My Love Story ✔

Díl - 5.

"Měla by si něco říct." pošeptal mi Zelo. "Tak jo. Ahoj lidi. Doufám, že vám nevadí, když budu zpívat s těmahle bezva klukama a, že zaspívám svoje tři písničky." celá aréna se najednou ocitla v ještš větším křiku a jásání. YongGuk kývl hlavou a to znamená, že se spustí hudba. Zelo se na mě díval, než jsem měla přijít na řadu já. "Only one shot one chance." to jsem si ani neuvědomila, že zpívám a prostě jsem zpívala dál. Když jsem zjistila, že je to v pohodě, tak jsme se začali pohybovat různě po podiu. Někdy jsem se střetla pohledem s YongGukem, DaeHyunem a Zelem. Pět písniček uteklo strašně rychle a potom přišla řada na mě. Kluci šli tam, odkud přišli a až na Zela. Otočila jsem se a šla k němu blíž. "Můžeš jít taky, nemusíš tu být jestli nechceš. Já to zvládnu." Zelo mě objal a popřál hodně štěstí a doběhl kluky. Spustila se hudba a já čekala na ten správnej okamžik. "I-I'm feelin' you thunder The storm's getting closer This rain is like fire And my world's going under And I can't remember The reason that you cut off the light You're movin' on you say Here I stay I'll take this pain yeah I can I can What about love?What about our promises?" od téhle chvíle jsem se přestala soustředit na text, ale spíš jen na to, až to zkončí. Konečně ty ty písničky zkončily, uklonila jsem se a za potlesku, křičení a jásání zmizela u obou skupin. "Bylo roztomilý, jak tě Zelo nechtěl opustit." řekl se slizkým úsměvem Ilhoon. "Já se Zelem nechodím." řekla jsem lhostejně a chtěla jsem jít pryč, ale on mě chytil za zápěstí. Otočila jsem se k němu a naznačil těm svým idiotům, ať odejdou. "A vy běžte taky." kývl hlavou směrem ke klukům. Až na Zela všichni odešli. "Neboj se Zelo, za chvíli přijdu." Zelo se na Ilhoona vražedně podíval a pomali odcházel. "Co chceš?" zeptala jsem se na rovinu. "Máš úžesnej hlas." přiblížil se ke mě o něco víc. "No....a nechceš si o tom promluvit v mém pokoji?" Dělá si ze mě srandu, že jo? Slabě mě přitlačil ke zdi a chytl mi i to druhý zápěstí. Snažila jsem se vykroutit, ale má pevnej stisk. Ruce mi dal vedle hlavy a zase se o něco přiblížil. Jednu ruku mi pustil a já jí dala ke svému tělu. Jeho rukou mi přejel lehce přes rty "Co děláš?" zeptala jsem se a dala mu facku. Ze rtu mu trochu tekla krev, ale bylo mu to očividně jedno. Znovu mě chytil za zápěstí a své čelo opřel o to mé. Po chvíli se jeho rty lehce dotkli těch mích a tak jsem ho nakopla do břicha. Odtáhl se a já utíkala za klukama. Chvíli to vypadalo dost bledě, až na to, že jsem potkala Zela, jak pomali kráčí chodbou. Rychle jsem sprintovala k němu a objala ho. Ilhoon k nám přišel a Zelo se naštval. "Tak jo, já už toho mám fakt dost, Ilhoone. Nech nás na poko ji." Ilhoon se na mě usmál, mrkl a odešel. Rychle jsem Zela objala kolem krku a nechtíc mi vyklouzla slza. Odtáhla jsem se od něj a Zelo se mi díval na rty. "To je tvoje krev?" zeptal se a jemně se dotkl mích rtů. "Ne, to je Ilhoonava krev." nejásala jsem nad tím, protože jsem věděla co bude následovat. "Počkej, ty mi chceš říct, že tě snad políbil?" nevěřícně se na mě podíval. "Jo, a já ho kopla kolenem do břicha a utekla jsem a na štěstí jsem tě tu potkala." dala jsem mu dlaň na tvář a usmála se. Znovu jsem ho objala a popoběhli jsme k našemu bytečku. Zelo se málem přerazil o práh, takže jsme vešli dost vytlemení. "Ať ta věc ze mě sleze!" Otočil se kě mě YoungJae. "Emo, už zase?" ostře jsem se na ní podívala