My Love Story ✔

21. díl

"Sam....Sam otevři prosím." řekl zoufale i smutně Jae. "Jdi pryč YoungJaei." křikla jsem prře zavřené dveře. "Prosím Sam...prosím." bylo poznat, že brečí. "Co chceš?" zeptala jsem se ho malinko naštavně. "Jen otevři prosím." špitl smutně. Vstala jsem ze země a otevřela dveře. "Sam.." položil mi ruku na rameno. "Já...nikdy by mě nenapadlo, že...nechtěl jsem ti ublížit. Mrzí mě to." řekl a po tváři mu steka slza. "Já vím Jae, ale...stalo se." povzdychla jsem si. "No...a...jak to teď bude?" pohladil mě po vlasech. "No...až budu moct, tak řeknu Zelovi pravdu a...nejspíš se rozejdeme." řekla jsem smutně."Sam...měla bys vědět, že...já tě miluju..." řekl a sklopil hlavu. "Jaei, víš že t...."

Než jsem stihla cokoliv říct, přitiskl své rty na mé. "Já vím, že mé city nebudou opětované, ale...jen chci, abys o tom věděla." řekl. Pohladil mě po tváři a pak smutně odešel.
To jsem se zase málem rozbrečela já. Naštvaně jsem praštila pěstí do zdi a v zápěstí mi vážně luxusně ruplo.

"Sam? Proboha co to zase děláš?" přiběhl za mnou YongGuk. "Vidíš ne?" ušklíbla jsem se. YongGuk mě posadil na okraj vany a došel pro obvazy, které měl v batohu. Ruku mi pořádně zavázal a já trochu sykla. "Co se vůbec stalo?" zeptal se mě. "Jen...probudila jsem se vedle Jae." řekla jsem. "Ale to přeci hned neznamená, že musíš mlátit zdi a lámat si ruce, ne?" zeptal se mě. "Tak ti to řeknu jinak....já, Jae, jedna postel, bez oblečení." řekla jsem, aby to pochpil i debil. "To neříkej, to neříkej...co Zelo? To ti na něm nezáleží? Proč zrovna Jae sakra?" zeptal se mě zoufale. "Jak jsem si v tom stavu měla uvědomit, že to byl zrovna Jae?! A navíc...to mi chceš říct, že jsem si ještě jako měla vybrat, jo?" zeptala jsem se ho nechápavě. "Nooo....všichni jsou lepší než on." řekl a vyšli jsme z koupelny. Chtěla jsem jít udělat snídani, ale YongGuk mě s tou rukou donutil sedět.

Kluci už se taky pomalu probírali a Jonnah přišel domů. "Ahoj." usmál se a objal mě. "Ahoj." úsměv jsem mu oplatila, ale byl smutnější, než jsem plánovala. "Děje se něco?" zeptal se mě starostlivě. "Ne, co by se mělo dít?" zeptala jsem se ho nechápavě. "Nic, v pohodě." řekl a šel se osprchovat. "Sakra...mám takovej pocit, že jsem si tam nechal trencle." řekl Dae a zrudl v obličeji, který se snažil zakrýt. "Jako..nechci nic říkat, ale...tohle tvoje nejspíš nebude, že?" přišel k nám Jonnah a na prstě držel Daeovi spodky s Batmanem. "Hihi..." zaculil se Dae. Trenky si vzal a pak rychle běžel do pokoje. HimChan se málem zadusil kafem, když to viděl. YongGuk mu bušil do zad a Him se mohl konečně nadechnout. "Proč mě sakra mlátíš?" zachraptěl HimChan. "Tak promiň, že jsem tě chtěl zachránit..." odfrkl si YongGuk. "Nebo ze mě vymlátit vnitřnosti, že?" podíval se na něj Channie. "Jako...někteří snídají, kdyby vám to náhodou nevadilo." řekl JongUp. "No..mě to nevadí." zazubil se Dae. "Ty si radši jdi koupit trencle se spidermanem....ty ještě nemáš." zasmál se Up a plácl si s Himem. "Haha...ale ty bych chtěl k vánocům." zaculil se Dae jako andílek. "No...a se star wars nechceš?" zeptal se ho YongGuk. "Ne...ty už mám slíbený od Jae." řekl Dae a já se pleskla dlaní do čela. "Hmmm..tak nic no..." řekl smutně YongGuk a pak se zasmál.

"No...a co budeme dneska děllat?" zeptal se nás HimChan. "No...já bych nejradši zůstal doma." řekl JongUp. "Jo. Aby se náhodou zase něco nestalo." řekl Jae a podíval se na mě. "A co se vůbec stalo?" zeptal se nechápavě HimChan. "Nic se nestalo." řekli jsme oba dva a odešli najednou do pokoje. "Ty mě pořád chceš mít blízko u sebe?" zeptala jsem se ho a otočila se zády k němu. "Ale...ne, jen...nechci tam s nima být. Jak jsem měl vědět, že jdeš taky sem?" zeptal se mě. "Tak promiň no..." povzdychla jsem si a opřela se o zeď. "To já se omlouvám. Neměl jsem tolik pít." řekl zoufale a padl zadkem na postel. "Nemáš se za co omlouvat. Jen jsme to přehnali, no." pokrčila jsem rameny. "Chjo....proč je všechno tak těžký?" rozcuchal si mírně vlasy a lehl si na postel. "No taaak...není to tak hrozný." řekla jsem a sedla si vedle něj. "Myslíš?" zeptal se mě. "Víš...taky nejsem nadšená z toho...všeho, ale...neznamená to hned konec světa." řekla jsem mu. "Snad máš pravdu..." řekl.

Ayo ladies and gentleman ;)

Tak...zde je další díl. Já vím, je hrozně krátký, ale teď jsem už moc nestíhala, takže se vám omlouvám :)

Jinak...votujte a komentujte, gomawo ;)

SARANGHAE :*