My Love Story ✔

Díl-16.

"Vstávejte....všichni. Musíme si sbalit věci. Dělejte." zařval přes celou ložnici HimChan. A že to umí, chlapeček. "Neřvi." zamumlal Dae a chtěl po něm hodit polštář, ale místo toho to trefilo mě. A rovnou do mého krásného obličeje. "DaeHyun!!! Příště se čum kam to házíš ty debile." řekla jsem mu rozespale. "Neříkej mi debile." řekl DaeHyun rozespale. Cute! Ne, na co zase myslíš? Vždyť je to Jung DaeHyun sakra! Pomyslela jsem si a v duchu si nafackovala. "Neměl by nás náhodou budit leader?" zeptal se nepřítomně JongUp. "Ne, protože ten se odmítá vzbudit." řekl HimChan. "Bang YongGuk, koukej se už sakra vzbudit." zařval na něj HimChan. "Řvi si po někom, kdo tě nemúže orohodit oknem, oke?" řekl mu s klidem a otočil se na druhý bok. "Tohle říkej někomu, kdo tu nemůže zničit ty tvoje zajímavý fotky, oke?" řekl mu HimChan. To už najednou Bang utíkal do koupelny a málem se přerazil o dveře, protože si zapomněl otevřít a ještě k tomu hodil prvotřídní hubu. "Ou...leader nám hapal. Zavolejte někdo sanitku a udělejte parte." řekl JongUp. "Zavři tu svojí prořízlou hubu JongUp!" zakřičel YongGuk z koupelny. "To je buzerace." řekl si pro sebe JongUp. "Já ti dám takovou buzeraci, až..."
"Aai vás to baví hodně, co?" zeptal se bez zájmu Zelo a pak šel do druhé koupelny. "Co ss mu stalo?" zeptal se YoungJae. Já jen pokrčila rameny a čekala, až se uvolní aspoň jedna koupelna. Když se YongGuk vrátil, s DaeHyunem jsme se hned začali prát. Himchan a YongGuk nás od sebe snažili dostat, ale bylo to marný. YongGuk mi omotal ruce kolem pasu a odtáhnul mě kousek od DaeHyuna. "Nechte se..." řekl HimChan a stoupl si mezi nás. "Takže....Sam, do koupelny, Dae, ty....počkáš." řekl YongGuk. "A-ale, ale, ale..."
"Žádný ale. Už jsem řekl." řekl vážně YongGuk. "Díky." usmála jsem se na něj a šla jsem do koupelny. Svlékla jsem si tričko a kraťasy a pustila jsem na sebe teplý proud vody. Rychle jsem se osprchovala, osušila, upravila a oblékla. Zabralo mi to asi jen deset minut, což je u mě slušnej čas. "No hurá. Kde seš tak dlouho?" řekl Dae. "Bylo to jen deset minut." řekla jsem. Dae mě nejspíš začal ignorovat a šel do koupelny. Bylo mi divný, že se Zelo ještě nevrátil. Šla jsem do druhé koupelny a Zelo stál opřený dlaněmi o umyvadlo a díval se do zrcadla hodně vražedným pohledem. "JunHongu..?" šla jsem pomalu k němu. "Děje se něco?" teptala jsem se ho starostlivě. "Ne, to...nic není." řekl. "Zelo...sám tomu přeci nevěříš...co se děje?" pohladila jsem ho po ruce. "Vážne nic...bude to v pořádku." otočil se ke mě a smutně se na mě usmál. "Takže se jenom přeci něco děje..." řekla jsem si pro sebe. "Proč myslíš?" zeptal se a pohladil mě po zváři. "Řekl jsi, že to BUDE v pořádku a ne že to JE." řekla jsem. "Jo, ale....prostě vím, že to všechno zase bude v pořádku, slibuju." řekl a lehce mě políbil na čelo. Já jsem pak zase odešla a udělala jsem snídani těm nenažrancům. "Sam....mě se sekly....kalhoty." křikl Jae a hned na to spadl. Já šla do ložnice a tam jsem ho našla na zemi a snaží se na sebe dostat skinny. "Kolikrát ti to mám říkat? Vem si na sebe třeba...tepláky, když už nic jinýho." řekla jsem mu. "Ty mě chceš zabít, že jo?" zeptal se mě zoufale. "Nechci, ale....tak si vem nějaký jiný volný kalhoty a pak se v nemicnici převlečeš, ne?" řekla jsen. "Ale...tak fajn." řekl a snažil se nějak zvednout. "Pomůžeš mi?" zaculil se na mě a natáhl před sebe ruku. "Jako malej." řekla jsem si pro sebe a vzala ho do náručí. Položila jsem ho na postel a Jae se snažil ze sebe sundat ty džíny. "A...pomohla bys mi i s tímhle?" zeptal se mě. Já jen zavrčela a sedla jsem si vedle něj. Rozepla jsem mu kalhoty a snažila jsem se je stáhnout, ale Jae nám nejspíš malinko přibral. "Budeš muset zhubnout." řekla jsem. "Cože? Vždyť jsem držel dietu." řekl. "Takže sis dával místo dvou kýblů čokolády dával jen jeden?" zeptala jsem se ho. "No....teoreticky vzato jo." řekl. "Tak si příště nedávej ani čtvereček a snaž se aspoň trochu hýbat." řekla jsem mu a došla pro nůžky. "To mi neudáš, prosím. Já to dostanu dolů, neboj." řekl. "Smůla." pokrčila jsem rameny a rozstříhla jsem mu ty jeho slavný džíny. Jae pak začal popotahovat. "A ještě mi budeš děkovat...a oblíkni se." hodila jsdm mu volný kalhoty a odešla. "Co jste tam jako děmi?" zeptal se Up. "Jae nám malinko přibral, takže...přišel o džíny." řekla jsem. "Chudáček malinkej...to si nezaslouží." řekl Dae. "Neee...DaeJae už fakt neeee." řekl zoufale Him. "Ale jo." řekl Dae a šel za YoungJaem. "Dobaleno...sbalil jsem i tobě." řekl YongGuk. "Fajn, děkuju." usmála jsem se na něj. "Můžeme už laskavě jet?" zeptal se mě Jae. "Jo." řekla jsem. Šli jsme pomalu k autu a ještě nás dohnal DaeHyun, že pojede s námi. Sedla jsem si za volant a nastartovala jssm auto. Jae si sedl dozadu a Dae vedle mě. Pomalu jsem vyjela z parkoviště směr nemocnice. "Nemůžeš jet trochu rychleji?" zeptal se mě Jae. "Ne. Ne, nemohla." řekla jsem a po pár minutách jsme dorazili k nemocnici.