a slezla z jeho nohy. "Kluci, já mám na vás takovou prosbu." "Tak povídej, Sam." vyzval mě YongGuk. "No, já bych potřebovala někoho roztomilýho, aby se mnou sjel domů, protože já sama mamku nepřesvědčím." Zelo se zamyslel a potom jsme se všichni podívali na DaeHyuna. "A to tam nemůže jet HimChan?" zeptal se zoufale. "Potřebuju mámu přemluvit, a ne zabít." HimChan se na mě tázavě podíval. "Promiň, ale ty máš takovej hrubej hlas a i na plakátech vypadáš děsivě." HimChan se uchcechtl a DaeHyunovi se vůbec nechtělo, stejně tak Em. Oba jsem popadla za ruce a vyšli jsme na parkoviště. Bylo šero a nemohla jsem najít auto. "Když tak, tak má stříbrnou barvu." informovala jsem ho a Em se někam vytratila. "Jak ho tady chceš hledat?" jen jsem pokrčila rameny a pokračovala v cestě. "Mám ho." zakřičela Em a my se za ní rozběhli. DaeHyun se rozplekl na kapotě červeného auta a potom spadl na zem. "Seš v pohodě?" Sbírala jsem ho ze země a DaeHyun jen pokýval hlavou. "DaeHyune, ty seš na tom fakt blbě, když už nevidíš ani siluety." a opatrně jsme šli za Em. Otevřela jsem dveře a Em se chtěla posadit vedle mě. "Em, dozadu. Tady bude DaeHyun." Em bez jakéhokoliv protestu si sedla na zadní sedadlo. Když jsme si všichni nastoupili, tak jsem nastartovala a DaeHyun byl bod stresem. Pomali jsme vyjeli z parkoviště. "A co mám říct tvojí mamce?" Přerušil to trapný ticho DaeHyun. "Já nevím, ale musíš se tvářit roztomile. A před tím bych jí raději něco pochválila. Ale hlavně buď milej. Moje budoucnost je v tvých rukách, jasný?" DaeHyun jen s úsměvem přikývl a jeli jsme dál v tichosti. Když jsme dojeli, tak Em vystřelila z auta a utíkala do paneláku. S DaeHyunem jsme se z hluboka nadechli a šli za ní. Byt jsme měli v prvním patře a zaťukala jsem na dveře. Po chvíli někdo odemkl a otevřel dveře. "Ahoj, Jonahu." padla jsem mu kolem krku. "DaeHyune, tohle je můj bratr Jonah. Jonahu, DaeHyun." oba si podali ruce a všechno proběhlo bez komplikací. "Tak jo, pamatuj, usmívat se, roztomilej kukuč a chválit." srovnala jsem mu záhyb na vestě a vešli jsme dovnitř. "Ahoj mami, potřebuju ti něco důležitého říct." a jemně jsem šťouchla do DaeHyuna. "Já na to nemám." pošeptal mi nenápadně. "No mami, my jak jsme byli na tom koncertě, tak....dneska jsem zpívala s klukama a měla jsem úspěch." začala jsem opatrně. "Sam, já bych tě ráda pustila, ale.....kdo se postará o domácnost?" měla jsem pocit, že mě tu chce držet kvůli něčemu jinému. "Maimi, máš tu Jonaha, Petra a...." DaeHyun mě přerušil. "Paní Mahone, my bychom se o Sam postarali a má úžasnej hlas, dnes měla větší úspěch než my, prosím, my jí potřebujem." DaeHyun nahodil zoufalý obličej, takže jestli neklapne tohle, tak už nic. "Tak jo, ale jestli jí jen zkřivíte vláse, tak si mě nepřejte a......tak moment, jakto, že máš obarvené vlasy?" Tak tohle nedopadne dobře. "Neboj, mami, jde to smýt a nemusíš se bát, kluci jsou bezva." ujistila jsem jí. Mamka jen přikývla a odtáhla jsem DaeHyuna do pokoje. Vytáhla jsem ze skříně kufry a začala balit. "Jak to uděláme s autem?" zeptal se DaeHyun. "Tak já brnknu Zelovi." napadlo mě. "Aha, Zelo ti to ještě neřekl....On neumí řídit auto." s DaeHyunem jsme se smáli. "Tak někomu jinýmu." vytáhla jsem mobil a vytočila číslo Zela. "Ahoj, Zelo... Jo, všechno je v pohodě, jen potřebujeme někoho na odvoz.. Co? Ilhoona nikdy... Já myslím jako někoho z B.A.P třeba YongGuka nebo HimChana, to je jedno... Dobře... Dík, ahoj." "Tak