Kamarádova Sestra

Část 15

Řekl, že by si se slepou holkou nezačal. Věta, která mi pořád ozývala v hlavě, nikdy jsem nic hnusnějšího neslyšela, jako bych přenášela nějakou nemoc. Byla jsem smutná, možná Connor je necitelný, nechápe, co se tu vlastně děje. Rozhodla jsem se, že s Bradem už nikam nepojedu, nechci mít nic společného, s tím kdo to jen vpustil z pusy.

„Taylor, jsi tam někde, dneska vůbec nereaguješ." Zvýšila hlas učitelka.

„Promiňte, četla jsem jednu zajímavou knihu a nemůžu na ni přestat myslet." Skoro vůbec jsem si neuvědomovala, že lžu.

„Jen aby, pro dnešek tě už nechám na pokoji." Řekla mi. Vůbec jsem netušila, jestli odešla ze třídy nebo tu je. Vrátila jsem se k Bradovi v myšlenkách a začala přemýšlet, proč by tohle měl říkat Connorovi, jedině že by se Connor o mě bál a Brad ho uklidňoval. Ať to bylo jakkoliv, nemá cenu se tím zabývat. Se zvoněním jsem vstala a vyrazila ze třídy.

„Tay." Křikla po mně Ela. Zastavila jsem se a čekala, až mě chytne za ruku, táhla mě ven, sešly jsme po schodech a pak se zastavila.

„Je tu on." Řekla mi, chvilku mi trvalo, než mi to došlo.

„Chceš s ním jet?" zeptala se mě a já zavrtěla hlavou, tak jsme se daly do pohybu, ale moc dobře jsem věděla, že se rozhovoru s ním nevyhnu.

„Jde k nám." Upozornila mě Ela.

„Ahoj Tay." Pozdravil mě, ale já jsem mu nechtěla odpovědět.

„Děje se něco Tay?" zeptal se zmateně.

„Dej si pozor, ať si nezačneš něco se slepou holkou." Odsekla jsem.

„Co- cože?" vykoktal ze sebe.

„Promiňte, že vám do toho zasahuji, ale je všechno v pořádku?" zeptal se John.

„Johne můžeš mě dovést k autobusu?" zeptala jsem se.

„Jasně." Odpověděl mi. Pak mě vzal za ruku a já s ním šla k autobusu. Ela šla vedle mě a ani nevydala ze sebe hlásku. Z oka mi stekla neposedná slza.

****

„Dej si pozor, ať si nezačneš něco se slepou holkou." Díval jsem se na ni nechápavě, ale moc dobře jsem věděl, kde tohle slyšela.

„Co- cože?" to bylo jediné, co jsem ze sebe dostal. Pak se tu objevil ten kluk a odvedl ji do autobusu, otočil jsem se na ně a díval se, jak nasedají do autobusu, Tay seděla u okna a já viděl, že plaká, rvalo mi to srdce, nikdy jsem nechtěl, aby kvůli mně brečela. Co jsem to jen udělal? Kdybych jen ta slova mohl vzít zpátky, co bych za to dal. Měl jsem zlost na Connora, to jsi, říká kamarád? Ale něco mi říkalo, že to není naposled, když jsem s ní mluvil.

Pray for Paris!!!