My Love Story ✔

Díl - 10.

"Ani nevím." protřel si oči a rozhlídl se po pokoji. Ostatní se pomali probouzeli a YoungJae se Em trochu lekl. "Ach bože. Proč spí u mě?" ukázal prstem na Em. "To víš, chce mít celoživotní památku." stoupla jsem si, ale Zelovi ruce mě strhly zpět do postele. "Nikam nechoď. Chci abys tu byla se mnou." zaškemral a já se uvelebila na Zelově hrudi. "Tak jo." Zelo si položil ruce na moje břicho a já ty svoje na Zelovi ruce. Em se pomali probouzela a dívala na nás, jak na debili. "Počkej...Ty chodíš s HimChanem a Zelem ani jednomuto nevadí?" nechápavě se na nás podívala. "Ne, včera jsme hráli flašku a s Channiem nechodím." Em vylezla z postele a odebrala se do svého pokoje. Někdo zvonil u dveří a mamka šla otevřít. "Dobrý den. Je tu Sam?" zeptal se dívčí hlas. "Jo je v pokoji." slyšela jsem zavření dveří a kroky, které vedly z chodby. "Ty seš Lola, že?" zeptala se mamka a dívka to potvrdila. Sakra...ale no co, tak mě uvidí v Zelově obětí. "Sam, je tu Lola." řekla mamka a Lola vstoupila do mého pokoje. Rychle jsem si sedla. "Ahoj, Lolo." pozdravila jsem s úsměvem. "Ahoj, jdu proto, aby si nezapoměla na tu desátou hodinu." připoměla mi. "Jo, tak já se jdu připravit." podívala jsem se na mobilu, kolik je hodi a potom mi došlo, že namám mobil od Appelu. "Neviděl někdo můj mobil?" zeptal se Bang a rozhlížel se kolem. "Na, tady." Bang se děkovně usmál a převzal si ho. "Jo...ještě se po tobě ptal Zico s Jaehyoem." řekla bez nadšení, protože se jí Zico delší dobu líbil. "Co chtěli?" zeptala jsem se bez zájmu. "Chtěli vědět, co ti je a až příjdeš, tak se máš za nima stavit." řekla. "Ach jo. Tak...asi budeš muset jít, aby si stihla školu." rozloučili jsme se a odešla. "Kdo je Zico?" zeptal se Zelo. "Je to zpěvák z Block B."  řekla jsem a Zelo se zamyslel. "Počkej...ten Zico z korejský skupiny chodí do školy?" díval se na mě nevěřícně JongUp. "Jo." šla jsem ke skříni a vyhrabala jsem zelené tričko se světle modrýma skinny džínama. "Počkej...Zelenou ne. Sice jí mám rád, ale nemáš tu něco šedýho, nebo červenýho?" zeptal se Zelo. Pokrčila jsem rameny a nakonec jsem vytáhla červené tílko. "No...fajn." letmo mě políbil na tvář a já šla do koupelny. Převlekla jsem se, vyčistila zuby a učesala si vlasy. "Máš tu řasenku, stíny a linky?" zeptal se Zelo, když jsem se vrátila. Šla jsem ke skříni a vytáhla kufřík s kosmetikou. "Zavři oči." nevěřícně jsem se na něj podívala. "No tak..zavři je." uchechtl se a já je zavřela. Nanášel mi štětečkem vrstvu stínů a potom vzal linky a nakonec řasenku. Dlouze mě políbil a já otevřela pomali oči. "Ještě vlasy." Zelo vytáhl z batohu fialový sprej a nanášel mi barvu na vlasy. "Můžeš se podívat." odstoupil od zrcadla a já se na sebe podívala do zrcadla. "Wow...děkuju." políbila jsem ho a šla do kuchyně udělat si čaj. "Chcete něco k snídani?" zeptala jsem se, když kluci přišli do kuchyně. "Já nic." sedl si ke stolu JongUp a tvářil se znuděně. "Je ti dobře." sedla jsem si vedle něj a dala mu ruku na záda. "Jo, jen mi Bang zabavil mobil." Povzdechla jsem si nad těma dvěma a šla ke kuchyňský lince. "A co si dáte