co?" zeptal se rychle DaeHyun. "Přijedou HimChan s YongGukem. Zatím půjdem do kuchyně." šli jsme do kuchyně, kde seděla mamka. "Musím ti říct, že dneska jsi byla.....to ani nejde popsat jak si byla skvělá. To je moc slabý." usmála jsem se a cítila, jak mi červeň stoupá do tváří. Vzala jsem dvě skleničky a nalila do nich vodu. Jednu jsem podala DaeHyunovi, kterej se děkovně usmál. "A kdy půjdete, děti?" zeptala se zvědavě mamka. Najednou mi zabrněl mobil a začala jsem nahlas číst zprávu. "Ahoj, Sam, HimChan vybral blbou cestu, takže za půl hodiny jsme u vás. Píšu ze Zelova mobilu, tak se nelekni. Ahoj, YongGuk. No bezva." hlesla jsem. "To si z nás dělají srandu? HimChana taky pustit k volantu." Uchechtli jsme se s DaeHyunem. "Ale furt lepší než Zelo, ne?" s úšklebkem jsem se zeptala. "No, možná i ten Zeloby to zvládl líp, ale s tebou to taky nebyla zlatá jízda." Dala jsem mu jemně pěstí do ramene. "To mělo bolet?" zeptal se s úšklebkem. "Ne, to mělo lehtat." pousmála jsem se a zvonil mi telefon. "Ahoj, děje se něco? A proč si nechal HimChana řídit? Limuzínu, proč jste si rovnou nevzali kamion? To byl sarkasmus. Okay, za pět minut. Ahoj." DaeHyun kývl hlavou. Pět minut jsme tam všichni tři seděli a jen tak si povídali a potom k nám přišel Jonah. "Ségra, můžu jet na hoďku s váma?" S DaeHyunem jsme se na sebe podívali a přikývli. Najednou někdo zaklepal na dveře a my tři jsme šli otevřít. Za dveřmi stáli HimChan s YongGukem, ale YongGuk nebyl v reálu, protože se pořád smál. "HimChane?....On něco bral?" HimChan přikývl a zasmál se. "Jo, tohle je Jonah, můj bratr. Tohle je HimChan a YongGuk." podali si ruce a já si vzala do ruky kufry a DaeHyun mi jeden vzal. Šli jsme k limuzíně a nasedli dovnitř. "Ahoj." řekl s úsměvem Zelo. "On taky něco bral?" ukázala jsem prstem na Zela a HimChan zakroutil hlavou. "Kdo je to?" zeptal se Zelo, když jsme vyjížděli. "To je můj bratr Jonah. Jonahu, Zelo." oba se usmáli a zamávali si dlaní, takže ještě JongUp a YoungJae a bude to snad v pohodě. "Jo, Ilhoon se po tobě ptal." řekl HimChan a mě se rozbušilo srdce. "Co chtěl?" zeptala jsem se zvědavě. "Že si prej musíte ještě něco vyřídit a bude na tebe čekat před naším bytem." Jen jsem protočila oči v sloup a už jsme byli na místě. Vzala jsem si kufry a Zelo jen dodal, že mi je veme. Šli jsme do jejich bytu a před dveřma čekal Ihoon a pořád se pitomě culil. "Ahoj, Sam, už jsem ani nedoufal, že se tu ukážeš." Kluci šli dovnitř až na Zela. "Zelo, nemusíš se bát." ujistila jsem ho a Zelo zmizel ve dveřích. "Co chceš, Ilhoone?" zeptala jsem se lhostejně. "Ale notak, nebuď hned protivná, kotě." "Nechceš jít ke mě?" a nahodil slizký úsměv. "Zapomeň." Chtěla jsem odejít, ale on mě chytil za ruku a přitáhl mě k sobě. "Tak já ti dám na výběr. Zaprvý, můžeš se dál kamarádíčkovat se Zelem a schytá to on. Zadruhý to samý, ale schytáš to ty. A nebo za třetí můžeš jít zamnou do pokoje a nikomu se nic nestane. Ale tvojí tvářičku bych zničil nerad." Myslí to opravdu vážně? Možná bych si vybrala tu druhou možnost, ale ty dvě nikdy. "Pochybuju, že by si Zelovi ublížil." "Myslíš? Je to šest na sedm, když nepočítám tebe, ale můžeš si vybrat dvojku a nebo si ještě můžeš vybrat to, že ho pošleš do háje a nikdo to neschytá." No tak možná si vyberu tu dvojku. "Můžu ti říct rovnou, že trojku ani čtyřku si nevyberu." založila jsem si ruce na hrudi. "Tak dobře. Buď zničíme tvářičku Zelovi a nebo tobě, ale