Whatever you want just not me.

Whatever you want just not me-#07

""Já jen nemám ráda komplikace,"nenechala jsem ho domluvit a pořád si mlela svoje. 

"Nechci ti nějak ublížit a zároveň skončit se zlomeným srdcem...." 

Má pusa už nemohla mluvit. Polibky jsem mu musela oplácet.  

"Víš že tě mám rád a komplikace taky nesnáším. Nikdy bych ti nedokázal ublížit. Ani nechci být kamarád s výhodami nebo jak se tomu v dnešní době říká,"musela jsem se zasmát. Jenže pak přišel pocit lítosti s jménem Alex. U nás to fungovalo přes rok a teď už spolu ani nemluvíme.  

"Nechci být jen hračka s nápisem POUŽITO!"  

"Každý má své přání. Chci tebe,žádnou hračku!" 

"Slibuješ?" 

"Promyslím to,"zakřenil se. Neudržela jsem svou ruku a praštila ho do ramene.

Konečně mé nohy pocítily úlevu. Ryan seděl za volantem a prsty poklepával po kůži v rytmu písničky Don't wake me up. Musela jsem se smát,protože si i prozpěvoval.  

"Hej!" 

"Zpíváš strašně." 

"Ne,ne!! Všichni říkají,že mám hlas jak z reklamy,"zvážněl jako mrtvola. 

"Takovej štiplavej? Nebo hlubokej?" 

"To se mě ptáš?" 

"Jo jak jinak,"smála jsem se nad jeho uměle zahranou nechápavostí. 

"Jak mám vědět jakej druh reklamy vydávám. Co myslíš ty?" 

"Nic." 

"Jak nic?" 

"Nic si nemyslím. Jak bych mohla,když ani nevím tvoje jméno,"pousmál se. Měla jsem pravdu. Tu zásadní věc nevím.

Jeremy a Andy spali v jednom šťastném objetí. Tolik bych si přála být na jeho místě,ale myslím,že po chvíli by mě to jako vždycky přestalo bavit. Nejsem na dlouhé vztahy i když si horlivě přeji věřit,že to funguje.

Rosie mi psala. Alex se rozpovídal a všichni vědí,proč se bojím zamilovat. Možná proto už mi nějakou dobu volal.

Takovej idiot!! Myslela jsem si,že všechno skončilo,nechce mě vidět natož se mnou mluvit,ale né! On všem musí říct něco takového, lži o tom jak ho miluju a ještě mi volá?! Promiň Alexi,ale nemůžu.

"Co mi dáš za mé jméno?" Prolomil kusy ticha.  

"Nevím...co by jsi chtěl?" 

"Aby jsi zvedla ten mobil co tu furt zvoní."  

"To nemůžu,"špitla jsem a odvrátila pohled na rychle běžící krajinu za okénkem. Bylo teplo a sluníčko prosně prohřívalo mé tělo.  

"Kdo to je?" Zeptal se mě Ryan s mobilem v ruce. Na displeji blikala fotka Alexe a jako jméno jsem mu dala No coment! 

"Bývalý nejlepší kamarád." 

Nejspíš jsem to neměla říkat,protože v ten moment to zvedl.

"Halo?" Zeptal se Ryan. 

"Annie?" Ozval se Alex na druhém konci. 

"Ne! Tady Annin přítel,"neváhal s odpovědí. Jen jsem na něho tak koukala až možná vyděšeně.  

"Takže ona už se rozhoupala?!" Ne,prosim jen to ne. Nesmí nic říct. Prosím Bože,ať nic neřekne.  

"Jako nikdy předtím,"zněl naštvaně. Pomalu jsem se dotkla svou rukou o jeho. Zbystřil a jemně mi ji stisknul. Mobil si přidržoval ramenem. 

"Potřebuješ ještě něco?" 

"Jen ji,"vypadlo z Alexe. Zavrtěla jsem hlavou nad nataženou rukou s telefonem. 

"Teď tady není. Chceš nechat vzkaz?" 

"Ano." 

"Tak si počkej na záznamník,"řekl klidně Ryan a položil to.

"Proč by jsi se měla rozhoupat?" Zahleděl se do mého medajlonku s růžickami,ale v nich žádnou odpověď nenašel. Ostatně ani v mém obličeji ne. Odvrátila jsem svůj pohled. Proč mu to Alex říkal?! Zapoměla jsem snad říct Amen,když jsem tě Bože prosila?! 

Z mého přemýšlení mě vytrhl Jeremy s žádostí o zastavení. V momentě kdy viděl mé rudé oči,jen řekl:"Alex mu to řekl?"  

Kývla jsem. Bráchovi jsem říkala všechno i o tomhle tajemství.