Whatever you want just not me.

Whatever you want just not me-#03

"Nemůžu.Je.Mi.To.Líto," vykoktala jsem ze sebe. Uchopila mobil a svižným krokem utekla do zahrady za domem. Babička si přála mít tu houpačku. I já jsem se na ní dřív houpala a dneska to bylo poprvé za tu dlouhou dobu.  

Na chvíli jsem si zavřela oči,hlavu opřela o provaz a poslouchal ticho.

"Chci o tom mluvit. Nemůžeš to v sobě dusit. Co kdybych ti to neřekl já,ale někdo jiný?" Alex si sedl přede mne do trávy a záda si opřel o kmen.  

"Pravdu?" 

"Co jiného?!" Vyštěkl na mě. 

"Lži! Protože celý dva roky si lžeme!" Neudržela jsem to v sobě. Pokud chtěl vědět pravdu-tady je.

"Co to povídáš?" 

"Celý dva roky mi říkáš, jak mě máš rád. Celý dva roky se přemlouvám, abych ti neublížila, tím co v sobě dusím. A celý dva roky se bojím, že tě tím ztratím!" 

Alex mi pořád koukal do očí. Žádnou jiskru nebo plamínek, jak každý vidí v očích toho druhého, neměl.

"Dva roky jsi mi lhala, aby jsem byl šťastnej?"  

"Ano, ale částečně jsem vždy naznačila, že to není pravda." 

Cítila jsem hrozný tlak. Nestarala jsem se o slzy,dlouhý nádechy a výdechy,bylo mi hrozně a jemu taky.  

"Nechtěla jsem tě ztratit." 

"To se ti teď podařilo," řekl ironicky/vesele přitom co se zvedal a chtěj odejít. 

"To ty jsi o tom chtěl mluvit. Už ti nemůžu lhát."  

"Hlavně že jsi šťastná." 

"Tak ty si myslíš,že jsem šťastná," zašeptala jsem si pro sebe,ale on to slyšel. 

"Očividně." Měl plné právo chovat se teď takhle,ale já už ho nemohla poslouchat. 

"Jsi na cizím pozemku. Odejdi."  

Nad vším zakroutil hlavou a odešel. Jen odešel. Žádný sbohem,nic.

Lehla jsem si vedle zrcadla v kovovém vyzdobeném rámu mezi halou a obývákem. 

Když si myslíte,že horší věc se stát nemůže, začne nový horor. Ze začátku ráj na konci hřbitov. Takhle končí i život. Je jenom na vás jak prožijete prostředek.  

Od zítřka začínám druhou osminu svého života. Bohužel bez nejlepšího přítele.

"Annie? Annie? Vzbuď se,prosím!!!" Křičel mi někdo u uší a lehce mi profackovával obličej.  

"No ták. Nechtěj abych použil tajnou fintu,"dál jsem mlčela. O jaký fintě to sakra mluví? 

"Fajn." Začala jsem cítit cizí dech u mého obličeje. Přibližoval se víc a víc....