tvojí by byla věčná škoda." a podepřel mi bradu prstem. "Myslíš, že bych dokázala ublížit Zelovi? To ať jsem rači já." sklopila jsem hlavu dolů. "Dobře, tak se zatím měj, kočičko." zdůraznil a konečně vypadl. Chvíli jsem se zamyslela a z myšlení mě vytrhl Zelo. "Seš v pohodě?" zeptal se starostlivě. Kývla jsem a omylem mi stekly slzy po tváři. Rychle jsem Zela objala. "Ne." pošeptala jsem mu a položila si hlavu na jeho rameno. "Ilhoon?" Jen jsem přikývla a Zelo mě jednou rukou hladil po zádech. "A řekneš mi co chtěl?" v tuhle chvíli jsem se oddálila, abych mu to řekla. Z hluboka jsem se nadechla a začala. "No, on říkal, že...že mi dá čtyři návrhy. První, že se můžeme dál kamarádíčkovat a ty to schytáš. Druhá to samý, ale schytám to já. Třetí, že se spolu vyspíme a nechá nás bejt a nebo čtvrtej....že tě mám poslat do háje a všechny nechá." Zelo se na mě tázavě podíval. "A ty sis vybrala ten třetí?" Jen jsem zamlela hlavou a podívala se do země. "Tak ten první?" znovu jsem zamlela hlavou a Zelovi to už nejspíš došlo. "Nechceš mi říct, že sis vybrala ten druhej, že ne?" Přistoupila jsem k němu blíž a dala mu ruku na rameno. "Promiň, Zelo." Šeptla jsem, šla za klukama a Zelo zůstal venku. "Co se stalo? Máš červený oči." řekl HimChan a já nad tím mávla rukou. "To přece nemůžeš myslet vážně?" zoufale vešel Zelo a šel přímo ke mě a kluci se na nás jen dívali. "A co jsem podle tebe mohla dělat? Vyspat se s ním? Nebo tě poslat do háje?" Podívala jsem se začervenalýma očima. "No tak to sice ne, ale mohla si mu říct, ať zmlátí mě." "To myslíš vážně? Myslíš, že bych dokázala Ilhoonovi říct, ať zmlátí tebe a to jen kvůli mě?" "Řekne mi někdo co se tu děje?" díval se na nás nechápavě YoungJae. "Neruš, chci vědět, jak to dopadne." řekl bez mrknutí YongGuk. "To je mezi Sam, mnou a Ilhoonem." odsekl a vrátil pohled ke mě. "Zelo, já ti to řeknu na rovinu. Mám tě ráda a nechci, aby ti ten magor ublížil a nedej bože, abych tě kvůli němu poslala do háje." Zelo mi zvedl hlavu a podíval se mi do očí. "Sam, já tě mám taky rád, a já zase nechci, aby se stalo něco tobě, takže to půjdu s ním vyřešit." Zelo mi dal pusu na čelo a odešel. Všichni měli upřený oči na mě. "Ilhoon po tobě chtěl, aby ses s ním vyspala?" zeptal se tragicky JongUp. "Jo. A jestli se Zelovi něco stane, tak to nepřežiju." sedla jsem si vedle YoungJae a YongGuka. "Neboj, Zelo mu dá nakládačku." pohladil mě po zádech YongGuk. "Nějak Zelovi věříš, co když ho ten debil zmlátí?" shrbila jsem záda a opřela si lokty o stehna. Osm minut jsme seděli v tichosti . "Hele, kluci, je tam dlouho. Jdu se podívat, jestli mu nic není." zvedla jsem se a HimChan se zvedl ze židle. "Půjdu s tebou." řekl, chytil mě za ruku a šli jsme ke studiu BTOB. Cestou jsme viděli pár krvavých kapiček na zemi a utíkali jsme ke dveřím. Neváhala jsem ani chvíli a vpadla dovnitř i s HimChanem. "Ahh, naše Sam přišla." řekl odporným hlasem. "Ta krev na chodbě je doufám tvoje?" zeptala jsem se ho nejistě. "Vidíš na mě něco? Samozřejmně, že to není moje krev." Tak tohle mi už došlo. "A budeš tady stát jako debil, nebo řekneš čí je?" "No koho bys asi řekla?" odstoupil od černého gauče, kde ležel Zelo s pomláceným obličejem. Rychle jsem přistoupila k Zelovi, který měl zakrvácené ruce, nos, rty a pomlácený obličej. Chytla jsem ho za ruku stekla mi slza po tváři. Zelo k sobě pevně stiskl víčka a oči otevřel. "Když ti říkám, ať sem nechodíš, ne ty sem půjdeš. Já