Všichni určitě známe pocit, když se na něco těšíme, to uteče a musíme zpátky domů. Takový pocit jsem měla, když jsem odcházela z Bradova bytu. Nelíbilo se mi, že jsem tam nechala Brada, který spí, ale já musela jít. Problém byl, že jsem ani netušila, kde přesně jsem. Ještě, že jsem si nezapomněla hůlku. Kdosi do mě narazil.
„Moc se omlouvám." Řekl mi milý hlas.
„To je v pořádku, nevíte, co je to za ulici, prosím vás?" zeptala jsem se.
„Ztratila ses?" zeptal se mě.
„Jo." Odpověděla jsem a usmála se.
„Jsem Theo." Řekl mi.
„Tay." Řekla jsem.
„Mohl bych ti pomoc, jen řekni, kde bydlíš."
*****
Šáhl jsem vedle sebe a nic. Vyletěl jsem z postele a prohledal jsem celý byt, ale nikde nebyla. Zklamaně jsem došel k posteli a padl do ní. Myslel jsem si, že si uděláme snídani a potom ji zavezu domů.
¨*****
„Děkuji Theo, že jsi mi pomohl." Řekla jsem, když jsem se s ním loučila.
„Krásným dámám v nesnázích, vždy pomůžu." Řekl mi, cítila jsem, jak rudnu.
„Ahoj." Řekla jsem, rychle jsem odemkla.
„Ahoj." Slyšela jsem za sebou.
Otázka:
Budou v knížce více rodiče Breda??
Odpověď:
Moc jsem nad nimi nepřemýšlela, ale myslím, že ještě něco vymyslím.
ČTEŠ
Kamarádova Sestra
Teen FictionPlameny pohlcovaly velkou budovu zvláštní školy. Nikdo netušil, že uvnitř bojuje slepá dívka o život. Z očí jí tekly slzy a z hrdla se jí ozýval sípavý zvuk. Byla otřesena událostmi, které se právě staly a vůbec si neuvědomovala, že jí hrozí obrovsk...