Dae podepřel YoungJae a já zamkla auto. Šli jsme dovnitř a kluci šli napřed, protože jsem potřebovala hrozně moc lůlat. Rychle jssm utíkala na záchod, kde jsem strávila neplánovaných pět minut, protože se mi rozmazal make-up. Pak jsem šla za kluky, kteří čekali, až si je doktor zavolá. "No hurá. Kdes byla tak dlouho?" zept se mě Jae. "Na záchodě, vždyť jsem vám to říkala." řeka jsem jim. Po chvíli si Jae zavolal doktor k sobě a my šli s ním. "Tak...posaďte se." řekl mu doktor a ukázal na lehátko. "A...nebude to bolet?" zeptal se se strachem Jae. "Samozřejmě, že ne." zasmál ss doktor. Jae si sedl na lehátko a doktor k němu přišel blíž. "Tak....teď ti sundáme sádru a pak uvidíme." řekl a začal mu pomalu řezat sádru. Jae se trochu cukal, ale přežil to a to je hlavní. "Tak...teď pomalu slezte a zkuste se projít." řekl mu doktor. Jaeovi to chvíli trvalo, než si zvykne a pak se zkusil projít. "Nic vás nebolí?" zeptal se ho zvědavě. "Ne, je to dobrý." řekl YoungJae. "Dobře...tak...nem byste první týden dělat něco vyčerpávajícího a bla bla bla...." to jsou zase chytrý kecy. Ten, kdo zná YoungJae ví, že to stejně nebude schopný vydržet. Jae mu vše odkýval a pak jsme šli z nemocnice. "A kdyby se tě zeptal, jestli se s ním vyspíš, tak mu taky na to kývneš nebo co?" zeptal se ho Dae. "Cože? Nikdy!" vypískl Jae. "Hm..jasně." ušklíbl se Dae.

