Kamarádova Sestra

Část 10

„Chceš mě zabít?" vyjekla jsem.

„Možná." Řekl, určitě se přitom zašklebil.

„Jak si to vůbec představuješ?" zeptala jsem se nechápavě.

„No, já ti budu říkat, co máš dělat." Řekl po chvilce.

„Jenomže to se bude líbit jenom tobě." Namítla jsem.

„Uvidíš, bude se ti to líbit." Přemlouval.

„Ale já nic neuvidím." Protestovala jsem.

„Tak uslyšíš." Připustil další možnost.

„A budu tě jistit." Dodal.

„Už se vůbec nebojím." Řekla jsem ironicky, s ním se budu bát vždy.

„Hele nedělám to poprvé." Ohradil se.

„Ale naposled." Podotkla jsem.

„Ty umíš být zlá?" zeptal se šokovaně.

„Víc zlá než si představíš." Usmála jsem se.

„To abych se bál." Řekl.

„Ale ty maminčin chudáčku." Zasmála jsem se.

„Kde je má maminka?" uslyšela jsem popotahování, oba jsme vybuchli smíchy.

„Nikdy bych neřekl, že se slepou holkou je sranda." Řekl.

„A co si jako myslíš, že jsem pořád nudná?" zeptala jsem se.

„Ty nebudeš nudná nikdy." Řekl.

„Tebe dnes přejel buldozér nebo co, že jsi tak milý?" zeptala jsem se.

„Mám dnes dobrou náladu." Řekl.

„Nemůžeš ji mít každý den?" zeptala jsem se.

„Ale já ji mám, jen když jedu někam s tebou." Odpověděl mi.

„Ty jsi opravdu divný." Podotkla jsem a v hlavě se ptala, co se to s ním děje?

*****

„A teď nohu dej o kousek navrch." Zakřičel jsem na Tay.

„Tobě se to řekne." Zařvala z vrchu. Šlo jí to perfektně, opravdu byla skvělá.

„Ale vždyť tam skoro jsi." Řekl jsem.

„Skoro. Ach jo." Zamumlala.

„Vpravo máš držátko na ruku." Zakřičel jsem.

„Dobře." Mumlala dál. Takhle jsem jí dával příkazy, dokud se nedostala navrch.

„A co teď?" zeptala se.

„A já tě spustím dolů, ty se odrazuj od stěny." Řekl jsem jí.

„Dobře." Přikývla. Až byla dole, tak jsem sundal jištění.

„Tak jak se ti to líbilo?" zeptal jsem se jí.

„Měl jsi pravdu, bylo to úžasné." Odpověděla.

„A co teď?" dodala.

„Domů." Řekl jsem.

„Ne." Protestovala.

„A co jako navrhuješ?" zeptal jsem se nechápavě.

„Já že máš ještě něco v plánu." Řekla mi.

„V pátek se u tebe stavím." Řekl jsem.

„Hurá domů." Řekla s úsměvem. 

Vzal jsem ji za ruku a vedl zase k autu. Mlčela, měla zamyšlený výraz. Proč se mi naráz tolik líbí? Měla dlouhé spletené vlasy v copu.

„Kdo ti dělal cop?" zeptal jsem se.

„Connor." Odpověděla.

„Connor umí, tak hezky zaplétat cop?" podivil jsem se.

„Asi jo." Odpověděla mi.

„Já neznám pořádně ani svého kámoše."