My Love Story ✔

19. díl

O týden později: 

Ráno k nám přišel doktor a měl na tváři nezvyklý úsměv. "Tak....poslední vyšetření nám řekla, že už jste v pořádku a dneska vás propouštíme." řekl a podíval se do papírů. "Dobře, a...nevíte náhodou jak je na tom Junhong?" zeptal se YongGuk. "No....jeho stav je stabilizovaný, ale....pořád se neprobírá. Jak už jsem řekl, tohle potřebuje víc času. Není to otázka jen jednoho měsíce. U někoho to trvá klidně i půl roku." řekl doktor. "No dobře....děkujeme." řekl HimChan a doktor odešel. Po tváři mi stekla slza a s kluky jsme si začali balit své věci. "Sam....nechceš se za ním jít ještě podívat? Dobalím ti to." řekl JongUp. "Tak dobře." řekla jsem smutně. "Mám jít s tebou?" zeptal se mě YongGuk a já přikývla. Společně jsme šli k jeho pokoji, kde ho pořád hlídaly sestřičky. Sedla jsem si na židli vedle jeho postele a YongGuk si stoupl k jeho posteli. "JunHong....už hrozně dlouho čekám na to, až se probereš...prosím....bolí mě to..." chytila jsem ho za ruku. "Sam má pravdu...ne jenom ji....ale i nás. Prosím Maknae...musíš se probudit." řekl YongGuk a pohladil ho po tváři. Ještě chvíli jsme tam byli a pak pro nás přišli kluci. Políbila jsem Zela na čelo a šli jsme před nemocnici, kde bylo naše auto. 

