Kamarádova Sestra

Část 23

Věnování BFFDeniLuci

Seděla jsem u stolu a jedla. Připadla jsem si opuštěně, Brad se neozval, že půjdeme ven a tak jsem před sebou měla nudný víkend. Connor se zase celý víkend doma neukáže. Rodiče mají nějakou oslavu, která se koná na chatě, takže tam i přespí. V klidu jsem jedla a přemýšlela, co budu dělat, když v tom zazvonil zvonek. Líně jsem stoupla a přešla ke dveřím.

„Ahoj, já jsem Sofiina maminka, mohla bych si s tebou promluvit?" ozval se hlas, jak jsem otevřela dveře.

„Poslala vás Sofie?" zeptala jsem se.

„Ne jen mi řekla, jak si reagovala, když ti to řekla." Odpověděla mi.

„Vy jste o tom věděla?" zeptala jsem se podezíravě.

„Věděla. Mohla by si mě pustit dovnitř? Je mi to divné tady stát." požádala mě.

„Pojďte, bundu si pověste a já vás zavedu do obýváku." Řekla jsem. Vydala jsem se k obýváku a posadila jsem se do křesla.

„Promiň, že tě otravuji, ale pro moji dceru je důležité, aby se s každým smířila, než umře. Nebudu tě do ničeho nutit, ale chci, abys mě poslouchala a přemýšlela nad tím." Řekla mi, přikývla jsem.

„Sofie byla nejlepší ve třídě, jezdila na různé soutěže a vyhrávala je. Pak to všechno začalo, když začala chodit na střední školu. Ze začátku bylo všechno v pořádku, ale potom mi volala její třídní učitelka, myslela jsem si, že chce Sofii pochválit, ale místo toho mi oznámila, že moje dcera nechodí do školy, byla jsem v šoku, když jsem došla domů, zrovna byla v pokoji. Zavolala jsem ji dole, seřvala ji a ten den si sbalila věci a odešla. Neviděla jsem ji půl roku a pak se vrátila, že má rakovinu a já jsem byla šťastná. Nezajímalo mě, co dělala, ale že se vrátila. Ona se změnila, chtěla jsem ti jen říct, že to co udělala, je hrozné, ale ona toho lituje." Vyprávěla mi.

„Já vím, že toho lituje, ale bavila by se vůbec se mnou?" zeptala jsem se.

„Říkala, že si to s tebou užila, že je ráda, že tě potkala." Řekla mi, to co jsem celou dobu chtěla slyšet.

„Já ty informace musím vstřebat." Omluvila jsem se.

„Měla bych už jít." Řekla mi a já přikývla.

„Nashledanou." Rozloučila jsem se.

„Ahoj. Mám jen zabouchnout dveře?" zeptala se.

„Ano." Odpověděla jsem, počkala jsem, než se zabouchnou dveře a pak jsem se víc usadila v křesle. Co mám jen dělat? Šáhla jsem po iPadu a nadiktovala zprávu pro Sofii, byla krátká a stálo v ní: Odpustila jsem ti.

Potom jsem usnula.  

Moc děkuji za recenzi, jste skvělé a jsem ráda, že pokračujete.