Kamarádova Sestra

Část 30- Vánoční speciál

„Baví tě to, když mi ujídáš to, co jsem napekl." Řekl jsem Tay, která seděla na lince a ujídala perníky.

„Když jsou tak hrozně moc dobré." Namítla.

„Jsem přece tvůj host." Dodala se smíchem.

„Tak to rychle pomažeš do obýváku." Sundal jsem jí z linky, když stála proti mně, držel a se mě kolem krku, chvíli jsme jen tak stáli.

„Nechtěl jsi mě odvést do obýváku?" zeptala se.

„Možná, když si sedneš na linku, bude ti to slušet víc." Řekl jsem.

„Tak co teda?" založila si ruce v bok.

„Co kdybych nachystal na stůl a pojedli bychom?" navrhl jsem.

„Dobře, ale nemám moc hlad." Uchechtla se.

„To se ani nedivím, když si skoro všechno cukroví snědla." Řekl jsem s povzdechem. V rychlosti jsem nachystal na stůl, dal bych si víc záležet, kdyby viděla.

„Co jsi dobrého ukuchtil?" zeptala se mě se smíchem.

„Když otevřeš pusu, tak to zjistíš." Řekl jsem jí vážně.

„Ty mě chceš krmit?" zeptala se udiveně.

„A co jsi čekala, když jsi můj host?" zasmál jsem se.

„Tohle opravdu ne." Zakřenila se.

„Otevřeš konečně tu pusu?" zeptal jsem se, poslušně pusu otevřela už bez protestu. Nabral jsem lžičku a dal jí do úst a ona polkla.

„To je výborné, to jsi vařil ty?" zeptala se.

„Jo vařil." Odpověděl jsem.

„Wau, to jsem nečekala." Řekla s úsměvem. Pak jedla sama.

„Já už nemůžu." Řekla, když na talíři zbývala ještě půlka porce.

„Ale vždyť jsi nesnědla ani půlku." Namítl jsem.

„Ale vždyť jsem snědla plnou mísou cukroví." Namítla ona.

„No a jsme u problému." Řekl jsem.

„Ale když to bylo tak dobré." Namítla s úsměvem.

„A co já teď budu dávat rodičům, když dojedou na Vánoce?" zeptala jsem se jí, jen pokrčila rameny.

„To není můj problém." Prohlásila se smíchem.

„Ty jsi mě pozval." Dodala.

„Já vím." Řekl jsem.

„Co třeba mi pomoc s nádobím?" navrhl jsem.

„Dovře." Řekla a zvedla se.

„Já donesu talíře a ty mi pomůžeš je umýt." Navrhl jsem a ona přikývla. Jenomže jsem si to takhle vůbec nepředstavoval, hned jak se dostala k vodě, tak ani nevím, jak se to vůbec mohlo stát, jsem byl mokrý a ona za chvíli taky. Se smíchem jsme si lehli na zem vedle sebe. Otočila se ke mně, že jsme měli hlavy u sebe.

„Co tě to napadlo?" zeptal jsem se nechápavě.

„Chtěla jsem ti ukázat, že nijak moc ten zrak nepostrádám." Řekla.

„Proč bych si to měl myslet?" zeptal jsem se.

„No a proč jsi mě teda krmil?" vyhrkla.

****

„Aby ti to líp chutnalo." Odpověděl mi a já jsem musela uchechtnout.

„Snad tu nebudeme celou dobu jen tak ležet." Řekla jsem.

„Tobě se to nelíbí?" zeptal se mě nechápavě a přitáhl si mě blíž.

„Líbí, ale ty dárky." Zakňučela jsem.

„Aha odtud vítr fouká." Řekl mi.

„Když jsou ty Vánoce." Řekla jsem výmluvně.

„Tak vstávej." Řekl a pomohl mi vstát.

„Tady ode mě něco máš." Podal mi krabičku a já jsem mu podala krabičku z kabelky.

„Tady ode mě taky něco máš." Řekl jsem. Rozbalila jsem krabičku a v ní bylo něco malého ve tvaru klíče.

*****

Čekal jsem, jak bude reagovat, když najde klíč.

„To je..." zasekla se.

„Klíč od mého bytu." Řekl jsem.

„Ach Brade." Řekla dojetím a objala mě.

„Můžeš sem kdykoli přijít." Zašeptal jsem

„To je... nemám slov." Řekla a víc se zabořila do mého ramene.

„A teď ty." Řekla, když se ode mě odtáhla. Rychle jsem rozbalil krabici a našel v ní černé brýle.

„To abychom vypadali stejně." Zasmála se Tay.

„To by mě nenapadlo." Řekl jsem a nasadil si brýle.

„Stejně nejlepší dárek je, že jsi tu se mnou." Řekl jsem a vzal jsem jí ruku za ruku, dal ji na moje rameno, svoje ruce jsem jí položil na bok a začal s ní tančit na pomalé tóny, které hrály z rádia.