vy?" zeptala jsem se ostatních. "Nic." odpověděli sborově a já vytáhla z poličky dalších šest hrnků. Jeden byl červenej, druhej nebesky modrej, třetí křiklavě žlutej, čtvrtej byl zbarvenej do zlata a dva černý. Dala jsem do nich pytlíčky s čajem a zalila je horkou vodou. Červenej jsem dala Zelovi, modrej YoungJaeovi, žlutej DaeHyunovi, zlatej Channiemu a černý JongUpovi a Bangovi. Koukali se na mě s pozvednutým obočím a doufala jsem, že jsem ty barvy nepopletla. "Jak víš, že máme rádi zrovna tyhle barvy?" zeptal se Bang. Em zrovna vcházela do kuchyně a já na ní nenápadně ukázala a Bang s otevřenou pusou vrátil JongUpovi mobil. "No...vydíš jak to de, když se chce." otočila jsem se ke kuchyňské lince a vypila si čaj. Podívala jsem se na hodiny a Bang se na mě pořád díval. "Jestli chceš, tak tě do školy svezem." nabídl mi a já se usmála. "To byste byli hodní." Zelo pozvedl obočí. "Copak já nejsem hodnej pořád?" zeptal se. "No jo, ty seš taky malej nevinnej Maknae. Ty seš hodnej vždycky." Bang se usmál a jak je zvykem, DaeHyunee dostal záchvat smíchu. "Hrál uraženýho, ale potom se taky musel smát. "Kdy pojedem?" zeptal se JongUp. Podívala jsem se na hodiny a bylo půl desátý. "Za čtvrt hodiny." oznámila jsem a JongUp kývl hlavou. "Díky za to dnešní ráno." mrkla na YoungJae Em a šla do pkoje. Bang se musel smát a JongUp taky. Přisedla jsem si ke klukům a Zelo mě strhl na svůj klín. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Deset minut jsme tam jen tak kecali a potom jsme se šli oblíct. Ještě jsem si vzala všechny písemky a šli jsme k autu. Bang ho odemkl a všichni jsme nasedli dovnitř. "Na jakou školu chodíš?" zeptal se Bang. "Na Oxfordskou akademii." Všichni kromě Banga se na mě podívali. "Tam neberou jen tak každýho." řekl Channie. "To mi taky došlo." pousmála jsem se a všichni se na mě pořád dívali. "A máš to tam ráda?" zeptal se mě JongUp. "Jo jde to. Má jen jedinou trojku z fyziky, jinak samý jedničky a dvojky." Zelo se na mě tázavě podíval. "S takovýma známkama bys to dotáhla daleko a ty chceš bejt zrovna zpěvačkou?" "Kde bych dneska byla, kdyby si na mě nezamával a já do tebe nevrazila?" zeptala jsem se s úsměvem. "Můžu říct, že pár věcí bych rád změnil, ale tyhle dvě fakt ne." usmál se a dal mi ruku kolem krku. Bang najednou zatroubil. "No debil...normální debil." Dae se smál a HimChan nad Bangem mávl rukou. "To je u něho normální." "Jsme tady." oznámil a vypl motor. Rozepli jsme si pásy a já kluky zastavila. "Nemusíte tam chodit se mnou. Víc jak polovina školy vás má ráda." varovala jsem je, ale i tak vystoupili. Zelo mi podal ruku a já s jeho pomocí vystoupila. Všichni jsme byli venku a studenti nám věnovali pozornost. Chtěla jsem jít do školy, ale někdo mě chytil za zápěstí. "Počkej, tady máš ta papíry." otočila jsem se k Bangovi. "Díky, to by dopadlo blbě." silně jsem ho objala a Zelovi jsem dala pusu na tvář. "A my nic?" zeptal se YoungJae. "No jo." pousmála jsem se a objala zbývající čtyři kluky. "Ať to dobře dopadne." popřál mi Zelo a já se usmála. "Musí." Zelo mě naposled objal. "Tak se měj, zlato." usmál se a odtáhli jsme