"Tak....kam pojedeme...do hotelu asi těžko, v aréně by nás moc  rádi neviděli..." řekl YongGuk. "Pojedeme ke mě." řekla jsem rozhodně. "Dobře." řekl a sedli jsme si do auta. YongGuk se pomalu rozjel směrem ke mě domů. Byli jsme tam do půl hodiny, protože nemocnice je v Londýně na opačném konci města, takže....why not. YongGuk zastavil před panelákem a my vylezli z auta. Odemkla jsem byt a vešli jsme dovnitř. "Halooo? Je tu někdo?" jo, originální nápad. Chvíli se nic neozývalo, ale pak jsem uslyšela kroky. "Sam? Co tu děláš? Neměla jsi být právě teď někde milion kilometrů daleko?" zeptal se mě Jonnah a pak mě objal. "No...měli jsme menší nehodu, ale....je to teď už v pořádku." řekla jsem. "Tak dobře, ale...máma jela na dovolenou a vrátí se až za dva měsíce." řekl Jonnah. "To už nejspíš budeme pryč." řekla jsem a pak někdo zaječel. Docela jsem se lekla, než jsem zjistila, že je to Em. Ale...místo toho, aby objala mě, tak škrtila HimChana. "No...jsi to ale milá sestřička." řekla jsem a šli jsme dovnitř. Ema z HimChana nechtěla slézt a ani páčidlo mi nepomohlo. "Hime...vadilo by ti hodně, kdyby jsi přišel o nohu?" zeptala jsem se ho. "Jasně že jo." vypískl a chytil se za nohu. "Fajn fajn....jen návrh." řekla jsem. "Ale...kde máte toho....ummm.....Zela?" zeptal se Jonnah. "No...on....je ještě v nemocnici." řekla jsem. "Kdo?" zeptala se Em. "Ale nikdo...toho stejně neznáš." řekla jsem, aby se mi tu nerozbrečela. "Tak fajn." pokrčila rameny a my šli do pokoje. "A...jak se jako naskládáme k tobě do pokoje?" zeptal se mě Up. "Je to tam teď předělané...a o dost větší." řekl Jonnah. "Jak jako předělaný? To nemyslíš vážně." vypískla jsem a běžela do mého pokoje, div jsem se nepolíbila se zdí. "To ne." vypískla jsem a málem sebou i sekla. Kam zmizela moje stará postel, kterou jsem tak milovala, můj nábytek polepený plakáty a moje černočervené zdi. To mi nemohli udělat. "T-tohle, že je můj pokoj?" ukázala jsem na něj a podívala se na Jonnaha. "Něco jsem ti zachránil." řekl a podával mi krabici. "Bože..." oddychla jsem si. "Nevěděla jsem proč tě miluju, ale teď už to vím." padla jsem mu kolem krku. "Moc moc ti děkuju..." usmála jsem se a pak se rozhlédla kolem dokola. Bylo to příšerný. Bílé zdi, světlý nábytek, ale....ta postel. Zamilovala jsem se do ní. Byla hrozně velká, že by se tam vešli snad všichni. Skočila jsem na ní a skoro jsem se jí ani nechtěla pustit. Byla hrozně měkká, příjemná a...hlavně obří. "Fajn....dva si vezmu k sobě na postel." řekla jsem klukům. "Já chci." řekli skoro všichni. "No...umm...vezmu si k sobě...YongGuka a....JongUpa. Zbytek leží na zemi." řekla jsem. "C-co? Ale...no tak..." řekl HimChan. "Ne, sorry..." řekla jsem a YongGuk se na ně zašklebil a lehl si na postel. "Tak odtud v životě neodejdu." řekl YongGuk. "Hele, uhni tím svým zadkem." řekl mu JongUp. YongGuk se posunul a Up si taky lehl. "To je luxus." řekl a rozvalil se. "Fajn." řekla jsem a zase vstala. "Emo...nech už chudáka Channieho." řekla jsem a odtáhla ji od něj. "Ale..." řekla. "Tak si vezmi tady Jae nebo Daeho....ti nám moc chybět nebudou." řekla jsem. "Cože? Ty mě dáš napospas malé holčičce...po tom, co jsme spolu prožili? Jak to můžeš udělat?" málem se rozbrečel Dae. "Jestli nechceš skončit zase v nemocnici, tak mě poslechneš." řekla jsem mu výhružně. "Fajn...ale ať jde Jae." řekl Dae a ukázal na něj. "Zbláznil ses? Toho potřebuju víc než tebe." řekla jsem a objala Jae kolem pasu. "Ty jsi ale hodná." řekl Dae a šel s nadšenou Em do jejího pekla zvaný pokoj. "OMG..." vyjekl Dae. "Co zas?" zeptala jsem se a šla za ním. "Čumte na to, kluci." řekl Dae a ukazoval nám album 'MATRIX' "To.Snad.Ne..." kecla jsem na postel s otevřenou pusou. "Jo..už je to tak." řekl Em a ďábelsky se usmívala. Na zdi byli všude plakáty buďto HimChana nebo Daeho a Jae. "Slušný...." pokýval uznale Up hlavou. "Na třináctiletou holku....dobrý...." ukázal jí Bang palce nahoru. 'Já je snad zabiju všechny...' Pomyslela jsem si. "Uhh...víte co? Já raději půjdu k sobě." řekla jsem, ale Em mě chytila za zápěstí. "Počkej..." řekla a šla ke skříni, kde vyndala nějakou krabici. "To mi pomohla dát dohromady spolužačka. Vem si to." řekla a podala mi tu velkou krabici. "Doooobře.....tak....díky." řekla jsem nejistě. "A my jdeme." chytila jsem Upa za ruku a táhla ho k sobě, aby mu náhodou nevypadly oči z důlků. "Tak otevřeš tu krabici konečně?" díval se na ní Jae a byl hrozně nedočkavý. "Docela se bojím...ale risknu to." řekla jsem jim a krabici pomalu otevřela. Nic hrozného tam nebylo. Vyndala jsem všechny ty papíry z krabice a málem se rozbrečela štěstím. Měla jsem tam snad milion plakátů Zela a pak pár fotek, kde jsme spolu. "Bože....to je krásný." usmála jsem se. "Já věděla, že se ti to bude líbit." zazubila se na mě Em. "A měla jsi pravdu." objala jsem jí a dala jí pusu na tvář. "A být tebou si to dám na zeď hned." řekla. "Ty tomu nějak rozumíš..." řekla jsem. "No rozumím no..." řekla a i s Daem zase šla do svého pokoje. Já si vzala kladívko a špendlíky a kluci mi s tím trochu dopomohli. "Umm....řekl bych, že tahle už se tam nevejde." řekl HimChan a ukazoval na jednu docela velkou fotku. Já se chvíli rozhlížela kolem a pak jsem ji přilepila na dveře. "No....fajn." usmála jsem se a skočila na postel. Byla jsem docela hodně unavená. Najednou mi začal zvonit mobil. Bylo to číslo z nemocnice. S kluky jsme se  na sebe nechápavě podívali a já to pak zvedla. "Prosím." řekla jsem. 

