Best Win of All [Larry]

Chapter 26

Bez zbytečných slov jsem vylezl na postel a rozkročil se nad ním. Sebral jsem mu časopis a odhodil jej na noční stolek. Na jeho překvapený obličej jsem neřekl ani slovo a raději ho hned políbil, dokud se mě mé odhodlání ještě drželo.

„Loui," vzdychl a snažil se mě odtačit. Tak jsem trochu přitlačil. „Oh, ty ses připravil," řekl šokovaně, když mu i mé vzrušení přitlačilo jeho záda k matraci. Já jen popravdě zakroutil hlavou. Nemohla za to má příprava.

„Tohle se mnou dělá jen pomyšlení na tebe," řekl jsem tichounce do prostoru mezi našimi těly a dál to nechal na osudu. Jestli na něj Harry věřil, jestli opravdu existoval, pak jsem měl za to, že bude vědět, co dělat. Kam až mě nechá zajít. Bylo to sepsáno v těch řádcích, do kterých já nesměl nahlédnout, ale on ano. A musel vědět, co dělat. Musel, protože já to nevěděl.

Harry se ke mně vyzdvihnul a přitiskl tak naše těla k sobě. Já si k sobě tisknul jeho obličej a chutnal tak to nejbáječnější cukrátko, které kdy spatřilo světlo světa. Nic na světě nebylo sladší než jeho rty. Nic nebylo opojnější než vůně jeho pokožky. Jeho ruce nepřestávaly prozkoumávat zakřivení mých zad, boků... toulaly se všude možně. Cítil jsem je na osmi místech zároveň.

Hýčkal si mě. Hýčkal mě tak moc, jako bych byl něčím posvátný. Mělo to být obráceně, ale já neměl moc šancí se k němu dostat. A když už jsem tu šanci dostal, vždy jsem skončil jen s rukama omotanýma okolo jeho krku a líbal ho k zbláznění. Kromě toho okamžiku tam na ledě, kdy jsem se nějakým zázrakem odhodlal pomazlit se s jeho kůží i s jeho hýžděmi, kromě toho jsem nebyl moc důsledný v hrátkách s jeho tělem. Jeho ruce dokázaly být vždy na několika místech současně, zatímco ty mé byly povětšinou pasivní jako šrouby ve zdi.

Já vlastně ale ani nevěděl, jestli by se mu to vůbec líbilo. Mně se rozhodně líbilo cítit jeho dlaně na svém těle, když mi jimi obnažoval kus zad nebo vytvářel tření na mém stehně. Když si hrál s mým zadečkem a jemně ho hladil. Dělalo mi to více než dobře. Jenže u něj jsem nevěděl. Neptal jsem se ho na to a v tu chvíli, když jsem to dělal, jsem měl svých starostí dost na to, abych si všimnul jeho reakcí.

Teplota v mém těle stále stoupala a já cítil, že tentokrát už to nevzdám. Nechtěl jsem to vzdát. Chtěl jsem zjistit, jak ho udělat šťastným a taky ho šťastným udělat. Alespoň jsem v to věřil.

Na okamžik jsem ho odtlačil, abych mu vysvlékl triko a pokračovali jsme. Dělila nás sice přikrývka, ale i tak jsem mezi nohama pociťoval tlak jeho mužství a zjistil jsem, že u takových aktivit až moc přemýšlím. Jako pokaždé mi přišlo strašně ohromné a já dostal strach. Nedal jsem to na sobě znát, ale uvnitř jsem o něm věděl.

Harry mě o pár chvil později přetočil pod sebe a vytvořil tak kolem mě vězení. Vymezil mi prostor, na kterém jsem se mohl pohybovat a tím můj strach ještě více nasytil. Už jsem neměl ani sílu mu opětovat polibky. Zmocnila se mě panika a já byl rád, že ještě vůbec dýchám, i když kyslíku taky ubývalo s každou vteřinou. Harry ještě chvíli pokračoval ve svém počínání a pak se s povzdechem nade mnou napřímil.

A já konečně mohl lapit nový vzduch do plic.

„Jdeme spát?" zeptal se v klidu. Nevypadal ani moc naštvaně, spíš odevzdaně. Už si nejspíš zvykl, že ať to vypadá jakkoliv slibně, u mě prostě nepochodí. Jenže já se za to nesnášel. Nesnášel jsem se za hodně věcí. Má nesnášenlivost k sobě samému byla na denním pořádku, ale tohle už bylo moc i na mě. Nesnášel jsem se za to, co jsem tomu andělovi prováděl. On se ke mně nechoval jinak než laskavě, milujíc mě, a já mu prováděl odporné věci. Nechal jsem ho si myslet, že už jsem připravený, sám jsem si to myslel a pak... všechno bylo špatně.