se. "Ahoj." odešla jsem od Zela. "Čau kluci." prošla jsem kolem těch pěti a sborově odpověděli na pozdrav. Rychle jsem šla ke vchodu, když jsem vešla, tak mi všichni věnovali pozornost. Jsou tu dvě možnosti-buď me mají tolik rádi, nebo mě nenávidí, že zpívám s B.A.P. "Ahoj, Sam." zamával mi čtvrťák. "Čau." málem padl na kolena, když jsem ho pozdravila. "Ahoj. Můžeš se nám prosím podepsat?" přišli za mnou tři prvačky a já se jim ochotně podepsala a zase jsem pokračovala dlouhou chodbou a všichni se na mě dívali. "Sam...počkej!" ozvalo se za mnou a já se otočila. Asi dva metry ode mě stáli dva kluci středně vysocí. Trochu mi trvalo poznat, že je to Zico s JaeHyoem, měli novou image. "Ahoj, kluci." silně jsem je objala a zase se odtáhla. "Už jsme mysleli, že tě tu neuvidíme." řekl s úsměvem Zico. "No...tohle bude asi naposled." řekla jsem nejistě. "Takže je to pravda." podíval se na Zica Jaehyo. "My ti s těma šesti přejeme hodně zdaru, ale ta naše nabídka pořád platí." řekl Jaehyo. "Ne, kluci, díky. Já vím, že by ste byli rádi, kdyby jste mě měli za zpěvačku, ale teď je to takový hodně komplikovaný." řekla jsem s pozvednutým obočím. "To je škoda. Ale i kdyby si přestala, tak brnki, jestli by si ještě měla zájem." řekl s úsměvem Zico. "Okay, uvidíme se?" zeptala jsem se a Jaehyo přikývl. "Tak se zatím mějte." oba jsem je objala a pokračovala v cestě s papírama v ruce. Uprostřed cesty mě mě zastavila asi čtvrťačka se čtyřma holkama vedle sebe. Ach jo, tyhle tipy miluju, blondýny a malým IQ a hrajou si na královny. "Vlezla jsi nám do cesty." řekla vysoká holka uprostřed, která musí mít IQ ještě menší, než její podpatky. "Tak mě obejděte, ne?" řekla jsem nechápavě. "Ty asi nevíš kdo jsem, viď? Já jsem dcera Baracka Obami." asi neví kdo to je, protože tohle byla stoprocentní běloška. "A já jsem..." "Zpěvačka z B.A.P, kluci se ptaj, kdy asi tak budeš hotová?" řekl zbrkle Zelo. "Já nevím, proč?" zeptala jsem se ho překvapeně. "Tak až zkončíš, tak mi brnkni a my pro tebe přijedem." Zelo mě objal a já přikývla. Rozloučili jsme se a Zelo odešel. "Tak uhneš?" udělala růžovou žvejkačkou bublinu. "Ne!" prstama jsem jí tu její slavnou bublinu praskla, pokračovala jsem v cestě a ostatní tleskali. "Ahoj." zamával mi jeden kluk, tak jsem mu taky zamávala a švihlo to s ním. "To, že seš hvězda ve škole neznamená, že seš hvězda i v mích hodinách." řekla mi Palánová, kterou jsem měla na fyziku. "A co je tohle?" zděsila se nad mími vlasy. "To je fialová, když ani nepoznáte barvu." slyšela jsem za mnou kroky a já se otočila. "Škola je děs, já vím, ale nepřeháněj to tolik." dal mi ruku na rameno Bang. "Já za to nemůžu. Poslechla jsem si "Never give up" a to mi dost otevřelo oči." Bang se usmál. "Díky, slib mi, že nebudeš na učitelé házet křídu jako já se Zelem a JongUpem." nevěřícně jsem kulila oči. "To vás škola tolik nebavila, že jste si museli ulevit?" zeptala jsem se. "Tak nějak...ale zpátky k věci. Zelo už jen básní o tom, jak se těší, až budeš s ním, tak si prosím pospěš." odkývla jsem, rozloučili jsme se a Plánová se na mě dívala, jak na zjevení. "A ještě něco nebo