Best Win of All [Larry]

Chapter 19

„Tak jo, raději už bychom měli jít spát," pronesl Harry po dlouhých minutách místy až zběsilého - řekl bych - muchlování. Já bych klidně ještě něco snesl, ale jestli už musel, tak jsem mu bránit nechtěl. Zvedl se z postele a začal si rozepínat košili.

„Došel ti dech?" zeptal jsem se se škodolibým úšklebkem. Přeci jen byl o něco starší, tak se to na něm mohlo podepsat. Otázku věku jsme sice ještě neřešili, ale já se bál, že na to jednou přijde řeč, až si uvědomí, jak moc mladý k němu jsem. A popravdě? Jestli to bylo někdy v plánu, chtěl jsem to mít za sebou co nejdřív.

„Ne. Dechu mám dost. Díky za optání." Ten tón, jakým to řekl... pochopil. A zasmál se tomu. „Né, že si ze mě budeš utahovat. Tak opotřebený ještě nejsem, abych ti to trpěl."

„Promiň," zasmál jsem se ze svého místa na posteli, ale svou omluvu jsem myslel vážně. Nechtěl jsem si ho v žádném případě naštvat.

„V pořádku. Ty spíš v tomhle?" zeptal se a já pokrčil rameny. Neměl jsem v plánu se před ním ještě obnažovat, tak jsem se smířil s tím, že budu spát v tom, co jsem měl na sobě. „To asi není moc pohodlné." Po ladném obnažení své hrudi z košile i tílka, si začal rozepínat pásek u kalhot. Musel jsem polknout. Čelo se mi orosilo, zrychlil se mi dech a nádobíčko tam dole sebou cuklo.

„Tak jo, asi se půjdu převléct," řekl jsem rychle, dřív než lem jeho riflí přejel přes jeho boxerky, a zvednul se z postele. Rychle jsem se vydal směrem ke koupelně, ale jeho ruka přede mnou zafungovala jako závora. Vyměnil si se mnou váhavý pohled a poté mě pustil. Do postele jsem se pak vrátil bezpečně převlečený do svých volných tepláků a spacího trička, a také k bezpečně dekou zakrytému příteli. Uvelebil jsem se mu v přichystané náruči a konečně měl čas přemítat o všem, co se dnes stalo. A nelitoval jsem jediného činu. Jediného slůvka. Podnikl jsem riskantní kroky, ale byl jsem za ně dokonale odměněn.

Kdo by si ještě před pár dny pomyslel, že tu najdu nejen vykoupení ze své minulosti, ale také lásku? Já tedy ne. Když jsem sem přijel, byl jsem ztracený případ. A teď? Teď jsem byl zamilovaný ztracený případ, který našel člověka, jenž mu poskytl nejen soucit, ale i lásku a hřejivou náruč. Byl jsem spokojený. Nejvíc, jak jsem jen mohl být. Lepší už to snad být ani nemohlo ani být.

No a v tom jsem se evidentně pletl.

Záblesk světla zvenčí rozzářil potemnělý pokoj a zaleskl se na lesklé pokožce Harryho nahé hrudi, na které mi bylo dovoleno odpočívat. To bylo znamení, které mi připomnělo, jak jsem se ještě včera musel hlídat, abych na ni moc dlouho nezíral. Dnes už jsem se však hlídat nemusel. Dnes už jsem se jí směl dokonce i dotýkat. Ochutnat ji.

A jak jsem si pomyslel, tak jsem také učinil.

Svými rty jsem okusil poznání, že pouze nevypadá tak chutně, jak se zdá, ale dokonce je i tak lahodná. Na jeho teplé pokožce byla pořád ještě slabě cítit vůně jeho parfému a jeho svaly byly na dotek ještě pevnější, než to na oko vypadalo. Bylo toho tolik co objevovat a opečovávat. Obával jsem se, že ani nebudu mít tolik času, abych to všechno za svůj život s ním stihnul.

„Zlato, přestaň," zašeptal Harry a moje obavy se naplnily.

„Proč?" zeptal jsem se smutně. Chtěl jsem ho laskat ještě dobrých pár hodin.

„Nezavelel jsem ke spánku proto, že by se mi chtělo spát, ale abychom si od toho... mazlení trochu odpočinuli." Dal mi trochu vyhýbavou odpověď a při slově mazlení hodně tápal. Řekl bych, že to celkem o dost zmírnil. No, i když... jemu se to mohlo zdát jako obyčejné mazlení. To možná jen pro mě to bylo doslova žhnoucí muchlování.