Whatever you want just not me.

Whatever you want just not me-#13

"Myslím, že voda došla,"šeptal někdo na tolik, že ho bylo slyšet po celém pokoji. 

"Nemysl! Voda nikdy nedojde!"rozčiloval se ten druhý.

"Říkám ti-je pryč!!"neudržel se Ryan a zařval na Alexe tak, že jsem už ve vaně seděla. 

"Dobrý ráno,"šeptla jsem zdvořile, ale on se na mě podíval s nechutí ve tváři a odešel s velkým prásknutím dveří. Co to mělo být? Vždyť jsem nic neudělala. Nebo jo?!

Rozhodně nejsem ta, co si nechává něco líbít, takže jsem za "ním" vyběhla a začala několika otázkami, na které neměl odpověď. 

Úplným jiný byl Alex. Ten se choval jako bych mu patřila. Nepatrné dotyky, laskavá slova a neustálé:"Můžu pro tebe něco udělat?" Začala jsem si připadat jak z jiného světa. Buď jsem blázen já, nebo oni. Přestože se mi víc zamlouvala druhá možnost nenechala bych to tak být.

"Co se včera stalo?"prohodila jsem u snídaně. Jeremy zavrtěl součastně  s Andy hlavou, jako že neví, takže můj pohled přejížděl kluka s tričkem summer paradise (Ryana) a kluka s tričkem I know (Alexe).

Potají jsem doufala, že opravdu ví. 

"Oba jsme se opili. To víš, protože jsi mě potkala na chodbě a upřímně nevím co se stalo, ale hned jsi běžela někam jinam. Šel jsem spát. Bylo mi všechno jedno. Pak mě vzbudil Alex, když kolem třetí ráno zvracel,"nepatrně na Alexe ukázal a dodal,"on si na nic nepamatuje jen na ráno,kdy potřeboval vodu."

"Tak proč se oba chováte jako bych vám ublížila, teda tobě Ryane. Dost dobře si pamatuju na večer a myslela jsem, že to ty jsi mistr v podvodech, tak proč se chováš, jakoby jsem to byla já?" neudržela jsem se a koukala na něho tím nejhorším pohledem-ublíženým. Nešlo mi do hlavy nic. 

Ze začátku mi zlepšoval náladu, ale teď to bylo naopak. To Alex napravoval co mi včera Ryan řekl, nebo lépe řečeno se o to pokoušel. Takže ten jejich "plán" nakonec použili?! Proč?!

"Počkej, nic mi neříkej, chápu to! Tvůj plán Alexi! Takže se ti to podařilo! Ty jsi opravdu myslíš, že bych ti mohla uvěřit? Myslela jsem, že jsi to pochopil a dost pozdě si uvědomuji jak jsi mi chyběl, když jsem s tebou každý den nemluvila, ale víš ty co?! Tohle je tvý pravý já! Bastarde!" zakřičela jsem na konec a neřešila pohledy ostatních lidí co si chtěli v klidu vychutnat snídani. Vyběhla jsem schody a okamžitě měla sbaleno. Přesně jsem věděla kam půjdu! Už mě to nebaví! Stane se to vždycky, když se zamiluju?! 

Na mobilu pípla už pátá zprává. Od Jeremyho byly dvě a další tři od Alexe. Jeremy se zajímal kde jsem a tak stačilo napsat- jsem v pořádku, jeďte dál. Já jedu autobusem domů- a byl v klidu. 

Kdežto u Alexe jsem se zastavila až u třetí zprávy: "Měl jsem vědět jak to dopadne, ale nedokázal jsem si připustit, že budeme pořád kamarádi. Každý den co jsem spolu nemluvili mi bylo hůř a hůř. Chtěl bych být s tebou.Omlouvám se ti za všechno. Přestože přes sms to neznamená nic, to vím. Právě proto ti to chci říct osobně. Prosím, mohl bych tě vidět?" 

Mohl by mě vidět? 

Co když se mi nechce se s ním usmířit? 

Co když ho mám plné zuby?

Ale co když jsem se do něho zamilovala?

Je to jasný- potřebuju radu....