Danger love [Czech fan fiction with One Direction]

19. díl - KONEC -

*z pohledu Taylor*

„Nekoukejte na mě a běžte!“

Za nimi se hnala stráž a já jsem se je snažila dovést k životnímu rekordu v běhu.

Místo toho, aby se pohnuli, stáli jako kdyby zarostli do země.

Idioti!

Hledala jsem nějakou lepší cestu, abych se k nim dostala a mohla je dostat k autu, který byl připravený před bránou, která byla momentálně zavřená.

Niall už otevíral pusu, že něco řekne a já se mohla vzteky propadnout…

Našla jsem nižší zídku a tak jsem se pokoušela dostat se přes ní. Povedlo se.

To už se vzpamatovali, ale bylo trochu pozdě.

„Já jsem vám to říkala,“ zakřičela jsem a rozeběhla se k nim a snažila se nějak upoutat pozornost strážců, aby se nepozorovaně mohli vydat dál.

Nemohla jsem uvěřit, co to tady předvádím a komu pomáhám utéct.

Můj šéf je prostě jeden velký inteligent, protože tohle je ta nejhloupější mise a plán ze všech.

Má štěstí, že mi platí líp než Louis, jinak bych se na tohle mohla vykašlat a jít na jachtu.

„Běžte už! Pořád na mě divně zíráte.“ zamračila jsem a snažila jakkoliv přilákat pozornost všech tam.

Nakonec se mi to i povedlo a já měla co dělat, abych se přesile ubránila. Práce za všechny peníze.

Viděla jsem jak Niall během chvilku, ve které se hrabal v ovládání brány, bránu otevřel a společně se vydali k autu.

Mise splněná.

*z pohledu Tori*

Když jsme byli v autě konečně jsme se mohli vydýchat.

Nemohla jsem uvěřit, co všechno se stalo.

Vzepřela jsem se, utekla a spolu s Niallem sedíme v autě a hodláme vstříc svobodě.

„Co se tu právě stalo?“ zeptal se Niall.

„Dokázali jsme to. A teď jeď, jeď, jeď!“ křikla jsem, abychom se vzdálili.

Když jsme už byli na silnici a Niall jel bůh ví kam, začala jsem uvažovat nad zářnou budoucností bez omezení nebo dodržování pravidel.

Všimla jsem si malé cedule s informací, že nemocnice je 7 kilometrů odtud.

„Nialle? Lásko, kam to jedeš?“ zamračila jsem se. Znova jsem se s nimi střetnout nepotřebovala.

„Musím tam. Chceme začít znovu. A k tomu potřebujeme peníze. A ty má Zayn. Musí mi dát z podílu z loupeží. A potom už je nemusíme  vidět.“

Ty jeho oči. Jeho pohled mě obměkčil a já nemohla nesouhlasit. I když jsem na to měla jiný názor než on.

„Budu v autě,“ řekla jsem nakonec.

*z pohledu Zayn*

Niall se oficiálně zbláznil. Z Tori se pomalu stávalo cosi, co se velmi podobná jejímu otci, i když si to sama nechce přiznat a já mám co dělat, abych nechytl na místě zástavu srdce.

Možná jsem Harrymu křivdil a měl jsem mu dát pěstí za to, do čeho nás namočil. K ničemu dobrému to nevedlo. Niall byl pryč. Rozhodnutý odejít od nás. Byli jsme rodina. A teď? Škoda slov.