Boss 2

4 (Boss2) Soutěž?

Dojeli jsme až na vrchol hory a vystoupili jsme. Hádejte kdo spadl hned jak sesedl z lanovky? Správně já... Dobrá zpráva je, že se mi Joey vážně nesmál. Pomohl mi na nohy s tím, že se to stává.

"Pojedeme?" Zeptal se s úsměvem Joey. Přikývl jsem a pomalu jsem začal šoupat nohama, ale nepopojel jsem ani o centimetr, protože se lyže vždy šoupla zpět dozadu. Teď už se joey začal smát. Konečně jsem se vyplazil na začátek svahu a zhluboka jsem se nadechl. Rozjel jsem se. Byl to ůžasný pocit. Hned jsem se do toho dostal. Neříkám, že se ze mě hned stal mistr, ale nebylo tak hrozné jak jsem čekal.Dokonce jsem ani nespadl. Dojel jsem dolů a čekal jsem na Joeyho, který jel za mnou, aby mě hlídal. Dojel ke mě.

"Vidíš, jak ti to šlo." Usmál se. "Ale už musíme na hotel, jinak nestihneme večeři." Sundali jsme si lyže a vydali jsme se k hotelu. Lyže jsme si uložili do 'skladu'. Došli jsme k nám na pokoj a převlékli jsme se a vydali jsme se do restaurace. Sedli jsme si ke stolu do nekuřácké zóny a prohlíželi jsme si jídelníček.

"Tak co si dáte?" Zeptala se mile servírka.

"Já si dám kuřecí řízek s hranolkami a kofolu do trojky..."

"Dvakrát." Doplnil mě Joey. Servírka se usmála a odešla. Joey mě pod stolem pohladil po noze.

"Joey, jsme v restauraci." Zasmál jsem se. Joey sundal ruku z mého stehla, ale naklonil se pro polibek. Naše rty se proti sobě začali pohybovat. Trošku jsem pootevřel jedno oko a zjistil jsem, že se na nás kouká nějaká starší žena. Okamžitě jsem se odtáhl a Joey nespokojeně zakňučel a otevřel oči.

"Proč?" Zakňučel. Musel jsem se usmát.

"Ta ženská na nás zírala." Odpověděl jsem a chytl jsem ho za ruku. "Nemám rád, když se lidé divně dívají. Cítím se jako zrůda jen proto, že jsem jiný..." Sklopil jsem zrak a lehce jsem se začervenal.

"Nejsi zrůda." Joey pevně stiskl mou ruku. "Jsi nádherný. Zevnitř i navenek. Kašli na to co si myslí ostatní. Podstatné je, co si myslíš ty." Chytl mě za bradu a jemně mi zvedl hlavu. Krátce mě políbil.

"Tady to je." Usmála se servírka. "Jen vám chci říct, že jste spolu sladcí. Kašlete na ty homofby kolem. Láska je láska."

"Děkujeme." Poděkoval jsem za nás oba a servírka odešla.

"Vidíš?" Otočil se na mě Joey. "Ne všichni se na nás koukají divně..."

"Dobře máš pravdu. Ale teď: Dobrou chuť" S úsměvem jsem se pustil do jídla. Joey už s plnou pusou něco zamumlal. Jídlo bylo vážně dobré. Když jsme dojedli a zaplatili, vydali jsme se na pokoj. Jakmile jsme vešli přirazil mě Joey na dveře a políbil. Polibk jsem mu s radostí oplatil a obmotal jsem mu ruce kolem krku. Joey mě zvedl a aniž by polibek přerušil, mě položil na postel a lehl si na mě. Věděl jsem, co přijde. Chvilku se budeme líbat a potom usneme v obětí. Miluju to, ale poslední dobou začínám přemýšlet ned tím, že už bych MOŽNÁ chtěl něco víc. Miluju Joeyho a na sto procent mu věřím, ale nechci na něj tlačit. Vím, že má strach. Nedivím se mu. Byl znásilněný... dvakrát. Jsem rád, že mi vůbec věří. Jak jsem předpokládal. Joey mě vášnivě líbat. Zastavil jsem ho a jen jsem se k němu přitulil. Položil jsem si hlavu na jeho hruď a nechával se ukonejšit tlukotem jeho srdce.

"Děje se něco? Udělal jsem něco špatně." Zeptal se Joey a pohladil mě po vlasech.

