Boss 2

13 (Boss2)

Jsou to tři dny. Tři dlouhé dny a Luk se pořád nevzbudil. Za tu dobu jsem neopustil nemocnici. Chci tu být až se vzbudí. Chci ho obejmout a ujistit ho, že už je to dobré. Seděl jsem v jeho pokoji a za pípání přístrojů jsem pozoroval jeho tvář, které byla stejná jako předchozí dny. Složil jsem hlavu do dlaní. Co když se neprobudí? Co když umře? Ne! Nesí umřít! Nesmím na to ani myslet.

"Pane měl byste si jít domů odpočinout." ozvalo se od dveří. Otočil jsem se a spatřil jsem sestřičku, která se stará o Luka. Zavrtěl jsem hlavou.

"Ne. Chci tu s ním být." odporoval jsem. Sestřička se usmála.

"Jak jinak. Tak se alespoň vyspěte. Můžete si lehnout támhle." ukázala na pojízdné lůžko, které vypadalo nepoužívaně. Poděkoval jsem. Přisunul jsem si lůžko blíž k Lukovi. Lehl jsem si, chytl jsem ho za ruku a usnul jsem.

Probudil jsem se stále svírajíc jeho bezvládnou ruku ve své. Vypadal pořád stejně.

"Lucasi, prosím nenechávej mě tu." zašeptal jsem se slzami v očích a naplno jsem se rozplakal.

***

Takhle to šlo den za dnem. Buď jsem spal a nebo plakal. Lukas se ani po dvou měsících neprobral. Trhalo mi to srdce. Jedl jsem jen málo, protože mi to přišlo nefér, když Luk taky nejí. Byl jsem jako tělo jehož duše čekala, až znovu uvidí ty nádherně modré oči, aby mohla znovu ožít. Přál jsem si vidět úsměv chlapce ležícího na lůžku vedle mě.

"Pane Collins?" ozvalo se od dveří. Otočil jsem se na Lukova doktora a nepřítomně jsem přikývl. "Pokud se Lucas do měsíce neprobudí odpojíme ho od přístrojů. Je mi to moc líto, ale nedá se nic dělat. Nedáváme mu už žádné naděje. Je mi líto, že vám to říkám takhle, ale myslím, že si zasloužíte znát pravdu." moje oči se zalily slzami. Ne. Ne. Ne.

"N-ne, pr-prosím. To ne-nemůžete. Ne." vykoktal jsem s pláčem.

"Nedá se nic dělat. Je mi to líto. A teď by jste měl jít domů. Chvíli vás tu ještě nechám, ale potom už běžte." řekl tiše doktor a opustil místnost. Plakal jsem.

"Luku. Prosím. Musíš se probudit. Potřebuju tě." šeptal jsem. Chytl jsem ho za ruku a zavřel jsem oči. Nevím, jak dlouho jsem takhle seděl na jeho posteli. Nevnímmal jsem čas. Cítil jsem se tak bezmocně. Jak to bez Luka zvládnu? Proč se tohle všechno děje zrovna nám? Proč nemůžeme žít obyčejný spokojený život? Probral jsem se z myšlenek a pohlédl jsem na Luka. "Budu muset jít a nevím, jestli budu mít sílu se sem ještě vrátit. Vím, že mě neslyšíš, ale i tak ti to řeknu. Miluju tě a moc si přeju aby ses uzdravil, ale prý ti už nedávají naději. Já ano. Věřím, že jsi silný, ale jestli nepřežiješ. Přijdu za tebou. Slibuju. Omlouvám se. Nebýt mě nic z toho by se ti nestalo. Chris by tě neunesl. Na horách bys nepotkal Erica. Promiň mi to.. Tak já jdu. Sbohem." šeptal jsem pomalu jsem se zvedl stále držíc jeho dlaň. Najednou jsem ucítil jemný stisk na mé. Podíval jsem se na svou dlaň a potom jsem vzhlédl na Luka. Jeho víčka se zachvěla a po chvilce odkryla jeho pomněnkové oči. Moje srdce zaplesalo a svět náhle nebyl tak černobílí. Probírá se.

"Neodcházej." zašeptal tichounce. Do očí se mi vlily slzy, ale po dlouhé době to byly slzy štěstí.

"Už nikdy." řekl jsem s úsměvem a jemně jsem ho objal, abych mu neublížil. "Jsem tak rád že žiješ."

"Všechno mě bolí. Co se stalo. Jak dlouho jsem byl mimo?" zeptal se chraplavým hlasem a rozhlédl se po místnosti. Smutně jsem se usmál.

"Eric tě napadl. Byl jsi mimo asi dva měsíce." objasnil jsem mu situaci, ale on se stále tvářil nechápavě.

"Kdo je Eric?" podíval se na mě.

"Ty si ho nepamatuješ?" zeptal jsem se a Luk zavrtěl hlavou. "Co si pamatuješ naposledy?"

"Jak jsi mě vzal z parku k tobě domů a jak jsem se probudil kvůli té noční můře." oznámil tiše a sklopil pohled. Moje srdce se rozbušilo. Nic si nepamatuje. Neví ani, že jsme spolu. Vykulil jsem oči. "Co se děje? Udělall jsem něco špatně? Jestli ti překážím klidně půjdu." řekl Luk s vážnou tváří.

"Prosím řekni, že to je vtip." zašeptal jsem. Luk si prohrábl vlasy.

"Není a proč se tváříš takhle." poukázal na můj výraz. Zhluboka jsem se nadechl.

"To bylo skoro před rokem."

---

Táák... ano, vím, že je to kratší, ale já to chtěla useknout v téhle chvíli xD

Snad se Vám to líbilo :)

Vote

Coment