tě nechápu." Zelo se uchechtl a pevně mi stiskl ruku a oční víčka. "Bolí tě něco?" Zelo se jen podíval na břicho a já pustila jeho ruku. Pomali jsem přiložila ruce k jeho lemu u trička a opatrně jsem mu ho vyhrnula nahoru a potom si stoupla k Ilhoonovi. "To nemyslíš vážně? Kdyby jenom modřiny, ale krev i na břichu? To si vážně přehnal." Ilhoon ke mě přistoupil blíž. "Ještě máš na výběr dvě možnosti a rád bych tu třetí." "Tak hele, zaprvý, já se s tebou nevyspím a zadruhý, teď už nikoho mlátit nebudeš." Otočila jsem se a on mě chytil za ruku a já se jen otočila a vyškubla jsem se mu. "Dokud budeš se Zelem, někdo za to platit musí." Napřáhla jsem se a dala mu prostě facku a spustila se mu krev ze rtu. Šla jsem k Zelovi a u něho seděl jeden z těch debilů. "Dones mokrej ručník." Zvedl se a šel do koupelny. Klekla jsem si vedle Zela a chytil mě za ruku. "Ty seš trdlo, viď?" oba jsme se usmáli a vracel se ten kluk s mokrým ručníkem. Převzala jsem si ho od něj a opatrně jsem Zelovi čistila rty a nos. Občas s sebou cukl a já se omluvila a občas taky zasyčel nebo mi stiskl ruku. "Dobrý?" Zelo k sobě pevně tiskl víčka a přikývl. "Teď si prosím přidrž triko, očistím ti i hruď." Zelo bez jakých koliv protestů vytáhl tričko nahoru. Potom jsem mu ručníkem opatrně očistila hruď z toho největšího. Popravdě? Trochu jsem brečela, když vím, že ho to bolelo. "Nebreč, když se usmíváš, sluší ti to víc." a pohladil mě po tváři. Na chvíli jsem se dokázala usmívat, ale dlouho to nebylo, když jsem viděla, jak si Zelo mačká lem trička. "Kde tě to bolí?" I když pochybuju, že ho bolelo jen něco. "Nejvíc tady." a sáhnul si na žebra, kde měl pěknou modřinu. "Zelo, nerada ti to říkám, ale na tohle potřebuješ doktora a ne malířku." Zelo se na mě prosebně podíval. "Ne, prosím. Doktora ne. Uvidíš, bude to v pohodě. Žádná zlomená žebra, jen modřiny." Stoupla jsem si a otočila se směrem k Ilhoonovi. "Vidíš co děláš? Vždyť ten kluk věří, že je jen zmodřicovanej. To není normální a můžeš za to jen ty." a zase jsem si klekla k Zelovi. "Moc dramatizuješ." mávl nad tím rukou. "Tak hele, ten kluk je zmlácenej jen kvůli mě, ale víc kvůli tobě a ty mi řekneš, že dramatizuju? Nezlob se na mě Ilhoone, ale seš normální debil a začínáš to čím dál víc přehánět." Pořád jsem klečela u Zela a nedělala jsem si starosti s tím idiotem. "Moc dobře víš, že když mě políbíš, alespoň dvakrá, tak se už nikomu nic nestane." Tohle bylo vydírání, ale když to neudělám, tak pořád bude Zela mlátit a já nechci, aby jeho krásný obličej trpěl. Tak jsem sebrala všechnu odvahu a stoupla jsem si, ale Zelo mě chytil za zápěstí. "Nedělej to." řekl zoufale a sklonila jsem se k němu. "Víš, že když ho nepolíbím, tak tě bude pořád mlátit." chvíli jsem se na něj podívala. "Promiň, Zelo." dala jsem mu pusu na tvář a stoupla si k Ihoonovi. "Sam, chraň tě bůh." podíval se na mě výhružně HimChan. "A co jinýho mám podle tebe dělat?" zeptala jsem se a HimChan se chvíli zamyslel a potom pokrčil rameny. "Tak vidíš." podívala jsem se na Ilhoona a HimChan zavřel oči. Pomali jsem se svými rty blížila k těm jeho a když se dotkli, tak jsem ho bez zájmu dvakrát políbila. "Spokojenej?" lhostejně jsem se zeptala a Ilhoon kývl hlavou. Šla jsem k Zelovi a znovu jsem se omluvila a objala ho. "Můžeme jít?" Zelo už se dostával do sedu, ale já ho stlačila do leže. "HimChane, podepři ho, prosím." HimChan ke mě přispěchal a podepřel ho za rameno. Opatrně jsem