Danger love [Czech fan fiction with One Direction]

13. díl

*z pohledu Justin*

Byl jsem doma s Tori a Zaynem. Harry vyspával a tak ho ani nepočítám.

Jak Louis mohl vědět, kdo s kým je? To tady má špeha nebo co? Z přemýšlení mě vytrhl zvonek. Zamračil jsem se.  Nikdo nikdy na zvonek nezvonil. Otevřel jsem dveře a vydal se k bráně.

„Nialle? Ty si se fakt zbláznil!“ vykřikl jsem.

Ten kluk je blázen. Blázen, co má sakra štěstí, že nikdo kromě mě a Tori se Zaynem není doma!

„Dej je Tori. Prosím!“ Byli to kytky se vzkazem. Bože můj, některý věci…Jsou prostě věci na které potřebuji inzulín. Co mám s tím blonďákem dělat.

„Fajn,“ zamumlal jsem, „ale jdi než někdo přijde.“

„Řekni jí, že jí miluju.“ potom jsem viděl jak odchází.

Vracel jsem se dovnitř a šel rovnou do pokoje, kde byla Tori. Zaklepal jsem. Když mě pustila dál, netvářila se zrovna nadšeně už nejspíš kvůli tomu, že jsem držel v ruce kytky.

„Tohle jsem-“ nestihl jsem doříct větu. Vinno mi stál za zády. A. Do. Háje. Zelenýho. 

„Vidím, že si přinesl mé Tori květiny.“ zasmál se a sledoval Tori, který se tvářila jak sopka před výbuchem. „Jen tak dál.“ řekl, ale slyšel jsem to jen já. Začalo mi být horko a určitě jsem se i trochu červenal. Když zavřel za námi dveře, kytky jsem položil na její noční stolek zatímco jsme si sedl na podlahu a potichu se modlil, aby byla v klidu a přestala být tak..Jak to říct? Naštvaná? Agresivní?

Nebyl jsem si jistý, jestli Vinno náhodou nestojí za dveřmi a neposlouchá. Tak jsem si vzal bloček a tužku, která se válela na zemi a začal tam psát, to, co ona potřebovala vědět. A přitom jsem nahlas říkal to, co by měl vědět Vinno. Je těžké udělat více jak jednoho člověka šťastného.

„…A proto jsem rád, že tě mám Tori.“ odříkával jsem nahlas to, co bych řekl holce, kterou bych miloval tak jako Niall Tori.

*z pohledu Ronnie*

Ráno jsem byla jako ryba ve vodě. Jako víla nebo mořská panna i přes to, že neumím plavat.

„Dobré ráno,“ pozdravil mě Liam u snídaně. Když si všiml mé dobré nálady, úsměv se mu rozšířil ještě víc. Zdálo se mi, že měl i co dělat, aby nevybuchl smíchy.

„Máš snad nějaký problém?“ zacukají mi koutky. Netrvá dlouho a oba se smějeme ani nevíme čemu.

Liam musel do školy a já zůstala v bytě sama. Do školy nechodím pár měsíců. Na vysokou se mi taky zrovna nechce. Zazvoní mi mobil.

„Halo?“

„Ronnie, asi mám napíchnutý mobil.“

„Justine?“  Justin něco zabrblá za odpověď a pak se ozve rána.

„Justine?!“

„Ahoj, sestřičko.“

„Louisi!“

*z pohledu Harry*

Byl jsem odhodlaný se dneska sbalit a jít za Ronnie. Chtěl jsem jí něčím překvapit. Vzít jí někam, kde to má ráda. Kde bychom si to užili. Sotva jsem vyšel před vilu, zastavila mě vysoká blondýna.

„Ahoj, nevíš, kde bych našla tenhle dům?“ ukázala mi adresu.

Usmál jsem se. Měla moc milý hlas.

„Jasně. Chceš tam dovést?“  usmál jsem se na ní.

Sice ta adresa ukazovala někam na druhou stranu města, ale nevadilo mi to.

„Jak se jmenuješ? Jsem Taylor.“ podala mi ruku.

„Harry.“