My Love Story ✔

30. díl

Další den ráno jsme začali s tréninkem. Nebylo to moc lehký, jelikož jsme museli tančit bez snídaně, protože Sugar v noci vyžral celou lednici. Teda...dobře, jediný, co tam zbylo byla zelenina. A tu kluci jíst odmítali. Takže...vážně super.

"Kluci, já mám děsnej hlad. Něco si objednáme." zakňučel Rap Monster.

"To beru. Jsem hladovej." řekl vyčerpaně Suga.

"A kdo nám podle tebe vyžral lednici?" zeptal se ho V.

"Umm...Hobi." řekl lhostejně Suga.

"Cože?! Já ti dám Hobiho, až ti bude špatně ty skrčku jeden....hnusnej bílej." vypískl Hobi a skočil na něj.

"Kdo je u tebe hnusnej bílej skrček?" zeptal se ho nevěřícně Suga a pak se tam začali prát ručičkama.

Namjin se líbali. VKook nemít to samé, Suga a Hobi byli v sobě...znova a Jimin tancoval svou choreografii. Dával do toho opravdu všechno. Někdy to byly něžné kroky, ale někdy do toho dal i vztek a dokonce i svůdnost.

Pozorovala jsem ho celou dobu. Byl o hodně lepší než já. Ale časem se to taky změní.

"Lidi...menší problém..." přišel za námi Rap Monster.

"Jakej?" zeptal se ho Kook.

"Místo koncertu budeme tančit na soutěži v hip hopu. Budou tam dvě skupiny a plus my. A...nejde z toho vycouvat." řekl Mon.

"A co Sam? To má hned jít před lidi? Napoprvý?" zeptal se ho nevěřícně Hoseok.

"Ale Sam nebude tančit poprvé." připomenul jim Jimin.

"Jo, jestli to náhodou nevíš." dala jsem mu lehký pohlavek.

"Chtěl jsem ti to jen ulehčit." bránil se Hobi.

"Jasně..." řekla jsem a ironicky se ušklíbla.

Po chvíli přišel docela příjemný kluk s pizzou a Rap Monster mu dal peníze. I když jsem měla hlad, moc jsem jíst nechtěla.

"Na, abys měla sílu." podával mi Kook krabici s pizzou.

"Gomawo." usmála jsem se na něj.

"Není zač. Kde ses vůbec naučila korejsky?" zeptal se mě zvědavě.

"Člověek se to prostě naučí, když bydlí s šesti korejci." řekla jsem.

"Aha." kývl hlavou.

Snědla jsem jen tři kousky a byla jsem plná.

"Lidi...dneska už necvičíme. Jsem vyřízenej." řekl Rap Monster a s Jinem se zase začali líbat.

"Kluci...musíte i tady?" zeptal se zoufale Kook.

"Ale zlato...děláš jakobychom nedělali to samé." zasmál se V a hned měl jazyk v Kookově puse.

"Ehh...baví vás to?" zeptal se jich Hobi.

"Jo." řekl V a zase si vyměňoval sliny s Kookem.

***

Šla jsem se osprchovat a když jsem scházela dolů, tak za mnou všichni přiběhli.

"Sam, zvonil ti několikrát mobil." zazubili se na mě a Jin mi podával telefon.

"A to ste museli všichni? Jeden by stačil." zasmála jsem se.

"Ale díky." zakřenila jsem se a podívala se, kdo mi volal.

Kluci šli pořád za mnou, aby slyšeli co a jak. Zavolala jsem zpět na to číslo a po chvíli mi to někdo vzal.

"Sam, pane bože, co tě to zase napadlo?"

"Channie? Co se stalo?" zeptala jsem se ho nechápavě.

"Co se stalo? Ty mě tu necháš samotnýho a ptáš se, co se stalo? Styď se Sam, styď se..." řekl až moc tragicky.

"Co? Hime, víš, že teve bych samotnýho nikdy nenechala, pokud bych nemusela." řekla jsem mu.

"Ale...tak se vrať." řekl smutně.

"Channie, víš, že to nejde." řekla jsem.

"Prosím. Kvůli Zelovi. To už ti na něm nezáleží?" popotáhl.

"Samozřejmě, že ano, ale...nikdo mě nepřemluví." řekla jsem.

"Tak dobře. Ale...zavolej aspoň Zelovi a řekni mu něco hezkého. Teď nás čeká vystoupení a je celej špatnej." řekl ztrápeně.

"Dobře." položila jsem hovor a vytočila Zelovo číslo.

S tím jsme se taky bavili o návratu, ale já trvala na svém. Pak mi řekl něco, co mě dost bodlo u srdce: miluju tě

Nevědala jsem, co říct.

"Sam, řekni něco, prosím." vzlykl.

"Junnie, víš moc dobře, že já tebe taky." pousmála jsem se.

"Ale...proč se k nám teda nevrátíš?" zeptal se nechápavě.

"Ráda bych, ale...víš, že nemůžu. Promiň zlatíčko." řekla jsem a položila to.

Hned mi po tvářích stékaly slzy.

"Sam, ne ne ne...neplakej. Já vím, že to bolí, hodně bolí, ale nebudeš kvůli tomu plakat, ne?" přitáhl si mě Rap Monster k sobě a objal mě.

"Je to těžký..." špitla jsem.

Zabořila jsem mu obličej do hrudi a omotala mu ruce kolem pasu.

"To bude dobrý...vážně Choie miluješ?" zeptal se mě.

"J-já...jo." řekla jsem.

"Sam....HimChan má pravdu. Měla by ses vrátit." řekl Jimin.

"Není to tak lehký, jak se zdá." řekla jsem.

"Jak to není lehký?" zeptal se nechápavě.

Podívala jsem se na kluky, kteří byli zvědaví. Odtáhla jsem Mona do pokoje a sedli jsme si na mou postel.

"Tak...povídej." vyzval mě.

"No...ono...nemiluju jen JunHonga." řekla jsem váhavě.

"Takže...dva?" zeptal se mě a já kývla.

"Koho?" zeptal se mě zvědavě.

"Není to naštěstí nikdo z vás, ale....je to...."

Annyeong! :)

Tak, co říkáte na užasné zakončení? Je mi jasný, že takhle jsem si od někoho vysloužila jednorázovou letenku do rakve 0:)

Nevím, jak to teď budu stíhat, takže budou možná o něco kratší díly. Ale berte to optimisticky...pořád budou nějaké díly :)

takže...votujte a komentujte, gomawo :)

Saranghae :*