ho vzala do náruče a byl nějak moc lehkej, na to, že je to kluk a je stejně starej. "Krásně líbáš." poznamenal, když jsme byli na odchodu a já nad tím prokroutila oči. HimChan zavřel dveře a na chodbě jsme potkali DaeHyuna. "No kde jste? Co se mu stalo?" ukázal na Zela. "No co myslíš. Zmlátil ho a potřebuje doktora." informovala jsem ho. "Ilhoon?" zeptal se s potěšením v hlase. "Kdo by si asi řekl?" zeptala jsem se ho a šla se Zelem dovnitř. "Co se stalo?" Vystřelil YongGuk a šel k Zelovi. Opatrně jsem ho položila. "Ilhoon ho zmlátil a já....." "Ho musela políbit." řekl za mě HimChan. "Takže si toho važte!" řekla jsem a JongUp s YoungJaem se na mě divně dívali. "A nestrkala jsi mu tam doufám jazyk?" zeptali se zvědavě YoungJae s JongUpem. "Kluci, já jsem vůbec ráda, že jsem ho nemusela líbat o vteřinu dýl, takže zkuste hádat." "Doktor tu bude za chvilku." vlítl DaeHyun do dveří. "A jak líbal? Byl dobrej, šptnej? Povídej." hrnul se do toho YongGuk. "Jak to s tím souvisí? Můžuti říct, že tobylo dost hnusný." ujistila jsem ho. "Tohle téma moc neuklidňuje." řekl chraplavým hlasem Zelo a já přikývla hlavou. Jonah se zvedl a šel ke mě. "Já už budu muset jít, nějaký problémy v práci." objali jsme se a se Zelem si stiskli ruku. "Tak čau." odpověděli jsme na pozdrav a odešel. Někdo zaťukal na dveře a JongUp šel otevřít. "Tak kde máme maroda?" Zeptal se pobaveně doktor. "Leží támhle." kývl k nám hlavou JpongUp. "Vypadá v pořádku." Doktor nepozná nemocnýho člověka? "Promiňte, ale vy takhle poznáte, když někomu něco je?" zeptala jsem se nevěřícně. "Dobře, tak jděte ven, ať ho můžu vyšetřit." sykl a my vyšli ven. Opřeli jsme se o zeď a nikdo nic neříkal, dokud nepřišel doktor. "Tak co?" Zeptal se YoungJae. "No břicho je na tom dost blbě. Nejradši bych ho převezl do nemocnice." "Počkejte, a nemůžete mu to jen zafixovat? My by sme na něj dávali pozor." snažila jsem se ho ukecat. "Bylo by to možné, když by celé dva týdny jen ležel a žádný pohyb. Nejlepší by bylo, zrušit všechny koncerty a zůstat dva týdny tady. A ještě jen...kdo ho zbil?" zeptal se. "Jung Ilhoon." odsekl YongGuk. "Chci se zeptat, jestli bude mít trvalé následky a jestli je při vědomí?" zeptala jsem se starostlivě. "Při vědomí je, a pravděpodobnost na následky je tak třicet procent." oddychla jsem si a já s YongGukem jsme šli dovnitř. Zelo se na mě podíval a usmíval se. "Jak ti je?" starostlivě jsem se zeptala. "Je mi fajn." ujistil mě. "No chlapče...ještě ti musím obvázat žebra. Dlouho se nebu..." doktora jsem přerušila. "Já mu to pozdějc řenu." Raději, protože Zelo je na tanci úplně závislý. Kývl hlavou a z koufru vyndal nůžky s obvazem. "Já tohle nosit nebudu." protestoval Zelo. "Zelo, klid. Jestli tohle nebudeš nosit, tak nebudeš moct tancovat." Zelo k sobě tiskl víčka a slabě přikývl hlavou. "A zůstaneš tu se mnou?" zeptal se, když jsem se zvedala. S malým úsměvem jsem přikývla a znovu si klekla. Zelo mi tiskl silně ruku a ani se mu nedivím. Doktor rozmotal kousek obvazu a přiložil mu ho na žebra. Zelo s sebou trochu škubnul, tak jsem ho hladila po vlasech a po čele. Občas si prohnul v zádech a já se ho snažila uklidnit. Můžu říct, že ten doktor se k němu zrovna dvakrát mírumilovně nechoval. "Můžete aspoň být ohleduplný? Mě to bolí, jestli jste si nevšiml." sykl Zelo. "No tak, to bude dobrý. Za chvíli to přejde." Utiševala jsem ho a Zelo měl dokonce i slzy v očích. Měla jsem chuť nakráčet za Ilhoonem a