Kamarádova Sestra

Část 29

Do vlasů se mi opíral severní vítr, který mi profoukl bundu a chladil do morku kostí. Tiše jsem stála nad hrobem a přemítala o tom, co by bylo, kdyby tady byla. Bolest nikdo nevymaže. Naráz jsem se bála ze smrti, která by došla v neočekávaný čas a zničila plána ostatních. Dnes jsem tu byla sama, s bílou hůlkou jsem si počítala řady, abych našla ten správný hrob. Tiše jsem odříkávala modlitbu.

„Byla to vaše kamarádka?" zeptal se mě hlas a já poznala, že patří knězovi.

„Ano." Odpověděla jsem.

„Vy jste určitě Taylor Ballová." Řekl mi.

„Klidně mi tykejte." Řekla jsem.

„Slyšel jsem o tobě hodně chvály, ale nikdy jsem tě neviděl v kostele." Pověděl mi.

„S rodiči chodíme jinam kvůli kontrolám, které mám jinde." Odpověděla jsem mu.

„Aha. Říkal jsem si, že máma by nechodila jen tak o kostela, vždy to byla pozorná žačka, za to tvůj otec byl nedobrý. Na střední škole se že prý uklidnil a našli k sobě cestu." Vyprávěl mi.

„Otče, jsem jiná?" zeptala jsem se.

„Pro Boha si stejná jako všichni lidé na Zemi, ale pro lidi tady jsi odlišná. Taylor pamatuj, lidé tady nebudou věčně a ty taky ne, ale tam to bude věčné." Řekl mi.

„Otče děkuji, ale už bych měla jít." Omluvila jsem se.

„Doprovodím tě, jdeš na autobus?" zeptal se a já přikývla, bydlíme daleko od hřbitova.

*****

Projížděl jsem kolem zastávky u hřbitova, když jsem si všiml Tay. Zastavil jsem na okraji silnice, vystoupil jsem a rozběhl se k Tay.

„Ahoj." Řekl jsem Tay, která se otočila za mým hlasem.

„Ahoj, co tady děláš?" zeptala se po chvilce.

„Jedu tak kolem, nepotřebuješ někam hodit?" zeptal jsem se.

„Chtěla jsem autobusem domů." Pověděla mi.

„Já tě domů hodím." Řekl jsem.

„Nechci tě otravovat." Řekl mi.

„Ale ty mě vůbec neotavuješ." Řekl jsem s úsměvem a drapl ji za ruku, vedl ji k autu. Otevřel ji dveře a pomohl jí se posadit, potom jsem se posadil na místo řidiče.

„Nechtěla bys být se mnou o Vánocích?"

*****

„Nechtěla bys být se mnou o Vánocích?" zeptal se mě a tím mi vyrazil dech, tohle jsem opravdu nečekala.

„A jak si to vůbec představuješ?" zeptala jsem se nechápavě.

„Že bys se mnou byla na Štědrý den, pomáhala bys s vařením, zdobila se mnou stromeček a tak." Řekl mi.

„Já a pomáhat s vařením?" zeptala jsem se zmateně.

„Bude to sranda." Řekl mi i přesto že by se měl věnovat řízení, mi stiskl ruku.

„Budu to muset promyslet a hlavně se zeptat rodičů." Řekla jsem ne moc nadšeně.

„Promysli si to pořádně." Řekl mi, přikývla jsem.

„Byl by to pro mě nejlepší dárek."     

Další kapitola, příště bude vánoční speciál, ale až v úterý nebo v pondělí, protože máme volno.