"Ne to nic..." Řekl jsem nejistě a zavřel jsem oči. Usnul jsem.

Ráno jsem vstal z postele, ale Joey tam nebyl. Šel jsem do přízemí a uviděl jsem Joeyho s taškami.

"Co to děláš?" Zeptal jsem se, když jsem si všiml, že tam moje tašky nejsou. Joey mlčel. Z očí mi začaly téct slzy. "Chtěl si mě tu nechat?" Joey se na mě pohrdavě podíval.

"Jo, a divíš se? Jsi děcko! Jak bych tě mohl milovat. Už nechci snášet ty urážky. Stejně jsem s tebou byl jen z líosti." Řekl bezcitně a odešel. Sesunul jsem se k zemi, najednou začali ze dveří vycházet davy lidí a všichni si na mě ukazovali a smáli se, ale nic nebolelo tak, jako Joeyho slova.

"Luku, vstávej." Otevřel jsem oči plné slz a podíval jsem se a Joeyho.

"Co tu ještě děláš?" Zeptal jsem se smutně a naštvaně zároveň. "Vždyť jsem jen děcko. Byl jsi se mnou jen z lítosti, tak už jdi..." Schoval jsem si tvář do dlaní.

"Lásko, to byl jen sen. Tohle bych ti nikdy neudělal. Nejsem s tebou z lítosti. Miluju tě." Pevně mě objal. Byl to jen sen, ale byl tak reálný... Objal jsem Joeyho zpět a nasál jsem jeho nádhernou vůni.

"Promiň bylo to tak reálné. Odešel jsi a říkal si, že jsem jen děcko a že mě nejde milovat.." Zlomil se mi hlas a začal jsem znovu plakat. Joey mě jemně odtáhl za ramena tak, aby se mi mohl dívat do očí.

"Nemysli na to. Nikdy bych to neudělal. Jsi ten nejlepší, nejkrásnější, nejhodnější člověk, jakého jsem kdy potkal." Řekl a upřeně se mi díval do očí.

"Děkuju." Šeptl jsem a stydlivě jsem se usmál. "Půjdeme na lyže?" Zeptal jsem se o dost veseleji a vstal jsem z postele.

"Jistě." Oba jsme se začali oblékat do teplých kombinéz. Již plně vybavení jsme se vydali do úložny lyží a vyrazili jsme k lanovce. Cesta nezabrala moc dlouho, ale s lyžemi na zádech to nic příjemného nebylo. Dorazili jsme k lanovce, ale bohužel na ní byla docela dlouhá fronta, tak jsme si v klidu nasadili lyže a postupně jsme se posunovali směrem k lanovce. Konečně na nás přišla řada. Nastoupili jsme a nechali se vézt vstříc výšinám. Tentokrát se lanovka nezastavila, takže jsme jeli plynule celou cestu. Vystoupili jsme a hádejte co? Já neupadl! Doupravili jsme si poslední detaily a já opět jako první vyjel. Užíval jsem si to. Kochal jsem se pohledem na zasněženou krajinu a prohlížel jsem si okolí. Nemusel mi vadit palčivý vítr, protože jsem měl Joeyho kuklu, takže jsem si jízdu skvěle užíval. Dojel jsem dolů a čekal jsem na Joeyho. Ten ale dlouho nedorážel. Kde sakra je?

---

Táák... ahojte :D Máme tu další díleček. Mohl být delší, ale dostala jsem nápad, že by jste mohli vymyslet postavu, která se v blízké době objeví...(Možná už v příštím díle ;))

__________________________________________________________________

Jak na to:

1) Vymyslete postavu. (Muž) Můžete si vybrat jakýkoliv vzhled, jméno, povahu... (Bude to záporák)

2) Dejte vote na tuhle kapitolu :D (Fajn to nemusíte :D)

3) Popište mi do zpráv vaši postavu. Můžete klidně poslat odkaz na fotku... Klidně může mít vzhled nějaké slavné osobnosti. Záleží jen na Vás a na Vaší fantazii.

__________________________________________________________________  

To je vše... Doufám, že se Vás zúčasní co nejvíce, abych měla z čeho vybírat :D Soutěž platí až do vydání další kapitoly...

Předem děkuji všem, co se zúčastní  ;) Příště bude kapitolka delší a zajímavější. Slibuju :)