Boss 2

12 (Boss)

Omlouvám se za čekání, ale poslední dobou jsem hroozně líná :/ Myslím, že z téhle kapitoly nebudete moc nadšení.

"No to já tebe taky ne. Co tu děláš?" Zeptal jsem se opřel jsem se o pult.

"Přišel jsem se trochu pobavit. Ty tu asi pracuješ co?" Odpověděl a podíval se kolem. Neměl jsem z jeho přítomnosti dobrý pocit. Tušil jsem, že se něco stane. Ten člověk je nebezpečný. Laura nám vyprávěla, že už několika lidem vážně ublížil. Fyzicky i psychicky. Prý i jeden spáchal sebevraždu a není jisté jestli to vážně byla sebevražda... Není divu, že se Luk bojí.

"Patří mi to tu. Opovaž se dělat problémy." Zamračil jsem se a Eric se nevinně usmál.

"Já? Nikdy. A teď mi dej něco k pití." Poručil panovačně.

"A co?"

"Vodku." Otočil jsem se a nalil jsem mu panáka vodky. Eric zaplatil a zkušeně ho do sebe nalil. "Mimochodem, kde je Luk? Teď tu byl." Začala mi vřít krev v žilách. Luk je můj.

"To tě nemusí zajímat a jestli se k němu ještě někdy přiblížíš, tak si mě nepřej. Ani nevíš, jak rád bych tě odtud hned teď vyrazil, ale nemůžu." Přiznal jsem poraženě a Eric se usmál.

"Já vím." Věnoval mi zlomyslný pohled a dál už mi nevěnoval pozornost. Rozhlížel se po baru a prohlížel si ostatní zákazníky. Chvíli jsem nedůvěřivě sledoval jeho chování, ale nakonec jsem odešel za Lukem. Otevřel jsem dveře do mé kanceláře a našel jsem Luka sedět přesně tak, jak jsem ho tam nechal. Když mě uviděl vstal z pohovky a přešel ke mě.

"Tak co? Neudělal něco? Jsi v pořádku?" Vychrlil na mě Luk a vystrašeně si mě prohlédl.

"Jsem v pořádku. Jsi rozkošnej když máš strach." Usmál jsem se a posadil jsem se na pohovku. Luk mě následoval a položil mi hlavu na rameno. "Za chvilku se tam budu muset vrátit." Oznámil jsem mu a on se lehce začervenal a sklopil pohled do země.

"Promiň, že ti přidělávám práci." Špitl a víc se ke mě přitulil.

"Stejně bych tě k tomu maniakovi nepustil." Usmál jsem se a pocuchal jsem mu kaštanové vlasy. "Pamatuješ si na náš první polibek?" Zeptal jsem se náhle. Luk se mi podíval do očí a přikývl.

"Na výletě, jak začalo pršet."

"Ne. Poprvé jsme se políbili tady na té sedačce. Byl si opilý." Lukův výraz mě nutil se smát. Tvářil se, jako bych mu právě vysvětloval novou látku z matematiky, to znamená: totálně nechápavě.

"Proč si mi to nikdy neřekl?" Zeptal se a já jen pokrčil rameny.

"Není moc romantické, že náš polibek byl, když byla polovina páru namol." Zasmál jsem se a Luk s úsměvem přikývl.

"Tak to máš pravdu." Zamumlal a políbil mě. Po polibku jsem na něj zamával a odešel jsem. Naštěstí Eric už byl pryč a tak jsem pustil Luka za bar.

Večer jsme oba znaveně usnuli.
 Další den probíhal téměř stejně. Znovu jsem byl za barem já,protože tak prudil Eric a Luk si hrál hry na mém počítači. Večer jsme se vrátili domů a posadili jsme se na gauč.

"Už si se rozmyslel, co chceš k těm narozeninám?" zeptal jsem se.

"Pořád nic nechci. Můžeš mě vzít třeba na večeři a do kina..." Usmál se.

"Ale to můžeme i když nemáš narozeniny." Zasmál jsem se.

"To nevadí, protože já nic jiného nechci." Stál si za svým Luk. Políbil jsem ho na čelo.

