Whatever you want just not me.

Whatever you want just not me-#21

"Myslíš, že spí?"

"Ne pitomče! Určitě si včera něco vzala a teď se probudí až večer."

"Nesmysl! Nevypadá na někoho kdo by si dobrovolně bral,"komentoval druhý hlas.

Byla jsme vzhůru možná deset minut. Strašně moc jsme se snažila, abych se nezačala smát.

Ti dva co se nade mnou skláněli si ale ani nevšimli,že jsem po nich po očku pokukovala.

"Nechte ji spát,"odpověděl další klučičí hlas, který jsem už díky bohu znala.

"Ta se neprobudí ani kdyby vybuchla bomba,"odpověděl ten co si myslel, že jsme pořád bez smyslů.

Dál jsem to ale nevydržela. Začala jsem se hrozně smát a konečně otevřela oči.

Oba dva na mě koukali jakobych vstala z mrtvých.

Pak se ale začal smát i jeden z nich.

"Říkal jsem ti, že se moc koukáš na filmy kde puberťáci paří,"mluvil,ale nepřestával se smát.

Vstala jsem z gauče a přešla za Tedem do kuchyně.

"Dobré ráno,"přivítal mě políbením na tvář.

"Dobré. Dám si sprchu a pak ti pomůžu se snídaní,"usmála jsem se a odběhla do koupelny.

Rose ještě spala. Vzala jsem si jen ručník, čisté spodní prádlo a toaletní tašku, abych nemusela chodit sem a tam.

Koupelna byla zamčená, a když jsem klepala ozvalo se jen:"Obsazeno!"

Sedla jsme si v hale na zem a čekala než budu moci vejít.

Pobrukovala jsem si písničku, která ráno zněla kuchyní. Nedokázala jsem ji dostat z hlavy.

"Už můžeš,"vyrušil mě jeho hlas a úsměv co měl na tváři se nedal přehlédnout.

"Děkuju,"dodala jsem rychle, když mi došlo, že na něho koukám až moc dlouho.

Prošla jsem kolem něho a ucítila jak se dotknul mé ruky. Okamžitě jsem se zachvěla.

Proč to dělá?!

"Neměl jsem čas vás představit,"zamyšleně řekl Ted, když jsem vařila vajíčka a on si povídal s tím klukem z autobusové zastávky.

"Tohle je Mike."

"Těší mě,"dodal Mike pobaveně a nestavoval ke mně ruku.

"A tohle Annie,"ukázal na mě a odešel do obýváku.

"Alespoň už nemusím říkat "tamta" holka,"zasmáli jsme se oba najednou. Ano, bylo snažší, že jsem věděla kdo je.

Pořád tu byla ale jedna věc. Spíš pocit. Vypadal jako kopie Ryana. Pokaždé když jsem přemýšlela nad tím jestli mají nějaký příbuzenský vztah, okamžitě jsem to zavrhla.

Není to možné.

"Mohl bych vám pomoc s přípravami?"

"Myslím, že balónky se sami nenafouknou,"mrkla jsem na něho.

"Rozkaz šéfe!"

Všechny balónky létaly ke stropu a nebo se povalovaly na zemi.

Jeden dlouhý stůl byl zaplněný jen alkoholickými nápoji a druhý jídlem.

Já s Mikem jsme ještě dodělávali dort. Rose s Tedem si něco vyprávěli a naprosto ignorovali svět kolem sebe. Nevšímala jsem si jich do té doby než se oba vydali do druhého patra a vrátili se po hodině- rozcuchaní.

"Psal mi kamarád. Alex tu bude za dvacet minut."

V momentě kdy to řekl jsem začala panikařit a rychle doběhla pro všechny kluky, aby šli do obýváku. Přišlo ještě pár lidí, takže se zaplnil celý obývák.

"Zhasni Tede!" vykřikl někdo, když na příjezdové cestě zastavilo červené auto a já z okna viděla Alexe a pár dalších kamarádů a kamarádek.

Stoupla jsem si na schody a čekala ve tmě, kdy se otevřou dveře. Nadšením jsem se chtěla smát a nervozitou bych si nejradši vytrhala vlasy, ale měla jsem je navlněné, takže jsme tuhle variantu hned zavrhla.

"Proč je tady taková tma?" zaptal se nějakej kluk.

"Nevím, jsi si jistej, že Ted řík-,"nedořekl svou otázku Alex, protože se v celé místnosti rozsvítilo světlo a všichni najednou zakřičeli:"PŘEKVAPENÍ!!"

Neviděla jsme Alexovi do tváře a ani nechtěla. Teď nastala chvíli, kdy opatrně seskočím ze schodů a obejmu ho ze zadu, políbím a řeknu:"Všechno nejlepší lásko."

Ale já nemohla. Byl tam někdo kdo mi to celé pokazil. Ten klučičí hlas.

----------------------------------------------

(Klidně pište komentáře. "Lajkujte"! Cokoliv. Budu ráda, když mi dáte nějak najevo jestli se vám tenhle příběh líbí, nebo nelíbí.

Děkuju(: )