Kamarádova Sestra

Část 38

Kroky, které nemíří nikam, úsměv, který nemá koho rozesmát, láska, která nebude opětovaná, život, který nedává smysl.

Byla jsem v pasti všech citů, nedokázala jsem nad ničím přemýšlet. Jen jsem seděla na posteli a poslouchala tóny Mozartovy skladby. Na rukách jsem měla husí kůži, z toho jak to je nádherné. Chtěla jsem zapomenout na všechny problémy. Pak se ale objevila další vzpomínka, někdo tě chtěl zabít. Klepala jsem se a začala sápat po vzduchu, bála jsem se, co když se to stane znova? Sjela jsem po posteli na zem a snažila se nadechnout.

„Tay." Vykřikl Connor a nesl mě k oknu. Doširoka otevřel okno, což jsem poznala podle chladného vzduchu.

„Už je to za tebou." Zašeptal a pohladil mě po vlasech.

„Na co jsi myslela?" zeptal se mě.

„Já... já jsem myslela, na to, že mě chtěl někdo zabít." Vzlykla jsem a schoulila se do klubíčka.

„Pojď." Řekl a postavil mě, chytl mě za ruku, táhl mě pryč z pokoje.

„Vem si bundu." Řekl mi a já jsem poslušně oblékla bundu a obula boty.

„Kam mě to táhneš?" zeptala jsem se.

„Kdybys to věděla, nešla bys." Neodpověděl mi na otázku.

„To nikdo neví, co bych na to řekla." Namítla jsem a šla vedle něho.

„Věř mi." Řekl mi a táhl mě dál neznámo kam. Byla jsem unavená, když jsme konečně došli na to místo.

„Protože mám dnes zkoušku s kapelou a tobě by se mohlo něco stát, tak to budeš se mnou." Řekl mi.

„Ty víš, kdo tam je." Řekla jsem naštvaně.

„Nebuď jak malá." Určitě protočil panenkami.

„Proč mi tohle děláš?" zuřila jsem.

„To máš být sama doma?" zeptal se unaveně.

„Bylo by to lepší." Řekla jsem.

„Tak si běž." Zařval. Otočila jsem se a šla, vytáhla jsem si hůlku z kapsy. Zase jsem se ztratila.

„Potřebuješ pomoc?" zeptal se mě z ničeho nic Theo.