Danger love [Czech fan fiction with One Direction]

3. díl

KOMENTÁŘ POTĚŠÍ :)

*z pohledu Harry*

Jestli jsme šli do toho? Jasně. A ne jen kvůli polovině zisku. Šlo o mnohem víc. Možná mi nešlo pro jednou o nějaký zisk. Šlo mi o to, aby o nás média věděla? Netuším.

Věděl jsem, že tahle akce je něco, co potřebuji, abych si uvědomil, že žiju. To, co dělám z nějakého důvodu. Z důvodu života. Zayn se mezitím zabydlel ve svém pokoji. Já jsem přecházel z jednoho konce pokoje do druhého. Možná, že bych měl jít jiným směrem, ale proč bych to měnil. Chybí mi snad něco?  Ne.

Otevřeli se dveře a v nich Zayn.                                                                                                                               

„Potřebuješ něco?“ zeptal jsem se ho.

„Nudím se jako něco. Co něco podniknout?“

„ Například?“ čekal jsem na jeho nápady.

„ Dnes je výstava v místním muzeu. Co takhle vzít obraz ´Vodní život´? Já vám potom dát víc jak polovinu toho, co budu mít z prodeje na černém trhu.“ vešel do pokoje i Vinno.

Se Zaynem jsme se po sobě koukli a hned jsme měli jasno. Jdeme do toho!

*z pohledu Ronnie*

Seděla jsem na koberci a neustále jsem si kousala spodní ret.

„No?“ snažila se to ze mě vydolovat, ale já nevim, jak mám začít. A vůbec.

„Ronnie, koukej mi to říct!“ okřikla mě a já jsem si skoro ten spodní ret prokousla.

„Nic. Zapomeň na to.“ zaměřím se na plakát s New Yorkem na její stěně.

„No tak! chci to vědět,“ zkouší na to mě, ale já nevím. Mám jí to říct…Nemám jí to říct.

„Ty vypadáš zrovna tak šťastně až nešťastně. Koho si potkala?“ změním rychle téma, abych to nemusela nijak řešit. Tori se na mě podívala a já věděla, že je to v hajzlu.

„No ,povídej,“ zaženu své myšlenky a snažím se z ní vydolovat, co nejvíc informací.

Netrvalo dlouho a já už byla tak ospalá, že jsem Tori skoro nevnímala a jen jsem přikyvovala.

Možná, že si Tori myslela, že je problém si někoho najít, ale když jsem jí slyšela, věděla jsem, že to tak není. Možná, že její otec bude mít něco proti a možná, že to i zle skončí. Láska má být ale věčná. Ta, která překoná všechno. V knížkách, ve filmu to tak bylo. Tak proč tomu stále nevěřím? Povzdechla jsem si. Už zase moc přemýšlím. Radši se odeberu spát, než mě napadne myslet znovu na blbosti.

Druhý den ráno jsem zívala snad ještě víc než v noci. Poslední dobou si připadám, jako chodící mrtvola než živý člověk.

„Si v pohodě?“ zeptala se mě v kuchyni Tori, když jsme si dělali snídani.

Zmohla jsem se jen na přikývnutí.

„Jak se máte?“ do kuchyně vešel Vinno a mě naskočila husí kůže.

„Dobře.“ odpověděli jsme.

„Dnes nebudu doma. Žádné mejdany, párty ani nic podobného. Rozumíš?“ podíval se na Tori.

Přikývla a jakmile odešel, mohli jsme se znovu nadechnout.

„Chová se k tobě, jako k porcelánové panence.“ zamumlám když nandávám na talíř míchaná vajíčka.

„Já se mu ani nedivím, ale už to trochu přehání.“

„Čekám na den, kdy ti řekne, že budeš mít ochranku.“ naliji si do sklenice jablečný džus.

„To už budu jak dcera prezidenta.“ společně se zasmějeme a chystáme se do obýváku, zapnout si televizi.

Na stůl před gaučem jsme si položili jídlo a pití, když jsme uslyšeli rachot od hlavních dveří.

Podívali jsme se vystrašeně na sebe, protože nikdo by neměl být doma. Vinno odešel, služebnictvo, které měli, mělo přijít až zítra. Tak kdo to sakra je?

Otevřeli se dveře a z nich vypadli dva kluci s úsměvem od ucha k uchu, jako by se nic nedělo.

„Co tady děláte?“ okřikla je Tori celá zmatená.