"Za co to bylo?" Zašeptala jsem,když se cizí rty oddálily od mých.
"Já-já-já..."
"..nevěděl,že jsem vzhůru?"
"Přesně." Bála jsem se otevřít oči. Jenže jeho hlas mi napověděl všechno.
"Mohl by jsi mi už konečně říct svoje jméno?"
"Teď není ta nejlepší chvíle,"odpověděl jako minule.
"Pro tebe není nejlepší chvíle nikdy. Prosím..."
"Takhle nedočkavou jsem tě nikdy neviděl. Víš mám pravidlo."
"Ehmm...můžeš mi říct alespoň to?"pousmála jsem se do jeho tváře,která mi hned vyslala stejnou odpověď.
"Nejdřív ti řeknu můj příběh,pak své jméno."
"Zní to zajímavě. Taky mám jedno pravidlo,"začalo mě bavit povídat si s někým v hádankách.
"Poslouchám."
"Než začneme o čemkoliv mluvit,dojdeme si na zmrzlinu. Jako....jako snídani." To jsem já! Mohla bych zmrzlinu pořád.
ČTEŠ
Whatever you want just not me.
RomanceCo když se dívka zamiluje,ale nepřipustí si to? Co když nezná toho druhého? A co když se to stalo zrovna vám?