co?" s otevřenou pusou zamlela hlavou a já šla k ředitelně. Třikrát jsem zaťukala na dveře a odstoupila od nich, ale s mojí šikovností jsem do někoho vrazila. "Kam kou..." nedokončil větu třeťák, když se mi podíval do obličeje. "Hlavně neječ." dala jsem si ukazováček na rty a on s otevřenou pusou pomali přikývnul a odešel. "Přejete si něco?" otevřela dveře ředitelka. "Ano, já už nebudu chodit na tuto školu." ředitelka stála ve dveřích. "Ale vy jste jedna z nejlepších studentek a více jak polovina školy k vám vzhlíží." byla trochu v šoku. "No...já jdu odevzdat písemky a už mě tu prostě neuvidíte." ředitelka to pochopila a já šla ke dveřím sborovny. Znovu jsem zaťukala a otevřela mi učitelka na češtinu. "Co bys potřebovala, Sam?" celý dva roky si mě plete a najednou si moje jméno pamatuje? To je fakt uhozený. "Potřebuju mluvit s paní učitelkou Finkovou, Palánovou, Zlámalíkovou a s Hiessovou." Nováková se usmála a ke dveřím přišli tři paní učitelky. "Dobrý den. Nesu ty testy." usmály se a každý podala jednu. "Tak pojď dovnitř a my zatím opravíme ty písemky." odstoupily od dveří a já vešla. "Chceš vodu, čaj, kaf nebo něco k pití?" jen jsem zavrtěla hlavou. "No já nevím jaký si u sebe měla tahák, ale opsala sis ho dobře." řekla Finková. "Máš tu jen takovou drobnou chybyčku, ale máš A. Poděkuj svému taháku." řekla a já byla celá šťastná. "Děkuju." poděkovala jsem za dobrou známku. "Ve fyzice ti zlepšuju známku na dvojku." řekla Palánová a já se modlila za poslední dvě známky. "Na to, že si byla v prváků úplně blbá, tak máš za jedna." řekla Zlámalíková a já zatínala pěsti nad tou poslední známkou. "No...nevím, nevím. Minulý rok si předvedla lepší výkon." zamyslela se Hiessová. "Prosím, paní učitelko. Pro mě to hodně znamená." klekla jsem si na kolena a myslela si jestli řekne, že za tři, tak Banga asi zabiju. "Vstaň. Všude se nějakej ten bod najde." stoupla jsem si a najednou mi přišla SMS. "Nepodíváš se?" ty učitelky byly jak vyměněný. Vytáhla jsem mobil a přečetla si zprávu od Zela. :Vypadá to dobře? Napsala jsem mu, že ne, abych ho trochu vystrašila. "Já mám nápad. Když zazpíváš nějaké písničky, tak ti dám za jedna." řekla Hiessová a já přikývla. "Prosím všechny studenty a kantory Oxford Academi o pozornost. Za patnáct minut buďte všichni ve velké tělocvičně. "Děkuji za pozornost." oznámila Nováková do rozhlasu. "Tak pojď." vyšla Finková a já za ní. "Chceš zpívat sama?" já jen zavrtěla hlavou. "Dobře, tak ti přihodíme Zica." šli jsme do jeho třídy, kde dělal s Jaehyoem blbosti. "Zico." podíval se na mě a šel ke mě. "Sam, konečně." silně mě objal. "Potřebuju někoho, kdo se mnou bude zpívat dvě písničky." Zico s úsměvem přikývl. S Finkovou jsme šli do tělocvičny, kde byly naskládané lavičky. "Co budeme zpívat?" zeptal se. "No...I remember od Banga a potom Never Give Up od Banga a Zela." trochu jsem se zašklebila. "Neboj, slova znám." ujistil mě s úsměvem. "Dobře. Iremember budu zpívat Bangovo sólo a Never Give Up zase Zelovo." Zico znovu s úsměvem přikývl. "Já vám nechcu nic říkat, ale za pět minut musíme bejt připravení." Připravovala nám mikrofony