Danger love [Czech fan fiction with One Direction]

6. díl

*pokračuje Ronnie*

To je poslední co jsem slyšela, pak už jenom černočerná tma.

„K-de, kde to jsem?“ začnu koktat a dívám se po pokoji. Všude je bílo, až je to depresivní.

„Ronnie“ přiběhne hned ke mně Tori.

„Co se stalo?“ zeptám se.

„No, když jsme se s Niallem vraceli do domu, tak jsme tě viděli s Harrym, jak jste oba nazí a líbáte se a ještě to vypadalo, že se spolu vyspíte, kdybychom tam nepřišli. Tak jsme na sebe upozornili a Niall Harryho odtáhl do pokoje. A ty ses mezitím oblekla, a když jsem se tě zeptala, co se stalo a co se děje, tak jsi nic neříkala. Nenechala jsi ani na sebe šáhnout, a pak jsi vyběhla ven. Všichni jsme tě hledali, a pak jsem tě našla před tím barem, ale najednou ses skácela k zemi. Tak jsem zavolala záchranku a teď jsi tady, v nemocnici, kde ti museli vypumpovat žaludek a taky jsi prý měla otravu alkoholem.“ Dokončila svůj monolog Tori.

„A-aha. Díky, že jsi mě tam nenechala.“

„Nikdy a nikde bych tě nenechala. Jsi moje nejlepší a jediná kamarádka.“

„Díky. Jsi nejlepší kamarádka jakou jsem si kdy mohla přát.“ Řekla jsem ji a objala.

„Dík. Ale můžeš mi už konečně říct co se vlastně děje?“ Zeptala se mě Tori s trochu naštvanosti a odtáhla se. Ani se ji nedivím. Nikdy jsem se takhle nechovala. Co to vlastně změnilo? Proč jsem tak najednou změnila? Víte, ani já sama pořádně nevím. Nevím, proč jsem tak najednou změnila. Tori pořád na mě koukala a já nevěděla co říct. Zrovna když jsem se chystala něco říct, tak někdo zaklepal na dveře, které se hned otevřeli, a tam stál Harry. Možná záchrana, ale jednou ji to budu muset říct.

*z pohledu Harry*

„Mohla bys nás nechat chvíli o samotě?“ Zeptal jsem se Tori.

„Samozřejmě a my si ještě pořádně promluvíme“ řekla Ronnie, možná trochu přísně? Nevím, asi byla na ní naštvaná. A vzápětí hned odešla. A tak jsme tam zůstali sami.

„Ahoj, jak se máš?“ zeptal jsem se ji a sedl jsem si k ní na postel.

„Ahoj, ujde to. Co ty?“

„Dobrý. Proč jsi vlastně utekla? Utekla bys, i kdyby tam ti dva nepřišli? Nebo by ses se mnou vyspala?“ Ani nevím, proč jsem se takhle najednou zeptal. Možná, že mě zajímala odpověď. Já vážně nevím. Ale pořád jsem nechápal, proč utekla, kdyby utekla přede mnou, dobře pochopím. Neznáme se, ale že utekla před svoji nejlepší kamarádkou? To vážně nechápu.

„Harry, ani já sama nevím, proč jsem utekla. Nevím, co by se stalo, kdyby nepřišli. Nikdy jsem taková nebyla. Nevím, proč jsem se najednou tak změnila. Nevím, co mě změnilo. Vážně nevím.“

„A-aha. A jaká jsi byla předtím?“

„Proč to chceš vědět?“

„Ani ti nevím. Ale líbíš se mi a chci o tobě vědět všechno.“

„D-d-dobře.“ Začala koktat, ale pak najednou začala vyprávět celý svůj život. Dozvěděl jsem se o ní hodně. Co má ráda, co nemá ráda, jaká je její rodina, jak se poznala s Tori, a prostě všechno. Na oplátku jsem ji vyprávěl zase sobě. Jaké jsem měl dětství, jak jsme se kluky poznali, jak jsme se vlastně dostali ke krádežím. Prostě jsme si řekli úplně všechno. Možná jsem se do ní zamiloval. Co to melu, nesmím se do ní zamilovat. Ale když se mohl Niall zamilovat, tak proč ne já. Bůh ví, jestli i Zayn není zamilovaný. A ani pořádně nechápu proč po mě Niall vyjel v tom pokoji.

*z pohledu Tori*

Vyšla jsem z jejího pokoje a nechala ty dva osamotě. Doufám, že nejsou tak blbí, aby si to rozdali přímo v nemocnici. Budu doufat, že ne.

Sedla jsem si na židli co tam byla. A za chvíli si ke mně přisedl Niall a objal mě. Přitulila jsem se k němu a začala jsem plakat.

„Nebreč zlato. Však ono se to nějak vysvětlí.“ Začal mě utěšovat Niall.

„Děkuju Nialle, ale takovou Ronnie neznám. Změnila se. Už dlouho pozoruji to, jak se začala měnit. Vážně nechápu proč se tak najednou změnila. Ani nechápu proč a kvůli čemu? Nechápu, proč mi to nechce říct. Jsme nejlepší kamarádky, už hodně dlouho a říkáme si úplně všechno a najednou nic? Kam se podělo to nejlepší kamarádky na vždy, které si budou vždycky říkat úplně všechno a budou stát při sobě ať se děje cokoliv a ať jsme kdekoliv? Najednou se to ztratilo. Proč?“ Vyčetla jsem Niallovi a pořádně ho objala a začala jsem nanovo brečet.

„Nevím zlato. Vážně nevím. Musíte si pořádně promluvit.“ Řekl mi Niall, dal mi pusu do vlasů a vzápětí pokračoval „Pššt. To bude dobrý. Vysvětlíte si to a všechno bude v pořádku. Uvidíš“

„Děkuju Nialle. Ani nevíš, jak si toho moc cením. Ani nevíš, jak hrozně tě moc miluju.“ Řekla jsem a políbila jsem ho.

„Miluju tě Tori“

„Miluju tě Nialle“

„Ehm.. Tori? Ronnie chce s tebou mluvit“ vylezl z pokoje Harry.

„D-d-dobře.“ Zvedla jsem se ze židle. „Počkáš tady na mě?“ Zeptala jsem se Nialla.

„Samozřejmě zlato. Jen běž, já tady počkám.“

„Dobře.“ Řekla jsem a dala mu pusu, a pak jsem šla za Ronnie.

„Ahoj“ pozdravila jsem ji.

„Ahoj“ oplatila mi to.

„Chtěla jsi se mnou mluvit, ne? Tak o co jde?“ Zeptala jsem se ji a posadila jsem se k ní na postel.

„Asi bych ti měla vysvětlit, proč jsem se najednou tak změnila.“ Začala.

„No to bys teda měla. Nechápu to. Proč ses změnila? Už dlouho pozoruji ty změny, ale pořád je nechápu. A to co se stalo včera extra nechápu. Proč se najednou takhle chováš?“

„Asi jsi hodně na mě naštvaná, co?“

„No, to teda jsem!“ řekla jsem přísně. Div, že jsem nezačala křičet.

„No, máš na to právo. Prosím, co ti teď cokoliv řeknu, prosím nepřerušuj mě, okay?“

„Dobře, tak začni“ Pobídla jsem ji. A ona začala s vysvětlováním.