Boss 2

10 (Boss2)

Probudil jsem se ale necítil jsem se vůbec odpočatě. Byo to jako bych ani nespal a při tom jsem prospal celou noc. Promnul jsem si oči a posadil jsem se. Pohlédl jsem na spící Lauru. Musel jsem se usmát. Byla stočená do klubíčka a vypadala roztomile. Co nejtišeji jsem došel do její koupelny. Vzal jsem si s sebou čisté oblečení a kartáček na zuby. Odložil jsem si věci na vanu a vlezl jsem si do sprchy. Omyl jsem se a oblékl jsem si čisté oblečení. Vyčistil jsem si zuby, opláchl jsem si obličej a tiše jsem vyšel z koupelny. Laura už nespala. Seděla na posteli s notebookem na nohou. Závislačka.

"Dobré ráno." Laura sebou překvapeně trhla.

"Ahoj." Usmála se a dál se věnovala počítači. Lehl jsem si k ní a vzal jsem si do ruky mobil. Měl jsem jednu nepřečtenou zprávu. Byla od Joeyho.

J:' Jsi v pořádku. Kam jsi šel?'

L:'Proč se ptáš? Myslel jsem, že už tě nezajímám.'

Odpověděl jsem a prohlížel jsem si příspěvky na facebooku. Po pár minutách mi přišla další SMS.

J:'Sám víš, že to tak není.'

L:'Nevím. Podle tvého chování to vypadá, že to tak je.'

J:'Tak promiň, ale když se na mě vrhneš jako by se nic nestalo...'

L:'Chtěl jsem ti jen říct, že jsem s ním nespal, ale když si mě ani nenechal mluvit... smůla.'

J:'Cože??? Jak to???'

L:'Přijď k Lauře. Ona ti to vysvětlí.'

Odložil jsem mobil a sledoval jsem spolu s Laurou nějaké DIY video. Občas přemýšlím nad tím, jak takové věci můžou někoho napadnout... Balzám na rty z nutelly... Po nějaké době se otevřely dveře a vešel Joey.

"Co tu děláš?" Zeptala se překvapeně Laura a objala mě kolem ramen.

"Luk i řekl ať přijdu a tvoje mamka mě pustila." Oznámil Joey. "Luku?" Oslovil mě tiše.

"Prosím vysvětli mu to Lau." Podíval jsem se na Lauru a sklopil jsem zrak k zemi.

"Eric je můj bratr. Je to cvok. Rád ubližuje lidem a když mi řekl co zase udělal došlo mi, že jste to vy dva. Říkal, že se s ním chtěl vyspat, ale když se ho pokusil políbit řekl něco jako, že je jenom tvůj. Spal s ním možná tak v jedné posteli... A teď radši půjdu. Nejsem si jistá, jestli se začnete prát nebo líbat.." Laura nás nechala v pokoji samotné. Seděl jsem se zrakem sklopeným k zemi. Nevěděl jsem, co bych měl udělat. Joey vypadal chvilku zamyšleně. Joey ke mě přišel. Chytl mě za bradu a jemně mi zvedl hlavu.

"Je to pravda?" Zeptal se tiše.

"Já nevím. Říkal jsem ti, že si nic nepamatuju, ale rozhodně jsem Lauře neřekl aby si to vymyslela, jestli to myslíš takhle. Samotného mě to dost překvapilo. Nemusíš se ke mě vracet, jestli nechceš. Jen chci abys věděl, že bych ti to nikdy neudělal." Potom bylo ticho. Ticho, které mě zevnitř užíralo. Nevěděl jsem, co Joey udělá. Jestli se na mě vykašle, nebo se ke mě vrátí. Byl jsem nervózní. Chvilku jsem hleděl na Joeyho, ale po chvilce jsem zase sklopil zrak k zemi.

"Luku?" Upoutal moji pozornost. Vzhlédl jsem a podíval jsem se mu do tváře. "Omlouvám se za svoje chování. Byl jsem zaklamaný a smutný. Bolelo mě, když jsem si myslel, že jsi mě podvedl. Odpustíš mi?" Zeptal se a v jeho očích se zaleskly slzy.

"Jak bych ti mohl nodpustit? " Usmál jsem se, ale znovu jsem znejistil. "A... Jak to teď mezi námi bude?" Zeptal jsem se tiše a znovu jsem si prohlížel mé proužkované ponožky. Joey se posadil vedle mě. Otočil jsem se k němu. Joey ani chvilku neváhal a přisál se mi na rty.

"Budeme dělat, že se nic nestalo. Ano?" Zeptal se Joey a zahleděl se mi do očí. Přikývl jsem a vzápětí jsem ho objal.

"Chyběl jsi mi." Zašeptal mi Joey u ucha.

"Ty mě taky. Ani netušíš, jak moc." Zašeptal jsem mu zpět. V tu chvíli do dveří vešla Laura.

"Teda ne že bych vás špehovala klíčovou dírkou, ale myslím, že už jste v pohodě co?" Odtáhl jsem se od Joeyho a nahmatal jsem polštář. Vší silou jsem ho po ní hodil.

"Lauro! To se nedělá." Zasmál jsem se.

"Já vím, ale pořád jsem v mém domě." Pokrčila rameny. "Jsem ráda, že jste zase spolu. A za bráchu se omlouvám."

"Ty za to nemůžeš." Usmál jsem se a začal jsem si balit věci. "Děkuju, že jsi mě tu nechala, ale už půjdu zas k Joeymu." Řekl jsem, když jsem dokončil balení.

"K nám." Opravil mě Joey. Rozloučili jsme se a vydali jsme se domů.

---

Táák... snad Vám nevadí, že je ten díl trošičku kratší. Nemám moc čas a snažím se přidávat co nejčastěji, tak jsou díly trošku kratší :)
Agrr... Škola. No však to znáte. Včera jsem se učila na anatomii, tak doufám, že to bylo k něčemu, protože ty latinský názvy mi vůbec nelezou do hlavy :D

Konečně jsou zas spolu co? :3 Doufám, že se vám dnešní díl líbil ;)
Budu ráda za nějaké komentíky, nebo votíky :D