Boss 2

15 (Boss2)

Joey odemně celou dobu neodešel. Asi mě má vážně rád. Bohužel jsem si na nic nevzpomněl. Mrzí mě to, protože jsem určitě přišel o spoustu krásných vzpomínek.

"Joey?" oslovil jsem ho tiše. Joey se na mě s úsměvem podíval. Usmíval se, ale i tak jsem viděl, jak moc je unavený. "Klidně běž domů. Zvládnu to tady."

"Nikam nejdu. Dokud si taky, jsem tu taky." řekl rozhodnutě. Usmál jsem se.

"Budeš mi vyprávět něco o nás? Aby se i líp usínalo." zeptal jsem se tiše. Joey se usmál.

"Jistě. Co chceš slyšet?" zeptal se s úsměvem.

"Něco hezkého." řekl jsem a zachumlal jsem se do deky.

"Dobře. Takže byl to náš první polibek. Šli jsme společně na výlet do hor. Šli jsme na jednu vyhlídku. Bylo to do kopce, ale dalo se to zvládnout. Když jsme tam došli výhled náš úplně ohromil. Bylo vydět celé město. Najednou začalo strašně pršet. Chtěl jsem se jít schovat, ale ty si řekl, že je to nádherné. Dal jsem ti pusu na tvář se slovy, že jsi pako. Obejmoul jsem tě. Ty ses mi vytrhl. Začínal jsem se bát, že jsem udělal něco špatně, ale tys mě natlačil na skálu. To bylo mimochodem docela nepohodlné, ale stálo to za to. Potom si mě něžně políbil. Bylo to perfektní. Potom jsme si chvilku koukali do očí. Najednou se ozval hrom (V jedničce jsem měla napsáno, že se ozval blesk :'D) a ty si se ke mně natiskl. Řekl jsi, že se bojíš bouřek, tak jsem tě chytl do náruče a běžel jsem s tebou k autu. Potom si byl trošku nastydlý." zasmál se nakonec Joey. Chtělo se mi plakat, protože si něco tak nádherného nepamatuju. "Spi už" usmál se a dala mi pusu na čelo. Zavřel jsem oči a vážně jsem za chvíli usnul.

V sobotu jsme se rozhodli udělat takovej menší výlet do hor. Šli jsme takovou kamenitou cestou. Bylo to do kopce, ale ten výhled za to stál. Vylezli jsme na kamenou plochu s lavičkou. Lavička byla bez opěrátka, asi ji někdo rozbil, ale lepší než nic. Chvíli jsme s Joeym jen koukali do dálky a pak jsme si dali svačinu.

"Je tu krásný výhled." Řekl jsem aby řeč nestála a koukl jsem se znovu na naše město.

"Pohled na tebe je lepší." Odpověděl mi na to laškovně Joey a já se začervenal. Najednou začao pršet. "Pojď se honem schovat!" Zavelel Joey a zvedl se. Sice jsem se taky zvedl, ale rozhodně jsem neplánoval jít pryč. Chytl jsem ho a za ruku jsem si ho přitáhl do obětí.

"Proč? Vždyť je to krásný." Odtáhl jsem se a podíval jsem se mu do očí. Usmál se.

"Ty jsi moje malý pako viď?" Dal mi pusu na tvář a lehce mě objal. Chtěl jsem víc, nevím proč teď. Odtáhl jsem se z objetí a natlačil jsem ho na skálu. Když už dál nemohl chytl jsem ho kolem pasu a jemně jsem ho políbil. Jemně a trochu překvapeně mi polibky oplácel.

"Nemusíš se ke mě chovat jako k dítěti." Zašeptal jsem mu na rtech.

"Ale ty jsi." Zasmál se a něžně mě políbil. Oba už jsme byli totálně mokří, ale i tak to byla nejlepší chvíle mého života. Nevím jak se to stalo, ale cítil jsem, že ho prostě chci políbit. Samotného mě to překvapilo, ale bylo to perfektní. Mám rád déšť. Podíval jsem se do jeho kouzelně modrých očí. Už bez něj nechci být ani minutu. Miluju ho a nerad bych o něj přišel. Ozval se blesk a vytrhl mě z přemýšlení. Bojím se bouřek. Ano je to tak, mám rád déšť a bojím se bouřek. Přitiskl jsem se k Joeymu.

"Ty se bojíš?" Odtušil. Přikývl jsem. Vzal mě do náruče a utíkal se mnou k autu. Začal jsem se hrozně smát. Když jsme doběhli k autu Joey mě položil na sedačku spolujezdce a obešel auto. Usmál se na mě a nastartoval. Když jsme dojeli domů. Lehli jsme si do postele.