Whatever you want just not me.

Whatever you want just not me-#12

Nejhorší na tomhle dni byl večer. Nechce se mi jít do hotelu, na pláži zůstat nemůžu (bojím se,že mě Alex najde) tak kde jinde bych měla spát?  

Nakonec únava převzala vedení nad myšlením a zavedla mě až před hotel.  

Začínalo být dusno,nejspíš bude pršet, což mi vůbec nevadilo.  

Vyjela jsem výtahem do správného patra a pomalu se přibližovala ke správným dveřím. Jen nevím co to do mě vjelo. Najednou jsem odsouvala každý obraz,kytku,záclonu a hledala nesmyslná slova. Jako ve filmu Láska na druhý pohled. Bohužel já nalézala akorát prach a špínu.  

Nechci ničit soukromý majetek,jen jsem z kapsy vytáhla fixu a napsala:"Confused".  

"Jééé Ahoj Lásko," ozvalo se za mými zády přiopilým hlasem. Nevěděla jsem hned kdo to je,ale tvář pak řekla všechno. 

"Ryane? Co jsi dělal?" 

"Mluvil s Alexem,"zašklebil se,jakoby mu něco vážného udělal. 

"Je v pořádku?" Sama se divím, že se o něho starám. Je to bývalý kamarád, přeci bývá normální, když někdo někomu chybí.  

"Pokud se bouračka počítá jako klidné místo,tak je v pořádku."  

Bouračka? V pořádku? Rayen? Alex? Oni?  

"Cože? On měl havárii?"  

"Ano. Před deseti minutami ležel na "posteli" v sanitce,"řekl to dost ironicky abych mu mohla věřit a tak mě napadlo jen jedno.  

"Co měl na sobě?"  

"Červený tričko." Ha mám tě! Na sobě měl bílé tričko s proužky.  

Usmála jsem se tedy jak to přes bolesti šlo a přistoupila k němu blíž.  

"Teď pravdu,jo?" 

Jeho pocity byly asi takhle: zraněn+ rozluštěn+ vysmátý+vážný = 7 sekund s ním. 

"Dostala jsi mě!" Zakřičel,že by to slyšeli až v Číně.  

"Tak co se stalo?" 

"Přišel za mnou. Byl naštvaný a zároveň smutný,že jeho plán nevyšel. Noooo,tak do sebe nalil alespoň půl láhve vodky a prý jede domů."  

"Autem?" 

"Čím jiným?"  

Zasténala jsem překvapeně,což hned zpozoroval a dodal:"Nejspíš bude hledat klíčky od auta,ale marně." Jakési klíčky od auta mi zvonili u uší a šťastný Ryan čekal co udělám.  

Vytrhla jsem mu klíčky z ruky a až před hotelem se zastavila. Nechci aby se někomu něco stalo. Nechci aby jsem něčeho litovala až tu nebude a proto chci dořešit poslední věc.

Opravdu obcházel (spíš se motal) auto a hledal své klíčky. Jak v kapsách tak kolem auta. Pousmála jsem se a přišla až k Alexovi.  

"Ty?" Vyštěkl v momentě kdy mě uviděl.  

"Já!"  

"Co chceš? Další lekci o tom jakej jsem zbabělec? Tak prosím do mě!" 

"Pojď se mnou,potřebuješ se vyspat,"skoro jsem šeptala. Hněv z něho sršel. Začínala jsem se bát.  

"Ne díky nechci z tebe udělat děvku,"mávl rukou a dál koukal po zemi na klíčky.  

Teď jsem křičela já:"Já se s tebou nechci vyspat! Jen tě prosím,aby jsi nejezdil autem,když jsi na mol." 

"Ty se o mě bojíš?" Vyhrkl překvapeně. 

"Samozřejmě. Jako o všechny." 

Hlavně mu nesmím dělat naděje.  

"Nejde to,"sykl. 

"Jde. Musíš si to jen připustit."

Přemlouvala jsem ho ještě chvilku,ale pak přestal protestovat a šel se mnou do hotelu.  

Ryan spokojeně zabíral celou postel. Alex zalehl gauč a na mě zbyla koupelna,pokud bych se chtěla vyspat (při chrápání dvou kluků prostě nejde usnout).

Položila jsem polštář a pěřinu do vany a spokojeně usnula.  

Ten večer se mi zdál dost divný,ale přesto krásný sen. Šlo o to,že jsem se konečně dokázala zamilovat. Překvapení pro mě bylo,když ten "vyvolený" byl Alex.

Měl tenhle sen něco znamenat, protože jednou mi můj kamarád řekl:"To co se ti zdá si vlastně ve skutečnosti přeješ."

Přeju si to?

---------------***********------------Chtěla bych poděkovat hrozně moc mojí mamce,která pořád dokola poslouchá další a další příběhy. Doufám,že jí to nevadí zase až tak jak to vypadá :D Každopádně-díky mami!  

A taky bych chtěla poděkovat Vám!!! Vy co čtete tyhle příběhy. Jsem moc ráda,že některým se líbí :)  

A pak speciál-mojí kamarádce,která i v 00:00 hltá každý slovo.Děkuju Vendy (: