na záchod... Konečně se vrátil. Jednu ruku mě za zády a roztomile se culil.

"Vstávej! Mám pro tebe dárek... No slastně je to i pro mě. Netvař se tak! Ano sice jsme se dohodli, že si dárky dávat nebudeme, ale já nemohl odolat" Nejistě jsem vstal a stoupl jsem si k němu. "Vím, že se dárky dávají až večer ale to by nešlo, takže veselé Vánoce!" Nadšeně mi podal tenký balíček. Zabalený v obalu se srdíčky a převázaný mašlí.

"Joey! Víš že nic nechci." Zamrmlal jsem a balíček jsem si vzal do ruky.

"Vím, ale tohle se ti bude líbit. A navíc je to pro nás oba. Tak už to rozbal!" Nejistě jsem sundal mašli a roztrhl papír, ze kterého se vynořila krabice. Otevřel jsem ji a našel jsem obálku. Hodil jsem na Joeyho nechápavý pohled a začal jsem ji rozlepovat. Uvnitř byly dvě letenky do Rakouska na hory. Okamžitě jsem mu skočil kolem krku. To byl asi nejlepší dárek, který mohl vymyslet. Byl bych akorát tak naštvaný, kdyby utratil spoustu peněz za nějakou zbytečnou věc, ale tohla bude super. Jen já a Joey na horách.

"Děkuju." Vydechl jsem mu do hrudi.

"Máš radost?" Zeptal se nejistě a odtáhl mě od sebe aby se mi mohl podívat do očí, které byly lehce lesklé od slz.

"Ano. Už se nemůžu dočkat. Kdy letíme?"

"Zítra." Vykulil jsem oči a utíkal jsem si zabalit. Vytáhl jsem moji modrou sportovní tašku a začal jsem do ní skládat oblečení. Dal jsem tam úplně všechno co jsem měl a vrátil jsem se do obýváku. Joey se rozvaloval na gauči před televizí. Skočil jsem k němu a přitulil jsem se k němu.

"Děkuju." Řekl jsem a otočil jsem se na něj.

"Nemáš za co."

"Ty si nebudeš balit?" Podivil jsem se.

"Zbalil jsem s už předevčírem." Zasmál se a objal mě. Tak jsme tam zbytek večera jen leželi a koukali na televizi. Začalo se stmívat.

"Vstávej! Půjdeme se projít." Poručil Joey a začal se zvedat.

"Já nikam nechci." Zamrmlal jsem, ale jeho přísný šéfovský výraz mě přiměl poslechnout. Oblékl jsem se a vyšli jsme ruku v ruce do chladné noci. "Kam jdeme?" Zeptal jsem se zvědavě.

"Jen se projdem po městě..." Vedl mě po ulici do centra města v jehož středu se tyčil ten osudný mrakodrap. Myslím, že se ho Joey snažil obejít, abych si nevzpomněl co se tam dělo, ale nejde si ho nevšimnout, když je to nejvyšší budova ve městě. No nic.. Došli jsme až na náměstí, kde byla nádherná vánoční výzdoba. Prošli jsme ho a Joey mě zatáhl do jedné restaurace. Došli jsme do nekuřácké části a zarazil jsem se. U stolu na nás čekali táta, Laura a ještě nějací lidé. Pozdravili jsme a šli jsme se posadit. Joey mi odsunul židli abych se mohl posadit. Milé gesto. A sám se posadil vedle mě.

"Luku, tohle jsou moji rodiče. Mami, tati, tohle je Luk, můj přítel." Ukázal Joey na starší pár sedící po jeho pravici. Měl jsem co dělat, abych zavřel pusu. On mě vážně představil rodičům? Vzpamatoval jsem se z šoku a potřásl jsem si s nimi rukou. Joey mi položil pod stolem ruku na stehno a jemně mě pohladil. Usmál jsem se na něj.

"Moc nás těší Luku." Usmála se na mě jeho maminka, která vypadala moc mile.

"Taky mě těší." Opětoval jsem jí úsměv.

"Nejsi na Joeyho trošku mladý?" Podíval jsem se na Joeyho a zpátky na jeho mamku.

"Možná jsem, ale nehodlám se ho po tom všem vzdát." Usmál jsem se a její výraz naopak zvážněl.

"Vypadáte vesele na to čím jste si prošli." Změřila si nás pohledem. Zmateně jsem se podíval na Joeyho.

"Mami snažíme se na to nemyslet. Jsme v pohodě." Odbyl jí Joey.

"Dobře promiň. Jen nemůžu uvěřit, čím jsi si kvůli tomuhle prckovi prošel." Mile se na mě usmála, abych věděl, že to nebyla urážka.

"Miluju ho." Řekl prostě a podíval se mi do očí. Motýlci se v mém břiše rozlétli jako ještě nikdy. Usmál jsem se. 'Já tebe taky.' Naznačil jsem mu ústy. Přikývl a mile se na mamku usmál.

"Takže jak dlouho spolu DOOPRAVDY jste?" Zeptal se můj táta. Nemohl si odpustit připomenout nám, že jsme mu lhali.

"5 měsíců a 11 dnů." Vyhrkl jsem okamžitě a všichni se na mě pobaveně podívali.

"Jako děcko." Řekl posměšně Joey.

"Tatí! Ať mi přestane říkat, že jsem děcko." Zažaloval jsem tátovi a celý stůl se začal smát. To se mi moc nepovedlo.

"Joey má pravdu." Řekla Laura se smíchem. Ke stolu přistoupila servírka. Objednali jsme si 6x kapra a celou dobu jsme si povídali. Jídlo bylo výborné a celý večer byl úplně perfektní. Bohužel jsme museli odejít brzy, protože jsme chtěli být odpočatí na let do Rakouska. Po dlouhém loučení jsme se vydali domů.

"To bylo perfektní děkuju." Promluvil jsem po chvilce tiché chůze.

"Nemáš za co. Chtěl jsem, aby sis naše první, a doufám, že ne poslední, společné Vánoce užil."

"Tak to si splnil. Mimochodem tvoji rodiče jsou moc milí."

"To jsem rád, že jste si padli do oka. Měl jsem trochu obavy. Nikdy jsem jim ještě přítele nepředstavil." Začervenal se Joey a sklopil pohled do země.

"Jsi tak sladkej když se červenáš.." Obdivně jsem sledoval, jak červená ještě víc. Konečně jsme došli domů. Vysprchovali jsme se a šli jsme spát. Bohužel jsem nemohl usnout, protože jsem musel pořád myslet na zítřek. Mám trošku strach z toho letu. Vím, že tam budeme jen hodinu, ale já ještě nikdy letadlem neletěl... Lehl jsem si na záda a s povzdechem jsem se koukal do stropu. Najednou se ke mě přitulil Joey. Líbí se mi jeho chování ve spánku. Neřeší, že je ten tvrdý šéf a prostě se tulí. Objal jsem ho kolem pasu a nechal jsem jeho tělo zahřívat to mé. Po chvilce mě to ukolébalo ke spánku.

---

Táák... ano, vím, že je to teprve druhá kapitola a už je krátká, ale smiřte se s tím :D Mám toho hodně a navíc ještě škola... (Zase výmluvy... :D)

Všichni POVINNĚ podpořit: beth_013 je to moje kamarádka a donutila jsem ji založit si wattpad, tak tam hoďte follow, nebo se alespoň mrkněte na nějaké příběhy ať má radost :D

 Nezapomeňte napsat nějaký pěkný komentář a dejte *Vote* :D Díky :*