„Dej mně tu krabici, přece jí nechceš tahat sama." Řekl mi Brad a vzal mi krabici.
„Skoro v ní nic není." Namítla jsem.
„Dík, že mi pomáháš." Řekl.
„Vlastně teď budeš bydlet u rodičů." Řekla jsem.
„Jo budu, něco ti vadí?" zeptal se.
„Ne jen..." přemýšlela jsem.
„Jen co?" zeptal se.
„Že nebudeme mít žádné soukromí." Řekla jsem.
„Nezapomeň, že klíče pořád budu mít." Chytl mě za pás a políbil mě.
„Dobře." Usmála jsem se.
„Jak se ti líbí u nás ve škole?" zeptal se mě.
„Dá se to, pořád cítím, že se na nás dívají." Odpověděla jsem a popadla další krabici.
„Zvyknou si." Připomenul mi.
„Ale kdy? Ostatní se vás bojí." Řekla jsem.
„Možná, že se bojí správně." řekl a já jsem se zamračila.
„O něčem nevím?" zeptala jsem se zachmuřeně.
„Jen že někteří kluci od nás, šikanují tvoje spolužáky." Řekl jako by o nic nešlo.
„Proč jsi mi o tom neřekl?" zeptala jsem se naštvaně.
„Nechtěl jsem ti přidělávat problémy." Řekl nevinně.
„Ale tohle musím řešit, nikdo nebude šikanovat mé spolužáky." Řekla jsem odhodlaně.
„Možná se to jen zhoršíš." Řekl mi.
„Ty necháš postižené děti šikanovat?" vyjekla jsem.
„Ani je neznám." Namítl.
„O to právě jde, neznáš je, nevíš, co zažili, pomohl jsi vůbec nikdy někomu? Nebo jsi jen chodil okolo a díval se?" vykřikla jsem.
„Já jsem..." zasekl se.
„Když jsi jim nepomohl, pomůžu jim já a je mi jedno, že se mi něco stane." Zařvala jsem.
„Co když tě taky začnou šikanovat?" zeptal se vylekaně.
„Tak jdi kolem a jen se dívej." Řekla jsem.
ČTEŠ
Kamarádova Sestra
Teen FictionPlameny pohlcovaly velkou budovu zvláštní školy. Nikdo netušil, že uvnitř bojuje slepá dívka o život. Z očí jí tekly slzy a z hrdla se jí ozýval sípavý zvuk. Byla otřesena událostmi, které se právě staly a vůbec si neuvědomovala, že jí hrozí obrovsk...
