22. díl

61 4 0
                                    

***

"Proč je to tak těžký?" povzdychla jsem si. "Miluju ho...vážně moc..." podívala jsem se na jeho fotku a pohladila ho po obličeji. "Ale musím to udělat." řekla jsem si pro sebe a promýšlela dál můj plán...který nebyl nejlepší, ale aspoň něco. Napadaly mě různé teorie, ale žádná z nic nebyla dokonalá. Lehla jsem si na postel a po nějaké době jsem usnula. Vzbudilo mě až hlazení po tváři. Pomalu jsem otevřela oči a zamrkala. Vedle mě dřepěl YongGuk a usmál se. "Ahoj šípková Růženko." uchechtl se s úsměvem. "Ahoj. Co se děje?" protřela jsem si oči. "Jde o to, že...Zelo už se probral." řekl a já hned vylítla z postele. "Kdy? J-jak? P-proč? Cože?" mlela jsem úplný kraviny. "Volali mi z nemocnice a řekli, že JunHong už se probudil." řekl YongGuk. "Dobře. To je úžasný." usmála jsem se a skočila Gukkiemu kolem krku. "Hele...chtěl bych se dožít svých šestadvacetin, jo?" zasmál se. "Takže....až ti bude dvacet sedm, tak tě můžu zabít?" přeměřila jsem si ho pohledem. "No...tak to zase ne, ale...ozvu se ti, až mi bude šedesát." řekl. "To bych tě ne moc ráda viděla." řekla jsem. "A jinak...Kdy můžeme jít za Zelem?" zeptala jsme se ho zvědavě. "No....není až tak pozdě, takže...jestli chceš, tak hned." řekl a já přikývla. Vzala jsem si na sebe černé upnuté tričko, kožené kalhoty a koženou bundu. "Tak rychle?" podivil se YongGuk. "Zdržuješ." řekla jsem. "Kam jdete?" zeptal se nás Jae s DaeHyunem. "Jedeme za Zelem." řekl YongGuk, když se obouval. "Jedeme s vámi." řekl Dae a hodil na sebe bundu. Jaeovi jsme trochu utekli, takže si druhou botu obul až v autě. YongGuk sedl za volant a vyjel směr nemocnice. Do dvaceti minut jsme tam dorazili a hned jsme běželi k Zelovu pokoji. YongGuk vtrhl do pokoje a začal vyvádět radostí. "Zelo....ani nevíš, jak rád tě zase vidím při vědomí. Tohle už nám nedělej." řekl Dae a objal ho. YongGuk ho také objal a když se Zelo podíval na mě, Jae mi dal ruku na rameno. Letmo jsem se na Jae podívala, ale...šla jsem k Zelovi. "Ahoj lásko." usmál se na mě objal mě. "Ahoj." usmála jsem se a políbila ho. "Tak jak ti je?" pohladila jsem ho po ruce. "Teď když jsi u mě, tak úžasně." usmál se a políbil mě. "To je dobře." usmála jsem se a pohladila ho po tváři. "No...tak...my vás tu necháme a...pak se vrátíme." řekl YongGuk a úsměvem a Dae musel chytit hodně smutného Jae za zápěstí, aby ho dostal odtud. "Děje se něco s YoungJaem?" zeptal se mě Zelo. "Ne, je v pořádku, jen...poslední dobou...cítí se jinak." řekla jsem. "No dobře..." povzdychl si, ale pak se zase usmál. "Jak se ta věc vůbec stala?" zeptal se mě zvědavě Zelo. "No...nikdo neví, jak se to vlastně stalo. Jen vím, že jsme s HimChanem a Upem dostali ostatní ven rychle, ale..." zadrhla jsem se. "Ale...?" Zelo mi strčil pramen vlasů za ucho. "No...tebe jsme dostali ven pozdě. HimChan to zkoušel prvně sám, ale nakonec upadl do bezvědomí. Pak jsem tam šla já, ale...bylo to docela pozdě a...promiň." omotala jsem mu ruce kolem pasu a zabořila obličej do jeho hrudi. "C-co ti mám prominout?" zeptal se mě nechápavě. "Že jsem tě nezachránila dřív. Je mi to líto." po tváři mi stekla slza. "Sam..." zvedl mi lehce hlavu. "..Ty za to přeci nemůžeš. Nebýt tebe a ostatních, nejspíš by to byl můj konec. Nemáš se za co omlouvat." řekl a dlouze mě políbil. "Ale..." Zelo mi dal prst na rty. "Ne...ty za to nemůžeš, ano? A pojďme se bavit o něčem jiném." řekl. "Tak dobře..." povzdychla jsem si. 

"Děje se něco? Když jsi přišla...netvářila si se zrovna nadšeně, když ti dal Jae ruku na rameno." řekl. "No...o tom si taky potřebuju promluvit...." řekla jsem vážně. "Tak dobře." řekl. "Víš...byli jsme v jednom klubu...docela hodně jsme pili a...skoro nic jsem si nepamatovala. Ale...když jsem se probudila...." zasekla jsem se. "Co se stalo?" zeptal se mě nechápavě. "Spala jsem s Jaem....je mi to hrozně líto...promiň." neudržela jsem slzy a rozbrečela jsem se. "Cože?!" vyjekl. "P-promiň, nevěděla jsem, jak se to stalo. Oba jsme byli opilý...mrzí mě to." sklopila jsem pohled. "Sam...j-já...no, co ti mám na to říct? Moc si mě nepotěšila. Hodně jsi mě zklamala, ale..." 

My Love Story ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat