Whatever you want just not me.

Whatever you want just not me-#20

Klub byl až moc přeplněný lidmi. Musela jsem chytit Rose za ruku, abych ji alespoň řekla kde budu.

Sedli jsme si k baru a čekali než přijde číšník.

"Hej Tobi?!" Zakřičel někdo na kamaráda vedle mě. Ted se otočil a s druhým klukem se pozdravil.

"Koukám, že dneska to nebude jen jedna kočka co ti bude dělat společnost v posteli,nemám pravdu?"

"Nezatancujeme si?" Vyzvala ho Rose, když viděla jak mi jeho společnost ničí hezký večer.

"Byl opilý. Nevěděl co říká,"naklonil se ke mně Ted.

"Poznala jsem to, ale víš, že z opilých lidí mám hrůzu."

Když od nás barman odcházel nejspíše třikrát si mě změřil pohledem-proč jsem šla vůbec do klubu, když chci vodu?! Tušila jsem, že Ted řídit rozhodně nebude a jelikož Rose do sebe lila všechno možný už v autě, vyloučila jsem ji ze seznamu hned.

Párkrát jsem si zatancovala, ale jinak strávila čas na baru s povídáním s Tedem.

"Jdi si trochu užít,"pobídla jsem ho.

"V pohodě. Máme to doma pořád,"zasmál se. Jak už jsem řekla-fotbalisti.

"Kde je vlastně Alex?"

"Kluci ho dneska vzali do klubu," odpověděl jen tak.

"Do klubu? Co když přijde sem?" Začala jsem pomalu panikařit.

"Neblázni. Víš kolik je v tomhle městě klubů. San Francisco babe je nový svět. Nenajdeš ho ani s navigací."

Budu jen doufat, že má pravdu. Poslední co bych si mohla přát je, aby mě Alex viděl den před oslavou.

S Tedem jsme si párkrát zatancovali, ale pak už bylo na čase najít Rose. Mohlo být něco kolem třetí ráno, když jsme dorazili před dům fotbalistů.

"Á víš, že on nebyl ták k zahození," šeptala opilá Rose.

"Alespoň jsi si to užila."

"Ještě jsem neskončila,"dodala.

"Teď jdi spát.Ano?"

"Ano mami,"zasmála se a snažila se dokopat ke schodům. Nejradši bych si to natočila, ale nedokázala bych ani držet telefon rovně z té únavy.

"Zítra,"slyšela jsem jak Ted řekl za mými zády.

"Zítra,"objala jsem ho a taky se vydala do pokoje.

Jelikož spím v posteli vedle Rose pochybovala jsem,že bych se mohla vyspat. Položila jsem tedy na koberec deku a polštář. To by mohlo stačit jako postel.

"Nejradši bych tě teď svlíkla," zamrmlala do polštáře Rosie a začala chrápat.

"Dobře, tak se tedy nevyspím i tady,"řeklo mi mé "já" v hlavě,kterou jsem už měla v polštáři a snažila se neposlouchat ten otravný zvuk.

Už je to určitě hodina a já pořád nemůžu spát.

Přesunula jsem se na gauč a zapla televizi. Nedávali nic jiného než The Big Bang Theory. Nekoukám až tak často na televizi, ale tenhle seriál přímo zbožňuji.

"Koukám, že nemůžeš spát,"promluvil někdo za mnou.

Otočila jsem se,abych toho dotyčného viděla, protože hlas mi nic neříkal.

"Ne,to nemůžu,"odpověděla jsem mu. Přišel ke mně a lehl si na druhý gauč.

"Nevadilo by ti, kdybych se koukal taky?"

"Vůbec ne."

Neztrahla jsem z něho oči. Věděla jsem, že ho od někud znám.

"Co na mě tak koukáš?" zasmál se, ale očima pořád sledoval obrazovku.

"Myslím, že tě znám, ale nevím odkud,"spíše jsem zašeptala.

On se na mě otočil a jakoby věděl všechno.

"Jedna noc, jedna autobusová zastávka, jedna dívka."

Usmála jsem se, protože tahle hádanka byla o mně. Určitě je to ten kluk ze zastávky.

"Tak jako jsem se já objevil, ty jsi se vypařila."

"Omlouvám se, ale maminka mi zakázala s cizími lidmi mluvit."

Hraje si se mnou. A mě takováhle hra baví.

"Budu ji muset požádat o svolení, abych tě mohl držet za ruku?"

Rozšířily se mi oči. Anno co to děláš?!

Přijela jsi sem na přítelem.

Asi vycítil, že překročil hranici a rychle dodal:"Tedy až nebudeš mít zrovna přítele."

Oba jsme už nepromluvili ani slovíčko. Každý byl obklopen svými myšlenkami a nebo sledovat televizi.

Nakonec jsem na gauči i usnula. Žádné chrápání mě naštěstí neprobudilo.