Best Win of All [Larry]

Chapter 8

„Louisi. Louisi, promiň. To jsem neměl. Moc se omlouvám, já jen..." snažil se to vzít zpátky, ale některé věci se prostě zpět vrátit nedaly. Vyslovil, co potřeboval a já ho nechal. Nechal jsem ho, aby mi ublížil.

Věděl jsem, že si ho nemám pouštět k tělu. Nikdy jsem ho neměl nechat, aby se ke mně dostal. Dal mi naději, ale následně mi vrazil kudlu do zad. Přátelé stojí za prd. Samota je nejlepší. Nikdo mi nemůže ublížit. A jestli se jí tak bojí, tak ať! Ať se tahá s kretény a žije si svůj smutný život, ale mě ať do něj netahá. Nechci s ním mít už nic společného, vztekal jsem se v duchu, ženoucí se naštvaně noční strašidelnou krajinou pohaslého parku.

Trochu jsem proklínal správce této pustiny pokaždé, když jsem procházel přes tu neosvětlenou část hustého lesa, jenž maskovala právě tu opuštěnou zásobárnu, ze které jsem si mohl udělat takové malé soukromé kluziště. Měl jsem tady kousek poblíž Montrealu totiž strýce z otcovy strany. Kromě babičky moji jedinou žijící rodinu. Bohužel jsem ho od otcova pohřbu neviděl. Strýc pracoval v okolí jako lesník a tak, když se dozvěděl, že tu budu soutěžit, poslal mi pohled s informacemi o tomto místě, kdybych náhodou potřeboval trénovat více.

Strýce jsem sice nevídal, ale neznamenalo to, že se o mě přestal zajímat, když táta umřel. Jen to těžce snášel, a proto se odstěhoval do Kanady, kde se usadil a začal nový život. Každý rok nám posílal pohlednice a myslel na nás. Přiletěl by i na pohřeb mé mámy, ale v té době jeho paní čekala dvojčata a jejich narození kolidovalo s pohřbem mých sester. Taky dvojčat. Jak trefné.

Jeho děti by teď měli být v jejich věku, pomyslel jsem si, ale moc jsem nedoufal, že bych je mohl vidět. Něco jiného bylo psát mi jednou ročně pohledy a něco jiného bylo postavit se mi tváří v tvář po šestnácti letech. Netušil jsem, zda k tomu sebere odvahu. Byl bych rád, kdyby ano, ale kdyby ne, nehodlal jsem se kvůli tomu trápit. Já ho moc neznal. Věděl jsem jen útržky jeho života, které mi pověděla máma, ale ani jsem si ho nepamatoval. Nebýt fotek, máminého občasného vzpomínání a ročních kartiček, kterými se nám připomínal, nevěděl bych, že nějakého strýce vůbec mám.

Teď jsem byl jen vděčný za to, že na mě nezapomněl a díky svému postavení mi tady propůjčil ten náhradní prostor pro osobní trénink, který jsem tak nutně potřeboval. Bylo hezké vědět, že alespoň takhle na mě myslí a třeba mu na mě, jako na svém synovci, alespoň trochu záleží. Byť se bojí ukázat.

„Louisi, no tak. Zastav už probůh!" Stromy si šeptaly ozvěnu jeho hlasu jako tajnou zprávu určenou jen pro mé uši, o což jsem vůbec nestál, ale kůrovitě jsem mluvit neuměl a tak jsem jim to nemohl ani sdělit, aby mi už konečně daly pokoj. „Sakra! Debilní tma," nadával, jak do něčeho nejspíš narazil. „Do prdele!" Chvíli jsem před sebou viděl záblesky světla, jak si nejspíš svítil mobilem, ale ty s jeho následnou, nikoliv však poslední nadávkou zmizely.

Vsadím se, že ten mobil upustil schválně. V duchu jsem ho proklel. S velikou nechutí jsem otočil a došel k němu. „Snad mě nehledáš v té kupce sněhu," pronesl jsem značně jízlivě, ale trochu se nad tím obrázkem, co se mi před očima naskytl, i pobavil. Klečel v hromadě sněhu a holýma rukama se snažil odhrabat veškerou vrstvu sněhu kolem sebe.

„Ha ha ha, vtipný. Spadl mi mobil, tak jestli chceš prudit, tak se zase obrať a odejdi odsud nebo mi pomoz ho najít." S pobavením jsem padl na kolena vedle něj a sundal si z ramen brusle. Jednu jsem si vzal do ruky a ostřím se snažil odhrabat sníh kolem sebe. „Co blázníš? Chceš mi snad podřít displej?"

„Co prosím?" podivil jsem se. „Hele Stylesi, zklidni hormon nebo si začnu myslet, že jsi do puntíku stejný jako ten tvůj pitomej kluk. Měl by sis zašukat, abys upustil trochu páry. Evidentně ti nedostatek sexu působí problém, takže s tím začni rychle něco dělat," naštval jsem se a už se ani neobtěžoval se červenat nad svým výběrem slov. Z Harryho to táhlo jako z pouličního pobudy. Jenomže Harry netrpěl nadměrnou konzumací alkoholu, ale zvýšenou sexuální frustrací, která ho dělala přinejmenším podrážděným.