"Dae, vždyť víš, že bych šel do postele jen s tebou...což si v životě nestane, ale...ostatní kluci mě vážně nezímají." řekl Jae a šli jsme na parkoviště. Dae mi vzal klíčky se slovy: 'teď budu řídit já.' a sedl si za volant. Já si raději sedla dozadu a Jae vedle mě. Dae dal klíčky do zapalovaní a nastartoval. Pomalu se vydal z parkoviště a já pomalu usínala nudou.

***

YoungJae řekl něco v korejštině a Dae se uchechtl a pak přikývl. Zívla jsem si a protáhla se. "Aah...naše šípková růženka se probrala." zasmál se Dae a vystoupil. Já si taky vystoupila a znovu jsem se protáhla. Šli jsme dovnitř, kde už nás čekali ostatní kluci. "Tak co?" zeptal se Zelo a políbil mě. "Je to v pohodě...ale..." podívala jsem se na Gukkieho. "No jo." povzdychl si a šli jsme kousek dál od kluků. "Je tu menší problém, že jo?" zeptal se mě. "No...ani ne tak velkej, ale...Jae by měl začít pozvolna a....za týden by mohl snad dělat už něco náročnějšího." řekla jsem mu. "Sam Mahone...co já pro tebe neudělám." dal mi ruku na rameno a uchechtl se. "Díky moc." objala jsem ho, přičemž jsem si musela stoupnout na špičky. "Není za co." řekl mi a nadzvedl mě. Po chvíli mě zase položil na nohy a šli jsme už k připravenému autu. BToB už jsou na letišti a čekají na nás. Sedla jdem si dozadu jako většina, protože tu bylo vážně hodně místa. YongGuk si sedl na místo spolujezdce a pak si k volantu sedl nějaký starší chlap. Vůbec jsem nevnímala cestu, protože jsem si chvíli psala s Emou a pak se přidal Zelo s tím, že mě hladil po zádech a to mi způsobilo husinu na celém těle. Dala jsem mobil zase do kapsy a položila jsem si hlavu na Zelovo rameno. "Omlouvám se, ale nejspíš se trochu opozdíme. Je tu docela velká zácpa." řekl řidič. "Aish...Sam, zavolej prosím tě BToB, že přijedeme později." řekl mi Guk. "A proč to neuděláš sám?" zeptala jsem se ho nechápavě. "Ty jsi holka. Po tobě nebude nikdo řvát: 'No to děláte prdel. Jak su to jako představujete?' a tak dále." řekl mi a já kývla. Vytočila jsem Eunkwangovo číslo a domluvili jsme se tak, že oni poletí dřív a my až za tři hodiny. Po chvíli se to zase o něco pohnulo a za hodinu a půl jsme se h toho dostali. Pak jsme to vzali jednou zkratkou, která vedla u lesa. Bylo to vážně divné. "Kluci...mám takový divný pocit." řekla jsem. "Já taky Sam. Nelíbí se mi to." řekl HimChan a divně se podíval z okna. "Klid ano? Na nikoho to nepůsobí dobrým dojmem, ale...přežijeme to, jasný?" řekl YongGuk. Jedině, co jsem si ještě pamatovala bylo skřípaní pneumatik, strom, rána, krev a převrácené auto.

Ayo :)
Další díleček je na světě
Ano, není nijak dlouhý, ale snad se líbí :)
Nebudu to tu zbytečně okecávat, takže...prosím votujte a komentujte díky :)
Saranghae :*