Část 35

5.1K 359 3
                                    

„Sakra Tay." Zakřičel jsem do mobilu, volal jsem jí už po padesáté, ale žádná odpověď. Věděl jsem, že je to špatně od té doby, co jsem ji viděl s Theodorem, to bylo špatně. Zazvonil zvonek a já jsem doufal, že to bude ona.

„Natálie." Řekl jsem zklamaně.

„Potřebuji si promluvit." Řekla nervózně.

„O čem?" zeptal jsem se nezaujatě.

„Něco jsem udělala, něco moc špatného." Řekla až skoro zoufale.

„Jsi svobodná, nezajímá mě, co děláš." Řekl jsem naštvaně.

„Tohle se tě taky týká, prosím Brade. Je to moc důležité." Řekla a v jejich očích jsem viděl, že ji opravdu na tom záleží.

„Tak pojď." Svolil jsem.

„Ozvala se ti?" zeptala se, když se posadila na sedačku.

„Ne." Opověděl jsem.

„Do háje. Já jsem jí potkala a vůbec nevím, co to do mě vjelo, ale začala jsem jí nadávat, ať dá od tebe ruce pryč. Byla vylekaná, a když jsem ji viděla, došlo mi, že je to špatně." Řekla mi a dívala se do země, styděla se.

„Natálie do háje, co sis jako myslela? Teď už se můžu jít zrovna zakopat." Vyjekl jsem.

„Já se moc omlouvám, já vůbec to nechápu." Vzlykla.

„Pojedeme k Tay a urovnáme to."

******

Většina z vás, když se probudíte v nemocnici, vidíte bílý strop, já neviděla nic, jen tmu.

„Co to je?" zachraptěla jsem a můj hlas byl sotva slyšitelný.

„Ségro?" uslyšela jsem Connora.

„Connore." Zašeptala jsem a usmála jsem se.

Kamarádova SestraKde žijí příběhy. Začni objevovat