dát mu jednu přes hubu, ale prvně počkám, až Zelo bude mít po bolesti. "Ssss...to bolí." Zelovi steklo pár slz po tvářích, tak jsem mu je jemně setřela. "Tak...už je to hotový. Tak nashledanou." ani jeden z nás nepozdravil a odešel. "Nevadí, že tu chvíli budeš s klukama sám?" zeptala jsem se Zela. "Proč? A ještě něco si mi chtěla říct." Tak teď se z toho asi nevykroutím. "Jdu si něco s Ilhoonem vyřešit a řeknu ti to zachvíli." "Počkej! YongGuku, pojď sem." YongGuk se zvedl ze židle a šel k nám. "Sam chce jít za Ilhoonem a ty tam půjdeš s ní. A jestli bude chtít Sam políbit, nebo ublížit, tak mu prostě jednu vrazíš, jasný?" YongGuk přikývl a šli jsme za těma idiotama. Hele, nemusíš tam jít semnou, jestli nechceš." a doufala, že to obrátí. "Tak to ne holčičko. Zelo řekl a já ho poslechnu, nebudu potom poslouchat, jakej jsem nezodpovědnej." Řekl s vážným obličejem, ale dlouho mu to nevydrželo. "Díky, ale co, když ti ublíží?" starostlivě jsem se zeptala. "To si zkusí jen jednou a i stou jeho partičkou poletí dolů." Tahle představa se mi víc než zamlouvala, ale potom bych musela bejt předskokan já. YongGuk zaťukal a otevřel Peniel. "Ilhoone, máš tu Sam a...HimChana? YoungJae? JongUpa? DaeHyuna? Ne, YongGuka." Peniel odstoupil od dveří a my vešli dovnitř. "Ahhh...Kráska a Yong." řekl potěšeně. "No já se ani nestíhám divit. Prvně Zelo, pak HimChan a teď YongGuk. A kdo bude další?" zeptal se s tím nejodpornějším úsměvem. "Tak zaprvý, já se Zelem, HimChanem ani YongGukem nechodím. A zadruhý, Zelo nemá dost síly na to, aby se vůbec posadil." Ilhoon se ke mě přiblížil a Bang už se napřahoval, že mu dá facku. "Bangu, to je v pohodě. Proč by si mlátil někoho, kdo se ani neubrání před holkou." dala jsem mu ruku dolů. "Já myslím, že už jsem jednu holku zmlátil, ne?" Tak to jsem měla na mále, abych ho nezmlátila víc, než on Zela. "Takhle mýho kamaráda urážet nebudeš. Já si myslím, že je dost odvážnej, když se postaví sám proti sedmi klukům. A aspoň se nepředvádí jako ty." Ilhoon mě chytil za ruku a Bang mu dal facku, ale on ho praštil pěstí do nosu a otíral si krev, která mu tekla ke rtům. Už měl napřáhnuto znovu, ale zastavila jsem ho. "Tak dost! Nebudete se tu mlátit kvůli Zelovi a mě. Pořád by ste si to vraceli a byli by jste umlácení. A Ilhoone, ty buď rád, že nedostaneš z každý strany jednu." To fakt může bejt rád, moc mi do toho nescházelo. "Ty a dát mi facku? To bych chtěl vidět." odfrknul si Ilhoon. "Tak se pořádně dívej." a z kažý strany mu jedna přistála. "Jestli jsi to neviděl, tak to můžu s radostí zopakovat." sykla jsem a s Bangem jsme odešli. "Moc mě to mrzí, Bangu." a opatrně jsem mu sáhla na nos. "To nevadí." mávl nad tím rukou a já ho táhla za klukama a co nevidím? Zelo jak tancuje. "Ty už asi nikdy tancovat nechceš, co?" Zelo se na mě usmál jako andílek. "Koukej si lehnout!" "Ne." "Já ti říkám lehni si!" "Eem, Ne!" "Lehni si!" "Ne." "Koukej zalehnout." zvýšila jsem hlas a Zelo si opatrně lehl na gauč. "Jak jste dopadli?" zeptal se DaeHyun. "Ilhoon si hraje na tvrďáka." řekla jsem a šla do koupoelny namočit hadrový kapesník. "Poď sem." vybídla jsem ho, ale on utíkal do ložnice a já za ním. YongGuk zakopl o postel , kde spal HimChan. "Co zase je?" řekl rozespale. "Musíš si lehnout zrovna na HimChana? Vždyť postelí je tu dost a mohl sis lehnout vedle, aly ty neee, ty si musíš lehnout zrovna na HimChana, viď?" a založila jsem si ruce na prsa. "Asi mu to tak