Kamarádova Sestra

Část 48

„To je poslední taška." Řekl Connor a sedl si vedle mě.

„Těšíš se?" zeptala jsem se potichu.

„Hrozně moc, ale ty jsi z toho celá nesvá." Řekl mi.

„Nevím, jestli jsem měla jet, nemám z toho dobrý pocit." Vydechla jsem, Connor nastartoval auto a my jsme konečně vyjeli.

„Užiješ si to s Bradem." Přesvědčoval mě.

„Hmm." Zamručela jsem.

„Měla by ses těšit." Řekl mi.

„Tobě se to řekne." Namítla jsem.

„Chtěla jsi jet s Bradem?" zeptal se mě a já jen zavrtěla hlavou.

„Špatně ses vyspala?" zeptal se starostlivě.

„Mám jen divný pocit." Řekla jsem a víc se usadila.

„Za tři hodiny tam budeme." Informoval mě.

„Dobře." Odpověděla jsem.

*****

Díval jsem se na ten nejkrásnější prsten a přemýšlel, jestli není moc brzo. Jestli není brzo ji říct, že jen s ní chci být, že jen ji chci líbat, že s ní chci mít děti, že chci, aby se mnou byla každý den v životě.

„Brade..." do pokoje vběhla Sam a při pohledu na prsten se zarazila.

„Nemůžeš zaklepat?" zavrčel jsem a prsten schoval do šuplíku.

„Já... já se moc omlouvám." Řekla.

„Příště zaklepej." Protočil jsem panenkami a šel za ní do haly.

„Connor psal, že vyjeli." Oznámila mi a já jsem si sedl na gauč u krbu.

„Hmm." Zamručel jsem a podíval se na ni. Uvelebila se v křesle naproti mně.

„Co budeme dělat?" zeptala se mě.

„Nevím." Řekl jsem naštvaně.

„Neříkej, že jsi na mě naštvaný." Uchechtla a já ji probodl pohledem.

„Kdybys nebyla Connorova holka, tak bych si myslel, že jsi na hlavu." Řekl jsem ji a zazubil se.

„Na hlavu?" podivila se.

„Jsi divná." Řekl jsem jí.

„Ty zrovna nejsi..." došla jí slova.

„Co jsem?" povytáhl jsem obočí.

„Hraješ si na borečka." Uchechtla se.

„Nic víc neřekneš?" zeptal jsem se.

******

„Sestra volá ti Brad." Drkl do mě Connor, asi jsem usnula.

„Ahoj zlato." Zamumlala jsem ospale do mobilu, který mi podal Connor.

„Už se těším, až dojdeš." Řekl mi a já jsem se usmála.

„Snad to není tak hrozné." Řekla jsem se smíchem.

„No horší to být nemůže." Řekl.

„Jak to?" zeptala jsem.

„Sam je prostě divná." Řekl otráveně.

„Vedle mě sedí Connor." Upozornila jsem ho.

„Budu muset jít." Řekl mi.

„Pa zlato." Řekla jsem a on ukončil náš hovor.

„V pořádku?" zeptal se Connor a já přikývla.

„Za chvíli tam budeme." Oznámil mi.

„Už se celkem těším." Řekla jsem, ale on mi neodpověděl.

„Connore?" řekla jsem, ucítila jsem jeho ruka a ta mě stiskla. V tom se ozvala rána, která mě ohlušila.