Kamarádova Sestra

Část 7

„Dobrou chuť." Řekl jsem Tay.

„Dík." Usmála se.

„Proč jsi mi tehdy neřekla, že jsi slepá, ale řekla si mi, že máš opar?" Zeptal jsem se.

„Nechtělo se mi." Řekla a přitom si dávala do pusy hranolku.

„Ale teď pravdu." Řekl jsem.

„Připadalo mi to nejlepší." Odpověděla mi a do pusy si dala další hranolku.

„Jsi krutá." Řekl jsem.

„Proč?" zeptala se.

„Ty tady jíš a já mám hrozný hlad a ještě mi nedonesli jídlo." Odůvodnil jsem svoji poznámku.

„Chceš?" zeptala se, přisunula talíř ke mně.

„Ty mě tu mučíš a pak se ptáš, jestli chci?" podivil jsem se.

„Myslela jsem, že už jídlo máš." Řekla.

„To bys poznala, vydával bych divné zvuky." Řekl jsem se smíchem a vzal jsem si hranolku.

„Mě ses ještě nepochlubil." Zasmála se.

„Proto hezké holky nezvu nikdy do restaurace." Odpověděl jsem.

„Já nejsem hezká?" Zeptala se a já jsem se ztuhl. Tay byla nádherná, ale slepá.

„Já vím, jsem slepá." Řekla smutně.

„Já jsem to tak nemyslel." Odvětil jsem.

„Hmm." Zabručela. Tak to jsem pěkně zpackal a to jsem se celý večer tolik bavil. Konečně mi donesli jídlo a já jsem se do něho s chutí pustil.

„Dobrou chuť." Řekla pořád smutným hlasem.

„Tay, já jsem to tak nemyslel." Řekl jsem ještě jednou.

„Neřeš to." Řekla.

*****

Nevím proč, ale najednou mě přepadl smutek, byl tak silný, že jsem nedokázala normálně mluvit. Nechtěla jsem, aby si Brad myslel, že je to kvůli němu a teď bych mu to nedokázala vymluvit.

„Další nevinná duše, Brade?" uslyšela jsem, jak na Brada někdo mluví a nechápala jsem, co tím myslí.

„Ona není tak blbá jako ty Jane." Uslyšela jsem Bradovu peprnou odpověď.

„Já si myslím, že umí taky mluvit." Odvětil namyšlený hlas, nějaké holky.

„Jane, nech toho." Okřikl ji Brad.

„To je v pořádku Brade." Řekla jsem, chtěla jsem, aby můj hlas zněl pevně.

„Ó Bradíku." Řekla Jane.

„Proč má ty brýle?" zeptala se.

„To by stačilo." Okřikl ji Brad, ale dívka byla rychlejší a strhla mi brýle z očích.

„Vrať mi je." Křikla jsem.

„Ona... ona je slepá." Lekla se.

„Mohla bys jí ty brýle vrátit, Tay nemá ráda, když jí někdo sebere brýle ve společnosti." Řekl Brad tvrdým hlasem.

„Tady je máš." Řekla to rozklepaně, brýle mi dala do nastavených dlaní.

„Já se moc omlouvám, já jsem si myslela, že jsi..." nedořekla.

„To je v pořádku." Dokončila jsem a pokusila jsem se o úsměv, který byl dost chabý. 

Dívka asi odešla, protože tu bylo ticho v celé restauraci, předtím tu bylo rušno, věděla jsem, že se všichni dívají na mě lítostivým pohledem, který používají všichni, když zjistí, že jsem slepá. Teď jsem byla ráda, že nevidím.