"Dobrý den, jste slečna Sam Mahone?" zeptal se mě doktor. "Ano." řekla jsem. "Chci vám oznámit, že s vaším přítelem to vypadá o hodně lépe, ale pořád se neprobudil. Ale....počítáme, že do měsíce by to mělo vyjít." řekl doktor. "Pane bože....děkuju moc." řekla jsem šťastně a pak jsem to položila. "Coseděje?" vychrlil na mě hned Jae. "Mluv trochu pomaleji....jinak...volali mi z nemocnice....a"

"No nepovídej. A já myslel, že z Asie." ušklíbl se Up. "No, tak určitě." úšklebek jsem mu oplatila. "Jinak....volal mi doktor a.." 

"A já myslel, že ježíšek." řekl znovu Up. "Prostě...volali mi z nemocnice a řekli mi, že...."

"A já myslel, že ti poslali dopis." řekl Up. "Zacpěte mu už někdo tu jeho pusu." řekla jsem. Jae mu hned dal ruce přes pusu a já mohla zase normálně mluvit. "Volali mi z nemocnice a řekli mi, že by se Zelo mohl do konce měsíce probudit a že je to s ním o dost lepší." řekla jsem. "Tak to je super." vypískl Jae a JongUp ho jen vraždil pohledem. "Jo...to je úžasná zpráva za tenhle měsíc." usmál se HimChan. "A...co bude dál?" zeptal se YongGuk. "To uvidíme." řekla jsem. 

***

"Kluci, táhněte už do těch postelí." řekla jsem a naháněla přesněji DaeHyuna, JongUpa a YoungJae do postele. "Nechceme." řekl Jae a zase utíkal. "Jak krásný bylo, když jsi měl tu sádru." řekla jsem a nakonec chytila Upa, kterej se k tomu málem rozpleskl na zdi. "Padejte do pokoje." řekla jsem. "Nechci. Zelo mě bude strašit." řekl Dae. "Tak to máš blbý." řekla jsem a táhla ho za ruku jako děcko do pokoje. Uložila jsem jednoho na matraci a Upa do postele. Pak jsem naháněla po bytě už jen Jae, který ne a ne si lehnout. "Já prostě nepůjdu." dupl si a založil si uraženě ruce na hrudi. "Yoo Young Jae....koukej zalízt do toho pokoje a to hned." řekla jsem. "Ne." řekl a dál hrál uraženýho. "Já na tebe zavolám YongGuka." pohrozila jsem. "Toho Satana? Pff...klidně." řekl lhostejně. "Však on už tě YongGuk srovná." řekla jsem a násilím YoungJae dotáhla do pokoje. "Tak...co se zase děje?" zeptal se YongGuk. "Nechtěl jít spát." řekla jsem. "Ale...Gukkie, Sam mě pořád nutí i když nejsem unavenej." řekl Jae smutně. "YoungJae, dovol mi, abych ti upřesnil, kdo je tu leader." řekl YongGuk. "Já jsem leader, takže si koukej teď hned lehnout." řekl YongGuk a já počkala, až si ten magor lehne, vypne si mobil, napije se, srovná si peřinu a bůh ví, co ještě. Když jsem konečně zhasla, lehla jsem si do postele. HimChan chrápal, tak ho DaeHyun 'malinko' propleskl a všichni si pořád na něco stěžovali. Kromě JongUpa. Ten naštěstí v klidu spal....což se o Jaeovi říct nedalo. Buď byl pořád na mobilu, nebo pořád pil a pak chodil na záchod. "Yoo YoungJae!!!!" křikli jsme na něj všichni. "Ale....mě se vážně spát nechce." řekl Jae. "Tak hele....buďto si už konečně lehneš a budeš v klidu, nebo přísahám, že tě něčím vezmu po hlavě." křikl na něj DaeHyun a YoungJae si už konečně lehl. "No konečně." oddychl si YongGuk a pak jsme pomalu usínali. 

Tak...zde je další díl...o ničem....znovu...Mianhae :(

Ale slibuju, že další díl, už se bude něco dít, vážně slibuju, jen mějte trochu strpení prosím :)

Jinak....votujte a komentujte, Gomawo ;)

SARANGHAE :*

Mianhae = omlouvám se

Gomawo = děkuji 

Saranghae = miluju vás