Finková. Potom zhasla světla a nastavila reflektory. "Nešla by červená?" zeptala jsem se a z růžové to přeskočilo na tmavší červenou. Finková nás odtáhla za kulisy. "Umíte to?" oba jsme přikývli a už tam byla víc jak polovina školy. Když všichni dorazili, tak se zhasla světla a Nováková vystouopila před studenty. "Dnes tu máme jedinou a poslední příležitost slyšet Sam Mahone a Zica." všichni studenti tleskali a šli jsme na místo učitelky a spustila se hudba. "Yeah, da jiok gatdeon uri ye gieoki Wae ajik do meorit soge nama it neunji Nan moreugesseo jinan nal jeonbu gieok halge, nal gatgo noldeon geot Deok bune modeunge nan da dwi bakkwo eosseo." Najendou někdo otevřel dveře a dovnitř vešlo šest kluků a kulili oči. Rozhodla jsem se to trochu oživit, tak jsem se různě pohybovala a kluci i studenti mi tleskali a píkali. Po dvou slokách jsem nechala prostor Zicovi. zpíval jen trochu, ale potom jsme to odzpívali spolu. "Yes, I remember." Bang tleskal a ostatní kluci taky. Chvíli jsem se zadívala na Zela, který mi zamával a já na zpět. "Neun nae nareum daero ak hage sara ganeun beob Gyesok dwaetdeon ibyeol hu e naege nameun geon Yeongwon hal georan yaksogeun gyeolguk eobseo Geuge nal yeogi kkaji oge mandeul eotji maebeon Ne soneuro jikjeob noha beorin nal Dubeon dashi neun chyeoda do bojima Ne saenggak do nawa gat dago mideulg Jeoldae ijji anha, Yes, I Remember." sem tam jsem se i předklonila nebo se pohybovala okolo Zica. "Uril bichu deon.....do.....sok.....yeah, yeah.....sok.....no, no.....Yes, I Remember." zpívala jsem mezi Zicovým sólem. "Woooow." zakřičel hlasitě Bang a deset vteřin byla pauza. Spustila se hudba "Never give up" a studenti se pohupovali do rytmu a to samý i kluci. " Hakgyoreul dwirohan chae urin hagwoneuro ttwieo imi da algo inneunde wae jakku tto gareuchyeo Uh! Seonsaengnim malsseumeun hapummani Chilpaniran dohwajieneun nakseomani Charari Donbaengman wonjjari gwaoereul taekhae chinguwaui ujeongbodan seongjeokppunin chegye Siheomiraneun apbak daehagiran budamgam ssahyeoman ganeun seuteureseu eomma appaneun alkka." Zelo se pořád usmíval a Zico zpíval Bangovo sólo. Někdy jsme zpívali spolu a někdy každej sám. "Do whatever takes We out." dozpívala jsem a mezi nás přišla ředitelka. "Tak...to byla Sam Mahone a Zico." oba jsme se uklonili a ředitelka ještě něco říkala. "Sam se rozhodla, že bude zpívat s korejskou skupinou...B.A.P." Ukázala rukou ke klukům a oni přišli k nám. Učitelka s ředitelkou mi předaly vysvědčení i s diplomem a já se mírně uklonila. Ředitelka se usmála a se Zelem jsme se pevně objali. Následně s Bangem, JongUpem a ostatní dohromady. Potom jsme se se Zicem taky objali. "Hodně štěstí." usmála jsem se a odtáhla se. Šla jsem znovu za Zelem, který mi dal pusu na tvář a spustila se písnička, kterou jsme zpívali jako první. Lola i s kámoškama šla k nám a pevně mě objala. "Budeš nám chybět." usmála jsem se a ona taky. Bang všem zamával a pomali jsme odcházeli. "Ty znáš Iremember?" zeptal se překvapeně Bang. S velkým úsměvem jsem přikývla. "Musím říct, že to bylo...nepopsatelný." "Díky." objala jsem ho a zase se oddálila.