Danger love [Czech fan fiction with One Direction]

2. díl

KOMENTÁŘ POTĚŠÍ :)

 „Jakou práci?“ zeptal jsem se

„To vám řeknu někde jinde. A teď nastupte.“ Odpověděl Paul. Šlo z něho trochu strach, tak jsme raději nastoupili do jeho auta. Jeli jsme někam, kde jsme to vůbec neznali a taky jsme jeli docela dlouho. Asi tak za hodinu jsme zastavili před velkou vilou. Vystoupili jsme z auta a vešli jsme dovnitř. Byla to krásná vila, všichni jsme ji obdivovali.

„Jděte“ řekl nám jeden velký chlap. Šli jsme za Paulem do jeho asi kanceláře.

„Posaďte se kluci“ řekl Paul. Tak jsme si sedli.

„Tak o jakou práci teda jde?“ Zeptal se Zayn. Niall byl tak vystrašený, že raději nic neříkal.

„No chlapci. Jde o tohle. Asi tak za půl roku tady bude jedna významná výstava. A vy vezmete diamant, který se jmenuje „růžový panter“ [sorry, nic lepšího mě nenapadlo]

„No a co z toho budeme mít?“ zeptal jsem se.

„Polovinu zisku“ řekl Paul. Podíval jsem se na kluky, Zaynovi se to docela zamlouvalo, ale Niallovi moc ne. Ale nakonec jsme do toho šli všichni. Dneska jsme to nechali tak, a plánovat začneme až za dva měsíce. Prý si zatím máme užívat.

*z pohledu Niall*

Tohle se mi moc nezamlouvalo, ale nenechám v tom kluky samotné. Jsme prostě tým, a tým zůstává vždycky spolu. Potřebuju trochu na vzduch.

„Jdu se projít“ oznámil jsem klukům. „Dobře“ řekli. Vzal jsem si mikinu, mobil, peněženku, klíče a mohl jsem vyrazit. Šel jsem na pláž, moje oblíbené místo. Procházel jsem se trochu dál od všech těch lidí. Chci být na chvíli sám, tak jsem šel na svoje oblíbené místo. Říkal jsem tomu „kamenný útes“ protože tam je hodně kamenů. Když jsem tam přišel, tak jsem tam viděl jednu dívku. Šel jsem k ní.

„Ahoj“ pozdravil jsem ji. Když se otočila, tak jsem měl perfektní výhled do jejích krásných zelených očí. Takové oči jsem ještě nikdy neviděl.

„Ahoj“ oplatila mi pozdrav a krásně se usmála.

„Můžu si přisednout?“

„Jasně“ odpověděla tím snad nejsladším hlasem, jaký jsem kdy slyšel. Nevěděl jsem, že se dá zamilovat na první pohled. Do prdele. Nemůžu se teď zamilovat. Pro ní by to mohlo být nebezpečné. Přisedl jsem si k ní.

„Jsem Niall, a nevěděl jsem, že tohle místo ještě někdo zná“

Zasmála se. „Těší mě Nialle, já jsem Victoria, ale všichni mi říkají Tori. A taky jsem nevěděla, že tohle místo ještě někdo zná.“ Odpověděla a já se zasmál.

Povídali jsme si snad ještě tak 4 hodiny. A já jsem se totálně zamiloval, vážně. Pak řekla, že bude muset jít domů. Že má prý docela starostlivého otce.

„Doprovodím tě domů“ nabídl jsem se.

„Ehm. Promiň Nialle, prosím neber si to osobně, ale ne děkuju.“

„Proč ne?“ Zeptal jsem se hned.

„Prosím věř mi. Je to tak lepší.“ Měla slzy na krajíčku. Pár jich, ale neudržela a já jsem ji je setřel. Usmál jsem se na ní a řekl „Dobře, věřím ti. Ale jednou mi to vysvětlíš, okay?“

„Dobře“ usmála se, a pak udělala něco, co jsem nečekal. Políbila mě, chvíli jsem nevěděl, co mám dělat. Ale pak jsem se přidal. Pak se odtáhla, rozloučila se a odešla.

Šel jsem taky domů. Až pak jsem si uvědomil, že na ní nemám číslo. Tak snad ji zase potkám na „kamenném útesu.“ Klukům jsem nic neřekl. Ještě, by mi řekli, že je to nebezpečné. Jako bych to nevěděl. Raději jsem šel spát.

*z pohledu Tori*

Rychle jsem pospíchala domů, aby zase táta neměl nějaké připomínky, že jsem přišla pozdě. Když jsem doběhla před dům, tak tam už stála Veronica Roberts, ale všichni ji říkají Ronnie. Je to moje nejlepší kamarádka a jenom ona ví, kdo je můj pravý otec. Kdybych to někomu řekla, tak by mě všichni nesnášeli a nebavili by se semnou, protože by dostali strach, že jim můj táta nějak ublíží. Můj táta je Paul Wills Vinno. Ano přesně ten Paul.

„Ahoj Ronnie, co tady děláš?“ zeptala jsem se svoji kamarádky.

„Potřebuju ti nutně něco říct. Mohla bych tady dneska přespat?“

„Jasně, že jo.“ Odpověděla jsem ji. A přemýšlela nad tím, co mi tak důležitého chce říct, že to nepočkalo do zítřka. Vešly jsme do domu. A můj táta si mě hned zavolal do svoji kanceláře. Poslechla jsem si přednášku o tom, jak mám chodit včas a atd… Tohle jsem slyšela už tolikrát. Když skončil, tak jsem mohla konečně jít za Ronnie. To jsem vážně zvědavá, co mi chce říct.

„Tak povídej. Co jsi mi to chtěla říct, že to nemohlo počkat do zítřka?“ Pobídla jsem svoji kamarádku.