Whatever you want just not me.

Whatever you want just not me-#05

Jsou to další tři týdny co se mnou Alex nepromluvil. Možná je to tak lepší,možná ne. Zatím mi to ale nevadí. Pravda hold někdy bolí.

Rozdělila jsem si prázdniny na několik dílů. Dneska začíná „cestovací“ část. Jeremy navrhl,že pojedeme jeho autem,přeci jenom je to sporťák. Kdo by neodolal?!  

Měla s námi jet ještě Sky a Rosie,ale jednu rodiče nepustí a druhá má angínu. Jeremy si sebou bere přítelkyni-Andy. Takže jedeme jen ve třech. Snad to s těma hrdličkama nějak přežiju. Nadšená z toho nejsem.

Připravovala jsem sendviče a poslouchala ranní "hity". V momentě kdy hráli Closing time od Semisonic připadalo mi,že někde hraje ozvěna. Byl to můj mobil,položený mezi levandulemi na zmrzlinu.  

"Prosím?" Řekla jsem po stisknutí zeleného tlačítka. 

"Annie?" 

"Ano,kdo volá?" 

"Neznámí,"zasmál se nad svou přezdívkou. 

"Aha...Ahoj,stalo se něco?"  

"Jen co hodláš dneska dělat?" 

"Víš odjíždím s bráchou a jeho přítelkyní na několik dní pryč,"zašeptala jsem lítostně. V tu chvíli se přihnal do kuchyně Jeremy a mácháním rukou naznačoval s kým volám. 

"Nebyla by jsi naštvaná kdybych ti chtěl dělat společnost?"  

"To bych byla,"zasmála jsem se,ale hned dodala,"odjíždíme v jednu. Přijď tak v půl dvanácté,pokud chceš oběd." 

"Dobře. Zatím Čau." 

Začala jsem skákat jak pětiletý dítě v Disneylandu. Byla jsem tak nadšená,že až když někdo vedle mě zakašlal,uvědomila jsem si,že je tu Jeremy. 

"Kdo to byl?" Smál se jako pošuk a přitom zabaloval hotové sendviče.  

"Kamarád. Jede s námi,pokud ti to nevadí?" Zvýšila jsem hlas nad posledním slovem a obmotala ruce kolem jeho krku. 

"Jsem rád,že už jsi si našla kluka,"pokračoval ve svém nakažlivém smíchu. 

"Jsem ráda,že tvůj smích se nedá dědit,"oba jsme se smáli,až do kuchyně vletěla mamka a při pohledu na nás se začala smát taky.

Ding Dang...Ding Dang...Ding Dang....

Rozléhal se zvuk zvonku přes celý dům.  

"Ty dodělej tu zmrzlinu. Já tam dojdu!" Zarazil mě Jeremy ve sprintu ke vchodovým dveřím. Jen jsem na něho zavrčela a poslušně se vrátila zpět k mixéru. Naše rodina si po generace předávala recept na levandulovou zmrzlinu. Vždycky provoněla celý dům a nejlepší byla v horké vodě s bublinkami.  

Mé tělo se otřáslo zimou pod cizíma rukama přejíždějících po mých nazích bocích. V létě jsem doma nosila jen lehká tílka nebo korzety.  

"Ahoj,"zašeptal mi jeho hlas do ucha a polibkem pozdravil můj krk. 

"Hrozně hezky to voní. Bude z toho zmrzlina?"  

"Bude! Hlavně to neochutnej. Počkej si na konec." 

"Ano,šéfe!" Naposledy mě políbil do vlasů. Seděl na ostrůvku v kuchyni a pozoroval mé tělo. 

"Tady ti teče slina,"přejela jsem ukazováčkem po koutku u úst.  

"Haha to je vtipný. Nemůžu se dívat na někoho koho miluju?" 

"Miluješ?" Špitla jsem překvapeně. Celý ten čas jsme strávili spolu,ale nikdy mi neřekl co ke mně cítí nebo to nejdůležitější-svoje jméno! 

"Já myslel tvoje tričko,"zasmál se,ale mě to vtipný opravdu nepřišlo. 

"Aha,"špitla jsem a odvrátila pohled zpět ke zmrzlině. 

"Dělal jsem si srandu,"dodal do ticha a objal mi pas ze zadu. 

"Já to chápu." 

"Chtěl jsem ti to říct až potom,ale hrozně moc tě mám rád." Otočila jsem se k němu čelem a řekla:"A teď myslíš na kraťasy?" 

"Ne! Jen na tebe." 

"Já tě mám taky ráda." Obmotala jsem si ruce kolem jeho krku a letmo ho políbila.