"Kdyby sis na něco vzpomněl řekni. A teď jdeme spinkat." Chytl jsem ho za ruku a táhl jsem ho do ložnice. Lehli jsme si a v objetí jsme usnuli.

Luk

Probudil jsem se v Joeyho pevném sevření. Malinko jsem se zavrtěl a on stisk povolil. Vysoukal jsem se zpod peřiny a oblékl jsem se. Pomalým krokem jsem se vydal do školy. Asi v půli cesty se jakoby od nikud vynořil Eric. Zacpal mi pusu a za tuku mě někam táhl. Nemohl jsem pořádně dýchat a neustále jsem se snažil křičet. Zatáhl mě do jedné z postranních uliček, které nikam nevedou a praštil mě do obličeje. Myslím, že mi něco křuplo v nose, ale něco mi říká, že to nebude můj největší problém. Pod tlakem jeho rány jsem se zřítil na zem. Eric vytáhl z kapsy nůž a začal s ním lehce přejíždět po mých rukách. Celé ruce mě pálili a byly potřísněné krví. Chtělo se mi plakat, ale nešlo to. Potom se nožem přesunul k mým zápěstím a lehce přitlačil. Nakonec mi udělal docela hlubokou ránu na břiše a utekl. Všechno se mi začalo mlžit. Zatmělo se mi před očima a někde v dálce jsem slyšel volání mého jména. Najednou ticho a tma...

Joey

Ráno jsem se probudil bez Luka. Věděl jsem, že šel do školy, tak sem se v klidu nasnídal a vypravil jsem se do práce. Vešel jsem do baru a stoupl jsem si za pult. Rozhodl jsem se, že budu dělat barmana, protože Fred tu už nepracuje a Luk může jen o víkendech. Naléval jsem nápoje podle přání zákazníků asi do desíti hodin. Eric se naštěstí neukázal, takže celý den probíhal celkem v klidu. Večer když už jsem byl unavený, jsem zavřel a odešel. Pomalu jsem jel domů. Odemkl jsem vchodové dveře a vstoupil jsem do tepla našeho domova. Protože mě Luk nepřišel přivítat usoudil jsem, že spí, tak jsem se snažil být tiše. Vešel jsem do ložnice, kde byla tma. Poslepu jsem se svlékl a vlezl jsem si do postele. Snažil jsem se nahmatat Luka, ale nebyl tam. Zděšeně jsem se zvedl a vytočil jsem jeho číslo. Spadlo to do schránky. Začal jsem panikařit. Co mám dělat? Co mám dělat? Vytočil jsem Laury číslo.

"Haló?" Zvedla to téměř okamžitě.

"Ahoj nevíš kde je Luk?" Zeptal jsem se rychle.

"V nemocnici. Je mi to moc líto. Je to moje vina." Mumlala Laura.

"Co se stalo?" Vyhrkl jsem a začal jsem se oblékat.

"To Eric. Našel ho. Vypadá to vážně." Zavěsil jsem, rychlostí blesku jsem skočil do auta a rozjel jsem se k nemocnici. Znovu. Na recepci jsem se zeptal kde ho najdu a podle pokynů té paní jsem tam došel. Před podojm kde mě být seděla Laura. Vypadala zničeně. Přišel k nám doktor.

"Řeknete mi někdo co se stalo?" Vyhrkl jsem nervózně a těkal jsem pohledem z Laury na doktora.

"A vy jste kdo?" Doktor pozvedl obočí.

"Jeho přítel. Tak co se mu stalo?"

"Byl napaden. Má zlomený nos a spoustu řezných ran na rukách, ale ta nejhorší je na břiše. Museli jsme to zašít, ale není jisté, jestli to přežije." S těmito slovy jsem se zhroutil na zem. Možná o něj přijdu. Nesmí se to stát. Prosím ne...

---

Táák... sice nemám tyhle styly kapitol vůbec v lásce, ale nedá se nic dělat :/ Však ono se něco pokazit muselo... znovu. Ale můžu vám slíbit, že bude happyend :D

Komentujte

Votujte

Děkuji :3