Danger love [Czech fan fiction with One Direction]

1. díl

KOMENTÁŘ POTĚŠÍ :)

*z pohledu Harry*

„Na co čekáte? Dělejte!“ okřiknu je, aby sebou pohnuli.

Nebylo by to snad nutné, peníze už přece máme, ne? Vyběhli jsme z benzínové pumpy k autu a až, když jsme seděli jsme si sundali kukly. Vydýchávali jsme tuhle dnešní akci.

„Páni, je tam víc než jsme si řekli,“ počítal peníze Niall.

„A zase nás nechytli,“ dodal s úšklebkem Zayn a nastartoval.

Zajeli jsme na parkoviště přímo před panelákem, kde sdílíme společný byt. Já jsem Harry. Je mi devatenáct a život? Život si užívám naplno.

Jakmile jsem odemkl, vletěli jsme se smíchem dovnitř a každý si lehl na postel. Kdybychom byli šílenci, ještě kradenými penězi budeme házet, ale co kdyby nás někdo viděl?

Niall se hledat v lednici něco k jídlu, zatímco Zayn zapnul televizi a přepínal kanály dokud nenašel zprávy.

„Nová zpráva, před chvíli byla další krádež benzínové pumpy! Na svědomí jí mají tři zamaskovaní muži, kterým policie přezdívá ´BG´. Policie je jim na stopě.“

Nemohl jsem tomu věřit. Zase je někdo inteligentní a myslí si, že nás dostane. Haha. Nemyslím si. Krádeže a zlodějina je naše druhé jméno. Žijeme tím tak dlouho, že si nepamatuji, jak to vlastně začalo.

Ani ne další den začali jarní prázdniny. A to znamenalo pro nás příležitost se bavit tak, jako na Nový rok.

„Jdeme ven,“ pobídl jsem ty lenochy.

„Nejdeme,“ odsekl Niall a přitáhl si přikrývku blíž k sobě.

„Fajn, půjdu bez vás.“ pokrčil jsem rameny vzal si doklady, peněženku, mobil a zavřel jsem za sebou dveře.

Na pláži, na ulici, prostě všude se to hemžilo studenty s vysmátým obličejem. Já měl jasno. Pokud měla začít pravá zábava, tak jedině na pláži.

Všude se to hemžilo krásnými holkami v bikinkách, které se buď opalovaly, byli  stánku s pitím nebo na nějaké jachtě.

„Pozor!“ otočím se a schytám to přímo do hlavy.

„Hej,“ zasmál jsem se a vzal do ruky volejbalový míč.

„Omlouvám se, ale já jim říkala, že v tom nejsem dobrá.“ podal jsem jí míč a než jsem si jí stačil všimnout, odešla.

Po pár hodinách mě to přestalo bavit a tak jsem se chtěl vrátit do bytu. Okolo paneláku byla policie a já věděl, že je zle. Viděl jsem Nialla a Zayna v poutech.  Už jsem se otočil, že uteču, ale všimli si mě. Sakra!

„Támhle je! Chyťte ho. Už nám neutečou!“

Než jsem se nadál stál jsem s Niallem a Zaynem před soudem.

„Za opakované krádeže a vloupání 13 měsíců vězení.“

Tohle mi kolovalo celou dobu v cele. Věděli jsme, že můžeme být propuštěni díky kauci, ale kdo by ji zaplatil? A navíc to je dost peněz.

Hnili jsme v té díře už asi pátý den. Ve zprávách místní policii oslavovali jako hrdiny a nás jako špínu házeli do koše.

Niall seděl a čuměl na tmavou podlahu. Zayn ležel a čuměl do zdi. Já už jsem ani nevnímal, co se děje. Dokud nezarachotili klíče a necvaklo v zámku.

„Jděte. Někdo za vás zaplatil kauci.“ řekl jeden z policistů a nadšený z toho teda dvakrát nebyl.

Nemusel nás pobízet a už jsme se hřáli na slunečních paprscích.

„Kdo za nás kauci zaplatil?“ zeptal jsem se kluků.

„Já…“ všichni jsme si všimli staršího chlápka, který kouřil doutník u nejnovějšího auta značky Ford.

„Proč?“ zeptal se nedůvěřivě Zayn.

„Mám pro vás práci…“ opustil doutník a odstoupil od auta.

Mafián nebo zločinec. Vyjde to na stejno. Před námi stál Paul Wills Vinno.