My Love Story ✔

17. Díl - autonehoda

Pomalu jsem otevřel oči. Ucítila jsem bolest na své noze. Měla jsem jí poraněnou a pak jsem měla pořezanou ruku. Najednou jsem ucítila, jak něco smrdí. Byl to benzín a oheň. Nohu jsem měla pod hromadou šrotu.. Snažila jsem se jí nějak vytáhnout, ale každý pohyb mě stál říznutí nebo rýpanec. Nakonec jsem nohu vytáhla a podívala se kolem sebe. Nejméně poranění byli HimChan a JongUp. "HimChan..." lehce jsem s ním zatřásla...nic. "Hime." po tváři mi stekla slza. "Uhh...c-co se stalo?" pomalu otevřel oči. "Já...nevím....potřebujeme se odtud dostat." řekla jsem. "A to hned!" dodala jsem. "Máš pravdu." řekl a vstal. Šel za JongUpem, aby ho probral. Šla jsem k YoungJaeovi a a snažila jsem se ho probrat, ale nakonec ho probudil HimChan s Upem. Up rozbil okno, protože dveře se sekly. Him a já jsme Jae vytáhli ven a pak jsme se vrátili pro ostatní. JongUp vytáhl DaeHyuna a pak kluci šli pro Gukkieho. Já se rozhlížela kolem sebe, abych našla Zela. Pomalu už jsem nemohla dýchat, protože byl všude oheň a já se rozkašlala. Dala jsem si přes pusu šátek a pak jsem uviděla HimChana, jak na mě volá. Šla jsem za ním a pak jsem uviděla Zela. Byl z poloviny zavalený šrotem a byl hrozně pořezaný. Byl na tom nejhůře z nás. "Pane bože." zakryla jsem si pusu v údivu a málem jsem se složila. "Upe , vezmi Sam ven, postarejte se o ostatní, zavolejte záchranku." zakašlal HimChan. "Chci ti pomoct." řekla jsem. "Sam...potřebuješ na vzduch." řekl HimChan. "Nechci od něj odejít." řekla jsem. "Sam...všechno bude v pořádku slibuju, že ano. Nic se mu nestane." řekl HimChan. JongUp mě násilím vytáhl ven z auta a já se tam chtěla vrátit, ale JongUp mě zastavil. "Sam....nechoď tam...prosím. Zůstaň tady." zezadu mě chytil kolem pasu. Cukala jsem se a nakonec jsem to vzdala. Byla jsem naštvaná a po tvářích mi stékaly slzy. "Proč Zelo?...Proč ne já?" nechápavě jsem mlela hlavou. "Sam...takhle nemluv. Taky mi to je líto, ale....určitě se z toho dostane. Musí." řekl mi JongUp a přitiskl si mě víc k sobě. Omotala jsem mu ruce kolem pasu a vzlykala mu do hrudi. "Už tam jsou hrozně dlouho." řekla jsem. "Půjdu tam....Ty zůstaneš tady! Nechci, aby se stalo něco i tobě, jasné?" řekl výhružně. "A-ale..."

"Sam!" přísně se na mě podíval. "Tak dobře." řekla jsem smutně. "Slibuju, že všechno bude v pořádku." řekl a políbil mě na čelo. Ani nevím kdy, ale Jae zavolal záchranku, která tu ještě nebyla. Po dlouhé době nevyšel z auta jak JongUp tak ani HimChan. Vykašlala jsem se na to a rozběhla jsem se k tomu autu. Okénkem jsem se dostala dovnitř a uviděla jsem HimChana v bezvědomí, to samé JongUp a Zelo...ten na tom byl ještě hůř. Dokonce měli i popáleniny...ale nebylo to nijak hrozné. Vytáhla jsem prvně Zela, pak HimChana a nakonec JongUpa, se kterým jsem měla menší problém. HimChan se pomalu probíral a Up taky, ale ostatní pořád nic. Nebyla jsem si jistá, jestli je Zelo pořád... Sáhla jsem mu na levé zápěstí a puls skoro vůbec neměl. Nevěděla jsem, co mám dělat. Najednou se mi zatmělo před očima a nejspíš jsem omdlela či co. 

***

Probudila jsem se nejspíš v nemocnici. Vím, že mě někam vezli, ale nevěděla jsem kam. Ani jsem se sama nemohla pořádně nadechnout a byla jsem připojená na různé přístroje. Hlas doktorů jsem neslyšela zrovna nejlépe. Odvezli mě někam na sál a pak mi píchli injekci. Začalo se mi dělat špatně od žaludku a pak jsem usnula. 