nevadí, vždyť znova usnul." bránil se Bang. Blížila jsem se k němu s napřáhlou rukou, zvedla jsem ho a potom jsem ho chytla za límec koženě vesty a vedla ho ke klukům. Na podlaze mu to podjelo a já si klekla obkročmo nad jeho pas. YongGuk se přestal hýbat a hlavu si položil na zem. Kluci se na nás dívali, jak debilové a já Bangovi otírala krev. Slezla jsem z něj a Bang se zvedl. "No vidíš, stál ten povyk zato?" zeptala jsem se. "Jo." kývl hlavou se zavřenýma očima. "Na, to si nech na památku." a hodila jsem po Bangovi kapesník, který mu přistál na hlavě. Bang šel opatrně dozadu a svalil se na YoungJae. "Tobě nastačí, že ses válel po HimChanovi, to musíš i po YoungJaeovi?" YongGuk jen přikývl a ještě se o YoungJae opřel. Nechápavě jsem nad nima zakroutila hlavou a podívala se na spokojěně oddychujícího Zela. "Kluci? A Sam...Neoslavíme náhodou první Samin úspěch na podiu? Dotaz...kolik ti je?" zeptal se zbrkle JongUp. "Je mi osmnáct, proč?" "Tak to si se Zelem můžete plácnout. A teď se de pařit." poznamenal a šel k lednici, ze které vyndal dvě vodky, tři vína, jednu whisky a zelenou. "Hele lidi, máme to přesně. Každej si veme jednu sklenici a první samozřejmně Sam. Vyber si kteroukoliv." a ukázal na flašky plný alkoholu. Whisky mě lákala, ale s mojí zkušeností jsem si raději vzala vodku. Když jsem omylelm cinkla flaškou o tu druhou, tak hned přiběhl HimChan. "Něco se slaví?" JongUp přikývl hlavou a HimChan se posadil na volnou židli. Vzala jsem kelímek a nalila trochu do kelímku a šla s ním za spokojeně oddychujícím Zelem. "Zelo? Vstávej." pošeptala jsem mu a pohladila ho po zádech. Jemně s sebou škubl a hned se pousmál. "Jak ti je?" zeptala jsem se starostlivě. "Je to o hodně lepší." ujistil mě. Oba jsme měli úsměvy na tváři a podala jsem Zelovi kelímek s průhlednou tekutinou. Děkovně se usmál a jediný co si ještě pamatuju je, že jsme to do sebe lili celkem dost. Ráno nás probudilo hlasité ťukání na dveře. "Teda, tady to žilo." tenhle otravný hlas jsem poznala všude. Protřela jsem si oči a začala mě bolet hlava. Rozhlídla jsem se po ložnici, leželi jsme v ložnici...teda aspoň většina a vedle mě byl přitisknutý YongGuk a měl ruku kolem mého pasu. To snad ne? Prosím ať to není pravda, ať neležím vedle něho bez oblečení, prosím. Byli jsme na sebe natisknutí tak, že mezi náma nebyl ani kousek volného místa. Podívala jsem se pod peřinu a měla jsem na sobě tričko ze včerejška a spodní prádlo, YongGuk měl na sobě jen boxerky. Co když jsme se líbali, nebo i hůř? "Bangu, vstávej." a jemně jsem ho pohladila po vlasech. Bang si protřel oči a pomali si protíral oči a ostatní se taky probouzeli. "Ahoj." řekl rozespale. "Ahoj, nevíš co tu dělám vedle tebe?" zeptala jsem se ho. "Doufám, že jsme spolu nespali?" zeptal se. "Ne to ne, ale jenom přece něco bylo. Ale za tonikdo nemůže, dost jsme pili." YongGuk se podíval pod peřinu a oddychl si. "Ještě, že." a položil si hlavu na polštář. "To nemyslíš vážně? Vždyť jsme se mohli líbat." "Jak si řekla, nikdo za to nemůže, bylo to jen na jednu noc a co se stalo stalo se." kývla jsem a někdo otevřel dveře od pokoje a Bang mě pořád držel kolem pasu a znovu jsme usínali. "Tady si to někdo pořádně užil." řekl Ilhoon. Oba jsme s sebou ucukli, když vešel a dalo by se říct, že ostatní taky. Rychle jsme vylítli z postele a začali se oblíkat do toho, co jsme měli na zemi. "Teda Bangu, to jsem o tobě nevěděl." překvapeně se na nás Ilhoon díval.