***

Pomalu jsem otevřela oči a zvykala si na ostré světlo, které sem pronikalo díky velkému oknu. "Sam...díky bohu, že jsi vzhůru." vydechl YoungJae a pohladil mě po ruce. "Ráda tě vidím." usmála jsem se na něj. "Ale....za lepších podmínek by neuškodilo." řekl s úsměvem. "Asi máš pravdu." pousmála jsem se. "Počkat...co ostatní? Jak na tom jsou? Co se stalo Zelovi?" chrlila jsem na něj jednu otázku za druhou. "Klid, prosím tě...všechno ti vysvětlím." řekl a sedl si na postel. "Takže....Co ostatní? Všichni přežili. Zadruhé....Jak na tom jsou? Jak kdo, někdo je na tom hůř a někdo zase líp. A zatřetí....Co se stalo Zelovi?...." zadrhl se. "Jaei, prosím...chci to vědět." řekla jsem. "Víš....neměl bych ti to říkat, ale.....nechci ti lhát....Zelo je....doktoři ani neví jestli.....jestli vůbec má nějakou šanci na přežití, protože.....ztratil hodně krve a...." po tváři mu stekla slza. "Vlastně žije jen díky nějakým přístrojům." řekl a rozbrečel se. Já na tom nebyla o nic líp a taky jsem začala brečet. "Prosím neplakej." řekl a pohladil mě po ruce. "Ty máš co říkat." vzlykla jsem a obličej zabořila do jeho ramene. "Má....má aspoň šanci, že....by zase byl....aspoň trochu v pořádku?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem. "Já....nevím Sam." řekl a chvíli se zamyslel. "Jaei, ty to víš, že jo?" zeptala jsem se ho. "Sam, já...prostě jen mysli, že všechno bude zase v pořádku." řekl mi a sevřel mě v objetí. Chtěla jsem se bránit, ale neměla jsem na to ani náladu a ani sílu. "A....kromě tebe....je někdo....při smyslech?" zeptala jsem se ho zvědavě. "Jo...ještě JongUp a Dae." řekl. "Aspoň někdo je v pořádku." oddychla jsem si. "A....YongGuk?" zeptala jsem se ho. "No....řeknu to takhle....není to tak hrozný jako se Zelem, ale....taky je na tom kurevsky blbě." řekl naštvaně a pak se zase rozbrečel. "Sam....já už prostě nevím co mám dělat. Chci, aby byli v pořádku. Abych já byl v pořádku. Abys ty byla v pořádku. Pomoz mi." v jeho hlase byla slyšet zoufalost. "Já....pomohla bych ti ráda, ale....v téhle situaci musíme...musíme jen věřit." povzdychla jsem si a objala ho. "SAM! Ty jsi vzhůru..." vykřikl s radostí DaeHyun a taky mě objal. "Jo, jsem." řekla jsem a objetí mu opětovala. "Jsem rád, že aspoň ty jsi v pořádku." řekl smutně a políbil mě na tvář. "Jo, aspoň někdo." povzdychla jsem si. "Trápí tě Zelo, že?" zeptal se mě smutně Up. "Jo." pokývala jsem hlavou. "Neboj. Bude to v pořádku." řekl a stiskl mi povzbudivě ruku. "Snad." řekla jsem. "Ne ne, žádný snad. BUDE to v pořádku." řekl Dae. "Má pravdu. Bude to všechno jako dřív." řekl Up. Jae pak někam odešel. 

***

"Lidi, HimChan se probral." vrazil do pokoje Jae. "Super." usmála jsem se. Up vůbec nevnímal, protože usnul a Dae měl bradu někde metr dole. "Jo, je to tak. Kim HimChan se probral." potvrdil nám Jae. "Ale....nemohl se probudit aspoň Zelo...toho bych chtěl vidět víc než HimChana." řekl Dae a po tváři mu stekla slza. "Dae....neplakej prosím....nechci tě vidět takhle." řekl mu Jae a setřel mu slzu. "Chci ho znovu vidět. Jeho čokoládové oči, jeho oslnivý úsměv, jeho ruce, jeho nohy, jeho tělo....chci ho vidět..." rozbrečel se Dae. "Hyung, neplakej....vše bude dobré." hladil po vlasech Jae. "Co se děje?" protáhl se Up a přitom mu křuplo v páteři. "Kim se probral." řekl Jae. "Dobře....aspoň nějaká dobrá zpráva." řekl Up smutně. "Kluci...já si jdu lehnout. Jsem unavená." řekla jsem jim. "Dobře. Tak sladké sny." řekl Jae a políbil mě na čelo. Zakryla jsem se celá peřinou a skoro hned jsem usnula. 

Zdál se mi vážně hnusný sen. Probudila jsem se s křikem. Dae se tak lekl, až sletěl z postele. "Au...to bylo moje ucho." řekl Dae. 'No nepovídej. A já myslela, že Ježíšovo.' pomyslela jsem si. "Promiň." řekla jsem unaveně. "Děje se něco. Poznám to na tobě." řekl s jistotou. "Jo, ale jen noční můra. Nic to nebylo." řekla jsem. "No...tak dobře." řekl nejistě a pak jsem si znovu lehla. Nemohla jsem zavřít oči. Měla jsem strach. Strach, že uvidím to samé co teď. 

Zdravím lidičky :)

Po čtyř dnech je tu nový díl, a zrak vás neklame :)

Nevím, jestli Zelo bude dál žít, takže....snad se nebudete zlobit, kdyby se mu náhodou něco 'stalo'. I když bych vám to.....ale jo, možná bych vám to i udělala. Nechte se překvapit ;)

Votujte a komentujte prosím :)

SARANGHAE :*